• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

6. června 2016 
@weri1 - ahoj, většinou sem nepíšu, ale občas to tu pročítám, taky se snažím vychovávat respektujícím způsobem :wink: . S tím pláčem ti asi moc neporadím, to se nám nestává, ale když už, tak většinou teda funguje to, co už tu holky psaly - to uznání emocí - ty ses na to těšil, viď a ono to nevyšlo ....apod. A většinou se taky rychleji uklidní a sám pak třeba řekne, že příště to třeba vyjde...
Ale k těm otázkám "proč" - na to u nás skvěle funguje zase otázka :wink: , když se mě ptá, proč něco....tak když už si nevím rady a je to nekonečné, tak se ho zeptám "a co ty myslíš, proč to tak je?" a on si většinou buď odpoví správně a nebo si vymyslí nějakou legrační odpověď a začne jí rozvíjet :grinning: . Já mám pro změnu zase často problém s tím, že když se malej ptá "proč" a já mu to vysvětlím, tak se téměř jistojistě ozve "a jak to víš?" :grinning:
6. srp 2013 v 17:36  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@krystalka tak to proč ....zkouším to proč myslíš a on mi řekne vztekle ....neříkej to :grinning: a nebo někdy zkouším to samé co on , ptám se donekonečna proč a on mi pak se smíchem řekne, že jsem ukecaná jak on :slight_smile:

a s tím pláčem děkuji všem, prostě ho budu brát do náruče a basta. Je hodně citlivej, tak ho nebudu ještě více trápit, tím, že ho brát na ruky nebudu. Už tak si vyčítám co jsem se ho tím natrápila
6. srp 2013 v 17:40  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@weri1 taky zkouším to "Proč" vrátit a je u nás stejná reakce: "To neříkej!" , nebo "Ne, ty mi to řekni!" :grinning:
6. srp 2013 ve 20:17  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
ahojte,
občas vás s veľkým záujmom čítam, ako zvládate problémy výchovy a teda potrebovala by som poradiť aj ja, ak si nájdete chvíľku času, budem vám vďačná... :slight_smile: A vopred ďakujem za prečítanie, asi to nebude krátke... :stuck_out_tongue_closed_eyes:

Mám takmer 2,5 ročného syna, ktorý bol odmalička náročné a uplakané dieťa, ale v poslednej dobe je aj veľmi náladový a srditý... Chápem, že naplno u nás prebieha obdobie vzdoru, ale niekedy si vážne neviem rady.... Všetko musí byť po jeho, nerešpektuje iný prejav, názor, okamžite chytá hysák.... Napr. situácia - sedí vo svojej stoličke po obede, ja umývam riad, v tom mu niečo padne na zem, tak doslova "vydá pokyn" - mama, podaj! Nato mu ja odpoviem, nech chvíľku vydrží, doumývam dva-tri taniere a podám mu to... Na to reaguje hneď zvýšeným hlasom až krikom - nie, podaj teraz, hneď!!!! Znova vysvetľujem, objasňujem, že mám mokré ruky a za chvílinku dokončím umývanie a venujem sa mu... To už začne kričať, zúriť, vrieskať, že on to chce HNEĎ a okamžite!!! Znova vysvetľujem, že pokiaľ bude na mňa kričať, nič nedosiahne, nech sa upokojí... Záchvat pokračuje, úplne sa vyhecuje, ja ho v tom nechcem podporovať, že budem skákať, ako si zmyslí (ak som mu aj niekedy vyhovela hneď, tak krik bol nabudúce o to väčší, takže situácii to neprospelo), tak donekonečna opakujem, že mu vyhoviem, až keď bude pokojný, ale niekedy to trvá aj hodinu, kým sa ukľudní, dovtedy vrieska, dupe, jačí.... :frowning2:
A tak je to so všetkým, všetko musí byť po jeho, inak robí scény, kričí, dupe, vrieska.... Stále vysvetľujem, odpovedám, venujem sa mu ako sa len dá, ale máme dohodu, akonáhle začne kričať, ukončíme hru alebo hocičo, až kým nebude zasa pokojný... Výsledok - je mu to jedno, robí to zas a znova :frowning2: Potom, keď sa upokojí, veľa sa o tom rozprávame, prečo sa mi to nepáči, prečo to jeho správanie nie je dobré, že som preto smutná, rozumie všetkému a nasľubuje mi vtedy hory-doly, že už to neurobí a nič z toho.... :frowning2: Manžel to začal riešiť tak, že za každý krik a výstup mu zoberie a skryje jedno auto, mne je to strašne proti srsti, ale chápem, že aj on je už z toho na nervy a skúša naňho už čokoľvek, tak to zatiaľ neriešim, ale aj tak to príliš nezaberá, malý síce spozornie, že auto mu MM zobral, chvíľu sa naň pýta, ale potom sa na to vykašle a jačí ďalej.... :pensive:
Už neviem, čo s ním, scény robí aj na verejnosti, pokiaľ si nemôže ísť tadiaľ, kadiaľ chce on, robiť to, čo chce on, občas je ťažké stáť si za svojím, keď na nás pozerá polovica ulice.... :stuck_out_tongue_closed_eyes:
Keď sa niekedy vyskytne taký deň, že je úplne kľudný a nerozčuľujú ho aj maličkosti, tak si neviem to zlaté dieťa vynachváliť, vtedy si to ozaj užívam, že aká je to pohoda s takým dieťaťom :dizzy_face: Len bohužiaľ vydrží mu to vždy max. poldňa, najneskôr vždy po zobudení z poobedného alebo nočného spánku je späť malý nervák :frowning2: Niekedy sa už ja ráno budím so stiahnutým žalúdkom od stresu, čo zas bude za deň, aké výstupy zas budeme riešiť a to sa mi fakt ide niekedy mozog zavariť, ako urputne premýšľam, ako sa vyhnúť každej možnej zámienke a dôvodu na hnev.... Ale vždy sa nájde niečo, čo ho úplne vytočí... :frowning2: A najhoršie sa správa vždy, keď je so mnou.... Občas ho svokra bráva vonku, ale pri nej si toľko nedovoľuje, pri manželovi tiež vyskakuje, ale stále to nie je také zlé, ako pri mne... Nerozumiem prečo, nerobím mu oproti ostatným ústupky, a keď sa naňho nahnevám ja, tak to strašne zle nesie, úplne je z toho nešťastný a plače a aj napriek tomu ma zas a znova zlostí.... :rolling_eyes: Pričom ak sa naňho "hnevá" svokra alebo manžel, tak mu je to jedno....
Och a ešte aj k tomu spánku - neviem prísť na to, čím to je, ale z poobedného spánku sa vždy budí s veľkým plačom, reve zúrivo, srdito, keď ho chcem upokojiť, tak sa mece, kope ma, nechce, aby som sa ho dotýkala, keď sa ho pýtam, či mám odísť, povie, že nie, ale nedovolí, aby som ho hladkala, nechce, aby som naňho hovorila, nič.... len mám pri ňom ležať, on sa vyzúri a po niekoľkých minútach sa upokojí a zrazu je schopný z minúty na minútu sa začať usmievať a rozprávať ako keby sa nič nedialo.... Stále sa o tom s ním bavíme, prečo tak plače, či sa mu niečo sníva, či ho niečo bolí, či mu vadí, že je tam sám alebo sa zľakne alebo.... Na všetko odpovedá nie a na otázku prečo teda tak plače, povie - neviem - a tým je to preňho uzavreté.... :confused: Ale teda toto robí odmalička, akurát vždy sme to pripisovali niečomu inému - ako novorodenec mohol byť hladný / smädný / bolesť bruška, ale zostalo mu to doteraz, tak netuším, čím to je.... :frowning2:

Tak rada by som prijala akékoľvek rady, prípadne postrehy, ak niečo robím zle, lebo naozaj si už neviem rady, ako to riešiť... A ak nie, tak díky aspoň za priestor, kde som sa mohla vypísať, lebo som z toho všetkého, z tej jeho zložitej povahy straaašne rozladená a veľmi ma to štve, že ju akosi neviem zvládať.... :frowning2: :pensive:
11. srp 2013 v 00:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
@weja ja sem sice moc neprispievam,ale musim ti napisat ,ze pises presne o mojom mladsom synovi-teraz ma uz 3,5 roka-trochu sa to lepsi-ale ked mal 2,5 bolo to presne ,ale ozaj presne to iste-aj s tym poobednajsim spankom-vzdy sa budil s revom,alebo strasne podrazdeny a musel zostat aspon 30 min sam so mnou v spalni aby vobec mohol ist "do sveta"-skocilo to az skoncenim poobenajsieho spanku,ked mal 3,1 roka. Potom cca pol rok nespaval vobec cez den a teraz, ked si aj raz za cas zdriemne,uz sa v takom hroznom stave nebudi. :slight_smile:
Tiez jacal a dodnes jaci-ale meneje casto-za vsetko-vzdy chcel vsetko hned a teraz-pol minuty cakania ho vytacalo do nepricetnosti-dnes uz vydrži cakat aj 5 minut,ale zas nie vzdy :stuck_out_tongue_closed_eyes:
ja len odoporucam trpazlivost a vieru ze z toho vyrastie.
Tiez som mu nevyhovela nikdy ked mal hysak-a efekt ziadny-teda az po vyse roku,tiez koncime cinnost ked sa sprava nevhodne a efekt az po vyse roku-takze efekt to ma,ale pri tychto typoch deti,to zial trva,kym im to do hlavicky dojde.
Ale zapne im to,neboj,len aby si to ty prezila v zdravi. :wink:
Drzim palce,nech to vasa rodina zvladne.
A som zvedava na rady co ti tu baby daju.
11. srp 2013 v 09:34  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
ahojte, tiež vás čítam a čítam aj knihu RABR a si myslím, že každý psycholog, psychiater, učiteľ a rodič,aj lekár, by si mali túto skvelú knihu prečítať. mám starších synov a skúšam komunikáciu zefektívniť podľa knihy a výsledky sú hned tu. proste vážne sa to dá aj inak.
moja 3 a polročná dcéra ide teraz do školky. a ja neviem, ako ju pripraviť. je dosť prilepená na mne a neviem si predstaviť, ako ju tam nechám plakať, pretože isto sa mi v prvý den zavesí na krk, prípadne nohu a neviem, čo urobím. tak by som potrebovala radu, ako ju pripraviť, aby sme nezažili hned prvý den nejaký šok. málo chodí niekam bezo mna, proste stále si pýta mna. akože nie je nesmelá, je spoločenská, ale musím byť skoro vždy pri nej. niekedy v spoločnosti trvá, kým sa rozhýbe, rozhovorí, v poslednej dobe sa začala premazovať, rozpráva medzi cudzími maznavo, čomu nerozumiem, lebo doma tak s nou nehovorí nikto. ako ste riešili prvý den v školke? dík za názory, rady, postrehy... :wink:
nechcem urobiť nejakú chybu, aby som jej neznechutila školku a učiteľky...
11. srp 2013 ve 23:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
@weja u nás v takých situáciách zaberá prsník :slight_smile: my sa stále kojíme a ak sa zobudí ráno hore zadkom, alebo kedy koľkved cez den dostane taký plač, krik, nervy, tak na cicke sa ukľudní a je dobre :slight_smile: naša napríklad pri jedení, teraz sa stalo, začne vymyšľať, nie ten tanier, ale iný. lyžička nie je dobrá, zeleninku sem a nie tam, stolička je daleko, pohár blízko, už som nevedela, čo a ako jej vyhovieť a furt len sa hádzala, rúcala na tej stoličke, až som ju vyviedla von, že nemusí jesť. ale to som už vybuchla. ak mám aj ja lepšiu náladu, tak ju vezmem v taký čas na ruky, prihováram sa kľudne a ona sa ukľudní. ale nie vždy som v takej pohode, že ma nevytočí. radšej sa snažím takým situáciám vyhýbať, nech nenastane afekt..ale či to robím dobre, neviem. :wink:
11. srp 2013 ve 23:06  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@kaja73 Ďakujem, ani nevieš ako ma potešilo zistenie, že ešte niekto iný si to preskákal a napodiv zostal pri zdravom rozume :grinning: ja sa niekedy cítim ako mimozemšťan, keď to pred kamarátkami alebo známymi spomínam, tvária sa, že si to snáď musím vymýšľať... Tak teda budem dúfať, že raz aj u nás toto všetko prehrmí...
A chcem sa ešte opýtať, aj tvoj malý bol taký ohundraný a uplakaný od malička?
prosím ťa a ako ste prežili prechod do škôlky? Tam tiež ešte chytal hysáky, či práve naopak? Ja si napr. neviem ani predstaviť, ako by v škôlke spával, keď robí zakaždým po zobudení taký cirkus.... :stuck_out_tongue_closed_eyes:

@jonas17 ďakujem za koment, no kojenie sme skončili pred rokom, takže tadiaľ u nás cesta nevedie.... Kľudné prihováranie u nás počas hysáku vôbec nezaberá, práve ho to ešte viac vyhecuje :stuck_out_tongue_closed_eyes: Do náručia som ho tiež skúšala brať, lenže nie vždy sa mi zdá, že je to dobrá reakcia, chcem mu ukázať, že jeho správanie nie je správne a nebudem mu vtedy venovať pozornosť, keď po mne kričí.... Jasné, aj ja sa snažím vyhýbať sa nejakým podnetom a spúšťačom tých výstupov, veď som o tom písala aj vyššie, ale niekedy to už ozaj neustrážim, totiž môj malý chytá hysáky tak 3-4x za deň.... :stuck_out_tongue_closed_eyes: A chápem, tiež už niekedy v zúfalstve naňho kričím, potom mi je z toho akurát tak na figu, ale niekedy mi to prerastá cez hlavu :frowning2:
12. srp 2013 v 00:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
@weja a co je špatného na tom, že křičí, že se vzteká? Projevuje tak svoje emoce a není dobré je potlačovat. Zkus je uznat, říct: ty se teď zlobíš, protože...., říct, že ho chápeš. To ale neznamená, že mu ustoupíš, jenom prostě uznáš, že má právo se zlobit. Neměj strach, že se takhle bude vztekat i za 10 let, malé děti mají nezralou nervovou soustavu, proto na všechno reagují prudčeji, ale s věkem se to bude mírnit. Vidíš, že když je klidný, tak chápe, že se ti to nelíbí, že to není vhodné, ale když příjde záchvat, všechny sliby zmizí. On to neumí ovládat, spíš to ovládá jeho. Zkus popřemýšlet, proč tě jeho vztekání tak vytáčí. Může to být tím, že ti jako dítěti zakazovali se vztekat a teď máš pocit, že na to nemá právo ani tvůj syn. Mám ve fotoblogu článek z knížky Do nitra dětských emocí, tam je to hezky vysvětleno. No a že se syn chová nejhůř u tebe je dáno tím, že tvou láskou si je nejvíc jistý, ví, že ho neodmítneš, zatímco babička mu může říct, že když se tak vzteká, tak si ho příště nevezme.
To probuzení zadkem na vrch se občas stávalo i u nás. Já myslím, že nemá smysl se ptát proč, to dítě to stejně nechápe. Já mám taky občas blbou náladu a sama nevím proč. KDyž takhle dcera vstala, mrčela, nechtěla mě, tak jsem jí řekla, že budu v obyváku, že pak může přijít, nebo zavolat a nechala ji. Podle mě to dítě ještě napůl spí a potřebuje se probrat.
12. srp 2013 v 08:17  • Odpověz  •  To se mi líbí (7)
@jonas17 nevím, jestli se na to nějak dá připravit. Starší byla taky na mě fixovaná, mezi děti se moc nezapojovala, chtěla, abych šla vždycky s ní. O školce jsme mluvily, říkala jsem, že tam budou děti a ona vždycky dodávala, že tam budu s ní. Sice jsem vysvětlovala, že ne, ale jakoby to nevnímala. První týden si bohužel odřvala, já si tehdy řekla, že vydržím měsíc a kdyby to nešlo, nechám ji doma. Ale po tom týdnu se to zlomilo a v červnu se divila, že školka končí, že tam chce chodit pořád :slight_smile: Tak držím palce, ať to dobře zvládnete, třeba to nebude tak hrozný, jak si myslíš.
12. srp 2013 v 08:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
@weja tak uplakany bol od cca 3 tyzdna zivota,potom to bola hojdacka-raz tak,raz tak,ale celkovo je skor nervozne a uplakane dieta :cry:
Skolka nas este len caka-som na predlzenom rodicaku.
On bol schopny mat pred rokom hysak aj 3 krat za hodinu-nie za den :confounded: -som myslela ze zosaliem. :cry:
Teraz je to tak 2 krat za den.
Ale za ozaj blbiny-nie dake vazne situacie-sadni si sem,nie tam,tato tu nesed,pozeraj sa inde,poharik je maly,je velky...ale ked ide o nieco vazne,tak reaguje celkom fajn.
Ale on ma taky blby zvyk-ze ked sa hrame-hra sa s tatinom,ci so mnou,tak nakoniec vzdy "zautoci",ale nie v dakom afekte,normanlme pocas hry...nic sa nedeje zle a on skoci po mne,buchne ma.....nevieme sa tohoto zbavit-aj ked to uz robi max raz za den-robieval to XXX krat za den pred rokom. :angry:
Ale nikdy to nespravil,ked mal hysak,vzdy len ked je v klude-nechapem to.
Od zaciatku som mu dala najavo, ze to sa nerobi,ze ma toboli a ze hra sa konci...a aj sa vzdy skoncila-a dodnes to robi-len menej casto.
Ale na deti nikdy nezautocil,s nimi je v pohode,pekne sa hra,alebo s nimi blazni-no neudre-chvalabohu.
Ked ma hysak,tak sa chce vzdy objat-to ho do 10 sekund ukludni-ale robim to tak,ze mu poviem-objimeme sa az ked sa ukludnis-to pre mna neznamena, ze sa ozaj ukludni-to by nezvladol-,ale chcem vidiet snahu sa ukludnit-on mi povie-pockaja este si poplacem.....tak si popalce cca minutku a potom na chvilku prestane,povie "uz som sa ukludnil",pride ku mne,objimeme sa ,poplace si zas cca minutku a je koniec hysaku.
To je dnesna realita,pred rokom to vsetko trvalo ovela dlhsie. Dnes si to 2 minutovky.
Ale ked prasknu nervy mne-ked ma uz ozaj dlho vytacal,alebo som nervozna z ineho dovodu :astonished: aj to sa zial stane-tak toci hysaky cely den,lebo prebebra moju naladu.
Na neho plati ozaj len kludny pristup-viem to,len ie vzdy sa mi to dari-holt nie som robot :stuck_out_tongue_closed_eyes:
No a muzovi praskaju nevry pri nom castejsie,potom je zle-teda vikendy -ked sme vsetci spolu-mm, st.syn ,ja a maly nervacik- su aj dnes u nas skuska nervov celej rodiny. :rolling_eyes:
Ale verim, ze do dalsieho roku dako uhrame aj toto-len sa nezblaznit. :grinning:
12. srp 2013 v 08:30  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@betelgeuzz ďakujem, budem sa snažiť pozerať sa na to viac jeho očami.... občas asi zabúdam na to, aký je ešte malý a že to vlastne ovládať nedokáže.... :slight_smile: budem to mať častejšie na pamäti.... čítala som ten článok v tvojom fotoblogu, veľmi veľa zaujímavých myšlienok som tam našla, asi si musím zaobstarať celú knihu :slight_smile:
inak s tou otázkou, prečo ma to vlastne tak vytáča, si ma zaskočila... :sweat_smile: musím nad tým asi porozmýšľať viac, možno máš pravdu a bude to mať súvis aj s mojím detstvom, len na prvý pohľad hneď netuším aký, ja som bola úplný opak môjho syna - kľudné dieťa, jedináčik, bola som zvyknutá hrávať sa sama, mala som svoj vlastný svet.... môj syn je nerváčik a neustále potrebuje niečiu spoločnosť, nejakú hru si sám ani vymyslieť nevie :slight_smile: ale to samozrejme beriem, len ten krik mi prekáža - od vždy nemám rada, keď niekto zvyšuje hlas, či už v práci alebo doma, okamžite som z toho v strese....

@kaja73 ja ho do škôlky tiež ešte nedávam, 3 roky bude mať v marci, ale uvažujem aj nad tým, že s ním zostanem doma až do ďalšieho septembra.... momentálne som tomu veľmi rada, že som ho tam nedala, prežíva teraz dosť zložitú fázu strachu z odlúčenia, takže potrebuje byť čo najčastejšie v mojej blízkosti, rozplače ho len keď idem do sprchy.... Ale trošku sa bojím, aby to tam aj potom ustál.... Napriek všetkému je veľmi citlivá povaha, veľa vecí ho rozľútostí...
Inak sranda, presne je taký aj náš synátor - hlúposti ho vytáčajú a na niektoré krízové situácie reaguje na moje prekvapenie veľmi dobre... A búcha sa občas aj u nás - na mňa nikdy neútočí, ale na manžela hocikedy....
Aj s tým hysákom a ukľudnením je to podobné - tiež sa chce objímať alebo na mňa volá, aby som k nemu prišla, spýtam sa, či sa už upokojil, povie mi, že ešte nie, tak znova "prídem, keď sa upokojíš" - tak o 2 minútky ma volá zas, že "už som pekný"- to je jeho výraz na ukľudnenie :grinning: a to už na ňom vidím, že to bude ok :slight_smile:
12. srp 2013 v 10:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj holky,
dávám tipy na knížky, pokud potřebujete rozšířit obzor :slight_smile:
vedle již profláknuté klasiky, ze které vychází tato diskuse - rabr, dále hodně propírané aldort (vychováváme děi a rosteme s nimi) a dalších známých jako faber/mazlish (osvobození rodiče..., jak mluvit...), filliozat (do nitra dětských emocí) - mne poslední dobou hodně moc oslovily tyto:
gordon thomas - výchova bez poražených
rebeca wild - učit se žít s dětmi-bytím k výchově
montessori, m. - tajuplné dětství

poslední dvě jsou hodně zaměřené na dětské nitro jako takové, vysvětlují třeba, proč děti na základě svého vývojového plánu reagují v určité etapě tak, jak reagují - nejsou to žádné instantní rady a obecné návody, "jak na dítě", ale pro mne to bylo moc užitečné čtení, hodně věcí mi tu secvaklo a pochopila jsem...

a ještě za mne hodně užitečný web
http://www.ahaparenting.com/
23. srp 2013 v 15:21  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
a ještě vlastně
z. jordánová - tvoje dítě jako šance pro tebe

ale uznávám, že tohle čtení asi nebude úplně pro každého, je to brané z trochu jiného pohledu na svět
23. srp 2013 v 15:24  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Prosím pěkně, jak řešíte úklid hraček? :slight_smile:
A taky jak řešit, aby večer bylo dítko v ložnici potichu jakžtakž a nebudilo to mladší? :sweat_smile:
26. srp 2013 v 09:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
@milmic upratovali sme a upratujeme raz do dna - vecer alebo ak ideme z domu prec a viem, ze prideme akurat tak, ze pojdu spat, tak pred odchodom. veci maju v krabiciach a tym padom sa to lahko upratuje - aj pre nich. maju to prehladne rozdelene - auticka, lego, vlacik, kocky... zo zaciatku som upratovala s nimi, teraz upratuju uz sami. ak neupracu, upracem ja - do velkeho vreca a ide to na par dni do pivnice.
co sa rusenia tyka, riesila som to väcsinou nejakou hrou - spolocenskou - pexeso, obstgargen... neskor si sam isiel kreslit ci citat. a v najhorsom to istili rozpravky na dvd - ale to uz fakt, ked bolo zle :wink:
26. srp 2013 v 09:58  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@bubelko M se taky snažíme uklízet, aler dcerka mi to občas dost bojkotuje,. A tak nevím, jak na ni po rabrovsku.
Totéíž s tím rušením, asi jsem se měla ví rozepsat, my přijdeme do ložnice, kde spí malinký, ona umí šeptat, ale prostě začne vypiskovat a vykřikovat, tak taky moc nevím, jak na ni po rabrovsku, aby to zabralo a současně, aby to bylo takové přiměřené... :unamused:
26. srp 2013 ve 12:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
@milmic skus ju pozitivne motivovat, ak uprace, budete si moct este precitat alebo si pozriet rozpravku - neviem, nejaku jej oblubenu cinnost. chce to len trpezlivost. teda ak ti na tom upratovani zalezi :wink:
co sa tyka toho rusenia - snazila by som sa nechodit do izby, kde spi maly. ci musite do tej izby?
26. srp 2013 v 16:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
@bubelko No to už právě jdeme všichni spát. :sweat_smile: My zatím spíme všichn v jednom pokoji, než se dokončí nové bydlení. Tak nějak ztrácím pozitivní myšlení, když mě malého každý večer probudí.
26. srp 2013 v 16:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
@milmic uz tomu rozumiem :wink: skusila by som jej vysvetlit, ze ked zobudi maleho, musis ho ist uspavat a nemozes si s nou lahnut.
pripadne - neda sa uspat v obyvacke a potom len preniest alebo skusit uspat najskor ju a potom maleho? ale je to len teoria, kedze nasi spali oddelene a nemali sme s tymto problem. teda spavali spolu na prazdninach, ale to bol starsi vacsinou tak unaveny, ze zaspal skor ako ten mladsi :sweat_smile:
26. srp 2013 v 16:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
@bubelko No právě tohle nějak nefunguje. :unamused: Nevím, jestli to dělá naschvál, to její hlavičky nevidím, skoro bych řekla, že ani ne. Ale nepomáhá to.
Právě uspat nejdřív dceru nejde, protože ona chodí spát až s námi, ale malinký tak po sedmé. :unamused: Občas přenesem hacku s malým do obýváku, ale občas to nejde, když je v opbýváku ještě provoz.
A tak už nevím, jak na to mám jít... :unamused:
26. srp 2013 v 17:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
@milmic no tak viac ma naozaj nenapada :frowning2: iba skusat a skusat a vysvetlovat a vysvetlovat.
ci to robi naschval - ak by to robil moj mladsi, tak poviem na 90%, ze ano, robi to naschval. ale vychadzam z jeho celkoveho spravania. on skratka zamerne testuje, kde su hranice. nielen u mna, ale aj u inych - cudzich dospelych, deti... :wink: tvoju dcerku nepoznam, takze ti to neviem povedat.
26. srp 2013 v 17:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
@bubelko I tak moc děkuju. :slight_smile: Jsi zlatá, že jsi mi věnovala čas. :slight_smile:
26. srp 2013 v 17:53  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@milmic ahoj, riesili sme uplne istu situaciu, moja teda bola neskutocne ziarlivec na mladsiu sestru, ale v tom vecernom predspankovom budeni bola "nevinne" .. si aspon myslim. Spavala s nami v posteli, babenko v postielke. Ona proste bola zvykla, ze sme pred spankom vzdycky klabosili, citali knizky, srandovali ... a naraz zmena pravidiel ... a este kvoli nejakemu miminu. Su proste tiez este malinke a proste sebci in natura, tak to nechapu. U nas pomohlo, az sme ju odstahovali do detskej izbicky, tak nejak nenapadne, motivacne, ze sa jej bude aj lepsie spinkat, lebo babo v noci place, ze sa nemusi tolko vecer obmedzovat, ukazat jej vyhody byt starsim surodencom.
.. takze drzim palce, aby ste dokoncili nove byvanie :slight_smile:

my teraz ideme riesit spolocne spanie deti, ze aj mladsiu chceme dat detskej izbicky, dojcim uz len 1x pred spankom, ale uz sme v stadiu, ze nezaspava pri prsniku, ale proste sama, nema dudlik, ani na flasu naucena .. no zaciatky budu asi vesele, lebo v neplechach su uz zohrane partacky, tak budu asi vymyslat, len aby nemuseli spat... no som sama zvedava :sweat_smile: :slight_smile: asi ich zacnem ukladat s nejakou casovou rezervou, aby sa mohli "vyblaznit" /kvoli tejto novej situacii/, a aby som ja nemala stresy, ze este o 22.00 nespia. Este nejake tipy, kocky? :slight_smile:
26. srp 2013 ve 21:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
@prom tak holky spí spolu od roka mladší, ale já tam jsem s nima. Přečtu pohádku a pak si čtu svoji knížku a jsem potichu, ony usnou tak během 15 minut.
26. srp 2013 ve 21:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
@betelgeuzz a dokedy si kojila tu mladsiu, aj po tom jednom roku, ked spinkali spolu? hmm.. inak ta vasa verzia vyzera uplne idealne, to u nas asi hrozit nebude.
26. srp 2013 ve 22:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
@prom kojila jsem do roka. Ale píšeš, že už u prsu nezaspává, tak bych nakojila a pak jim četla. Případně u kojení už četla pohádku. Dokud spávala Ali sama, tak jsem sedávala u ní na posteli, někdy jí trvalo uspávání dost dlouho, dost mě to štvalo, i jsem to tady řešila, ale nějaké domluvy, že by mohla usínat sama nefungovaly, začala hned kňourat, že se bojí, že tam nechce být sama. A jak šla do pokojíku mladší, tak jsem řeka, že nemůžu sedávat u ní na posteli, že by to chtěla i Juli, že budu sedět u dveří. Tam mám světlo z chodby, takže přečtu pohádku a pak tu svoji knížku. I když jsou dny, kdy jím usínání trvá dýl, tak mě to ani neštve, protože to pro mě není ztráta času, když si můžu číst.
27. srp 2013 v 07:10  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@prom my sme dali krpcov spolu spat do izbicky cca ako su tvoji teraz :slight_smile: u nas je problem, ze dcera ak cez den spi, vecer zaspava tak okolo 22, nastastie sa naucila mladeho nebudit, ten zasa nastastie, ked uz zaspi, tak ho maloco zobudi.. zaspava este na prse, ale uz teraz obcas aj bez, to sa zasa podari, ze on je hore a dcera uz spi, ako naschval, ale su k sebe celkom ohladuplni, mozu si zobrat do postele knizku alebo hracku a este chvilku sa zabavia.. tiez mame ritualy, citame rozpravku, este chvilku sa porozpravame, co sa cez den stalo, co sa bude diat zajtra, dcere to dost pomaha, strasne vsetko preziva, potom v noci trpela nocnymi morami, nevedela spracovat zazitky..
a k samostatnemu zaspavaniu, ninka este v zivote nezaspavala sama, najprv spala s nami v spalni, ked sa narodil mladenec, spavala v izbicke s muzom a potom sme ich dali spolu :wink:
27. srp 2013 v 08:56  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@betelgeuzz diki, tak nejak podobne to vyskusame :wink:
27. srp 2013 ve 13:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek