• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

6. června 2016 
@veronika81 prave zakazy, prikazy, nesmies nefunguju a co sa tyka vonku cesty, to este len pride ked zacne utekat a bude to brat ako zabavu, ja som nikdy nezakazovala na cestu, vzdy som zobrala za ruku ze cez cestu prejdeme spolu a pozrieme sa ci ide auto presne ako v rozpravke ked krtko ucil zabku prejst cez cestu. Doteraz to berie tak ze mi ruku da,
teraz lieta na motorke odrazadle a pri ceste zastavi a pocka ma. Mal snahy mi utiect ale bez slova som ho dobehla, chytila a presli sme ako vzdy spolu. Ja som tiezu pri prvom citani mala pocit ze je to pre vacsie deti ale nakoniec zistujem ze najtazsie je prave pre mna zacat inak komunikovat a myslim ze kym bude vasci tak budem rada ak to budem mat aspon trochu zazite. :wink:
20. zář 2010 v 15:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zelmirka1 ano viem, že zakazovanie nikam nevedie, že je to ešte horšie. Ako vravím, čítam vás pár dní, tak som si urobila hrubý obraz, chcem sa toho zbaviť a vyhnúť sa tomu ako sa len najlepšie bude dať. Ale je to ťažké, mám pocit, že je to niekde hlboko vo mne zakódované, že ak robí niečo zlé, tak automaticky nasleduje zákaz, nerozmýšľam o tom. Asi to chce tvrdý tréning u mňa.
On na tej ceste chcel vbehnúť do mláky, to bolo pôvodne to, čo som mu nechcela dovoliť, samozrejme bola tam aj nástraha cesty. Neviem..má dovolené čľupkať vo vode, keď má na sebe gumáky, ale ak má klasické topánočky, tak mu vysvetľujem, že vtedy nesmie, lebo bude mať mokré nožičky. Môže toto 1,5 ročné dieťa pochopiť? Nebude v tom mať chaos, prečo raz môže a inokedy nie? Upozorňujem ho stále na tie topánočky, že keď bude mať gumáky, tak môže..
20. zář 2010 v 15:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zelmirka1 - k tomu jídlu a že chce jogur - u nás ma malý období, že by pořád placky a buchtu...na snídani, na svačinu...5x denně. Taky jsem řešila, že mu nechci něco zakazovat, aby to pak o to více nechtěl, ale napadlo mě prostě mu říct. Te'd je svačina, na svačinu se jí ovoce a nějakou dobu se snažit předcházet výběru - prostě mu nachystat misku s jabkem a dát mu ji na místo hraní (ovocné svačiny mu dovoluji mimo stůl) a on si pak sám svévolně vezme. Tak možná mu zkusit říct, že na oběd je maso, brambor a jogurt se jí na snídani, sváču...Třeba to zabere.
20. zář 2010 v 19:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
@johanka. - k těm pochvalám - sama sis to ve svém příspěvku vlastně dovysvětlila po rabrovsku - však uvidíš, až dočteš kapitolu o pochvalách a co místo nich (psala jsi na str. 37 tady o tom :slight_smile:, dostávám se k tomu se zpožděním 1 dne a jsou tu tři strany další - žívá diskuze)...Takže psala jsi, že pochvalou dáváš zpětnou vazbu dítěti o tom, co udělalo - a to je přesně to, co je pro dítě potřebné. Pokud jen řeknu - ty jsi ale moje šikulka, malý malíř, fotbalista...tak nedávám zpětnou vazbu ke konkrétnímu výkonu, ale chválím obecně. Rabr trošku v tomto slovičkaří - pochvala ne, na místo toho zpětná vazba (ten panáček má krásnou kulatou hlavičku, dvě oči, dvě uši a pět prstů na každé ruce, taky možná můžeme ještě dokreslit botu..) nebo ocenění - to máš asi radost, že se ti povedlo uběhnout celou trasu tak rychle...takže jsem v těch jakože pochvalách více konkrétní a musím se tím pádem dítěti více věnovat - jeho výkonu, jsem více s ním a to tom podle mě jde (takže pochvala ano ne, je to slovičkaření - je to o tom, že není vhodné se jen omezovat neustále na šikulky)..je tam krásný příklad o tom, jak děti zvyklé na pochvaly potřebují, aby jim někdo zhodnoti jejich konání - jakože vnější vyšší autorita rozhodla, jestli se jim něco povedlo nebo ne. Děti, které dostávají zpětnou vazbu a ocenění (které má být takové, aby se člověk nestavěl do pozice soudce konání) by měly být schopné samy posoudit, jestli se jim něco povedlo nebo ne, okolí pak "jen" sdělí - jak se jim to povedlo - tedy již nevyžadují posouzení okolím, ale dokáží sami více kriticky pohlžet na své malé úspěchy, neúspěchy...

Nedá se na tom lpět, ale určitě je fajn o tom vědět, jak naše slova můžou být produktivní nebo naopak kontraproduktivní. Takže je smutné, že ten chlapeček se neumí smát, ale asi je to spíše o rodičích (ti se smějí?)...Každopádně za sebe můžu říct, že po pár měsících si na to člověk docela zvykne - samozřejmě dělá to tak možná na 50%...ale zdá se mi to více promyšlené - to konání a jednání, více to vyžaduje energie, nelze jen opakovat - ne, to nesmíš...Asi jsem něco vynechala z tvého příspěvku, chtěla jsem ještě o něčem napsat, když tak se k tomu ještě vrátíme. Ale musím napsat, že si tvoje postřehy moc ráda čtu, zamýšlím se nad nimi - četla jsem rabr jen jednou, tak letem světem, chystám se číst po druhé, ale nějak se k tomu pořád nemůžu dostat...mám pocit, že zatím si s tím vystačím...

Jo k tomu - maminka řekne holce - už je pozdě a holčička ví na co máma naráží - to mě nezaráží - já doma taky Mišovi, když chci, aby si uvědomil, že je už čas jít na kutě, řeknu - venku jsou už hvězdičky, měsíček...ty děti si to opravdu dávají do souvislostí...Ono je to pravě o tom, do jaké míry člověk chce nechat na dítěti zodopvědnost a možnost rozhodování o sobě samém a věcech ovliv'nujících jeho i okolí...v tomto zatím nemám moc jasno, kam až to chceme u nás zavést...Ale tento koncept roste spolu s dítětem...
20. zář 2010 v 19:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kubaka - jsem se pobavila, jak jsem dočetla k tobě - že o těch pochvalách může vysvětlit blandik - zrovna jsem o tom totiž dopsala a pak dočetla k tobě. :grinning:

Ono je to opravdu o tom, že pouze pochvala není přesná, nevztahuje se ke konkrétnímu konání dítěte, je příliš obecná a navíc pokud chválím z pozice autority - ano já řeknu, jestli to je krásné nebo ne - pak dítě činím sice milou formou, ale činím na svých soudech závislým. Kopřivovci to tam uvádějí tak, že kdo dnes chválí, zítra může kárat. Takže je to opět o posilování vlastního pocitu hodnoty - něco dokážu (mnoho lidí bylo jako děti neustále chváleno (neadresně, z pozice moci) a najednou v dospělosti se všechna chvála vytratila - a lidi jsou neštastní, touží, aby je druzí chválili ono nic (jelikož dospělí jsou chválení spíše zřídka kdy) a tato jejich vypěstovaná závislost pak má hlad...takže je mnohem lepší, pokud dítě se naučí kriticky uvažovat o svém konání - zda povedlo, nepovedlo...my mu to jen popíšeme, co udělalo...

Odměny - berou motivaci dále konat danou činnost aniž by za ni dostali děti odměnu /bonbón, peníze, známky/. Dítě něco dělá samo od sebe, rádo, pro nějaké uspokojení vlastní ... pak mu za to dáme odměnu, a dítě to dále dělá, ale už ne tak rádo - to vnitřní přesvědčení se začne vytráciet a jakmile odměnu vezmu, dítě v konání ustane. Jakoby ta odměna práci degradovala na něco, co by bez odměny dobrovolně nikdo nedělal. Takže z dětí ve škole máme do pár týdnů sběratele známek, namísto poznatkuchtivých bytostí...Hrůza, jak si to člověk představí, hledá alternativní školství..
20. zář 2010 v 19:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik ahoj :slight_smile:
ty ani neuvazuj, ze by si dala dieta do beznej skolky, skoly.... uz teraz zacni hladat nejaku alternativnu...bude to fuska :stuck_out_tongue_closed_eyes: , najst nejaku s ktorou budes spokojna. ale su medzi vzdelavacimi zariadeniami velke rozdiely. len to chce dost casu a chut posediet, popozerat, aj inkognito sledovat z poza plota, ako sa ucitelky k detom spravaju. ci ich beru ako partnerov....ved to iste vies....
20. zář 2010 ve 20:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
@veronika81 - já myslím, že to malé dítě pochopí s těmi gumáčky a botičkami ve vodě - stačí ukazovat, že když tam vleze v botičkách, ty botičky jsou pak mokré a můžou být mokré i ponožky, pak by to muselo dolů a šlo by se domů. Mokré boty - to může být rýma...A gumáčky nepromoknou, nepustí vodičku...jak tady psala i dneska berenika - nemá cenu se trápit tím, jestli dítě něco pochopí nebo ne vzhledem k věku - je dobré vysvětlovat, občas pochopí hned, občas za týden, za měsíc ... hlavně to člověk modifikuje, podle jeho reakce...mění ty důvody až natrefí na ten pádný, vhodný pro daný věk...Jám malému říkám, že tráva je mokrá..ona tam vejde...má mokré špičky botiček ... tak ho upozorním, že má te'd mokré boty, většinou to stačí - šupajdí z trávy na chodník...
20. zář 2010 ve 20:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
@filipal - vítám tě zde vřele :slight_smile: jaj, školka - už jsem si vyhlídla jednu - anglická školka s rodilými mluvčími, založena na principech rabr a montessori - každé dítě má svou květinku, o kterou se stará...No, výběr bychom měli, te'd ještě vyhrát ve sportce nebo objevit perpetum mobile, protože to školkovné je pro horních deset tisíc :sunglasses: Asi budu muset užít strategii plížení, plazení za plotem, odposlech, nějaká ta štenička ve třídě...Ne vážně, nedávno jsem viděla úču z MŠ s dětma venku - běhal mi mráz po zádech, že bych k takové náně měla dát dítě, natož to naše citlivé...To bylo samé - kde to jsi? Spadneš. Co to děláš, prosím tě probu'd se. Probuď se, s kým to jdeš.. čí je to čepice, tak co mu ji bereš...Nakonec to zakončila tak, že řekla všem dětem dost povýšené, proboha probu'dte se! Fuj, baba. A ty děti "nezlobily", ony si jen hrály, v klidu...
20. zář 2010 ve 20:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
ach jaj baby ja som dnes zase zazila den kedy si hovorim ze cela moja vychova je o nicom, ze bud Rabr nie je dobry napad pre moje dieta alebo to ja nechapem spravne a nerobim dobre. Opat som bola sa kamoskou na navsteve, kym jej chlapec vydrzal pri nej moj maly nevydrzal ani sekundu, chcel otvarat sufliky, otacat klucikom na skrini, zapnut telku a nakoniec behat do kazdej izby. Vysvetlila som mu ze len sa chvilku porozpravam s tu pani a ideme von na ihrisko aby chvilku pri mne sedel ale valal sa po mne, mrncal a robil naschval. Na konci som ho drzala na rukach a zacal sa zabavat tym ze ma kopal do stehna a smial sa pri tom, nikdy to nerobil tak nechapem, ignorovala som to a zakoncil to tym ze sme odchadzali von, chcel ist do vytahu ale kedze pani byvala na prizemi nebolo to potrebne tak sa hodil o zem. :frowning2: a reval. Uvazujem ci dobre stanovujem hranice, ale doma som sufliky a skrine niako moc neriesila, lebo niektore som zabezpecila aby nemohol otvarat a ine som pripravila aby si mohol vytahovat, ale ked sme inde tak je to des.
Uf som sa vystazovala lebo fakt som z toho smutna.
20. zář 2010 ve 21:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik to si asi stretla uplne beznu, priemernu ucitelku. su este aj ine exemplare!
ani nehovorim o tom ze na deti kricia a ponizuju ich....teraz mi hovorila kamaratka, ze u jej dcerky v skolke mali deti povedat, ktore dieta maju rady... :frowning2: :frowning2: :rolling_eyes: predstavte si tie chudatka, ktore nikto nemal rad... :angry: asi to mal byt pokus o nejaku psychosocialnu hru, ktoru si dotycna ucitelka vymyslela....
moj syn chodil do vybornej skolky. prisla som k nej uplne nahodou, asi sa uz osud nemohol pozerat na to, co mi vsetko navalal... bola to vegetarianska skolka s prvkami waldorfskej pedagogiky. mali velmi citlive, laskave ucitelky, sedavali v kruzku, rozpravali sa, jedli zeleninku, dokonca sili s takymi malymi prdusikmi....moj syn mi usil cierny ihelnicek a sa mi pacila ucitelka, ktora mi hovorila ." vybral si ciernu, ale nechceli sme ho odhovarat...." tie deti tam mali naozaj slobodu.
a je to uz paaar rokov!
v jednej diskusii mi baby povedali, ze som uz starsia, tak za mojich cias boli ine skolky(akoze predpotopne)....dost ma nahnevali, lebo skolka mojho syna sa nedala s niektorymi terajsimi ani porovnat. pisu si tam skusenosti s privykanim.
neboj Blandik, urcite natrafis na skolku, ktora bude pre tvojho Miska vhodna! ono to pride v pravy cas. :dizzy_face:
20. zář 2010 ve 22:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
trošku skočím do debaty, čítam vás teda každý deň, ale nakoľko nemám knihu..tak ešte si nedovolím prispievať...je to zaujímavé čo tu čítam..s mnohým súhlasím
@bubelko
@prsky s tými mužmi je to inak, ja som čítala knihy, kde sa popisuje myslenie a cítenie muža a ženy...typu ženy sú s venuše a muži s marsu...tak to bolo teda na 90% pravdivé...muži nemajú radi okolkovanie..preto ja na rovinu vždy poviem mužovi čo chcem...presne aj o tých smetiach tam bola reč....v tej knihe o mužoch a ženách... :slight_smile: :slight_smile:
20. zář 2010 ve 22:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik to je fakt, ak sa snazim pochvalit vykon namiesto dietata, tak ma to donuti viac sa zamysliet nad tym, co vlastne dieta urobilo. Neodbyjem to len tak v polosustredeni, ale naozaj sa dietatu plne venujem, a uz toto samotne je prinos. Prave dnes som si to vyskusala, ked sme boli na dvore u znamych na nasej ulici, maju dvojrocneho chlapceka. Uz som mala na jazyku nieco ako "ty si ale mily chlapec", ked som sa zarazila a zamyslela sa, co vlastne chcem vlastne pochvalit. Sama som z toho mala potom omnoho lepsi pocit.

Co sa tyka tych nepriamych navrhov, ze nepoviem priamo, len cakam, ze sa dotycny dovtipi, tak ja som tusim chlap :grinning: Mne vyhovuje taky styl, ako vasim manzelom :grinning: Ono to dava zmysel, ze ucit deti, nech si davaju dokopy suvislosti... neviem, myslim, ze je to o style. Ako tu uz bolo parkrat spomenute, kazdy si to sformuluje ako mu to vyhovuje, podstatne je drzat sa idey.
20. zář 2010 ve 23:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
@balndik, podařila se mi dnes ta pošta:slight_smile:


@zelmirka1 nejdřív ze všeho - nebuď smutná. už to zní jako klišé - ale TO JE NORMÁLNÍ. nemá to moc společného s tvojí výchovou , je to úzce spojené s vývojem osobnosti dítěte. a taky je mi už trapné psát - máme to podobně. fakt.
já a syn, pohoda. táta a syn, pohoda. my tři - lehce chaos:slight_smile:)), a pokud jdu -jdeme s petrem někam na návštěvu, a stává se to i v prostředí pro něj známém - u babiček, nemluvím o prostředí cizím, to je zkouška nervů. vidím na prckovi, že se cítí nejistý, přestože je společenský a lidstvo mu nevadí, naopak. ale v jiném bytě,prostředí, s jinými lidmi ho nepoznávám, maskuje hrozně neobratně tu svoji nejistotu jakoby "zlobením", předvádí se, dělá věci, o kterých jsem ani netušila, že má v repertoáru, vnímá mě na půl ucha a dělá natruc to, co přinejmenším není vhodné. nedej se zvyklat, to není zlobení, to není nevychovanost v tom původním slova smyslu, je to jejich nejistota a obavy, které neumějí vyjádřit...
petr má motorku, takovou tu klasika odrážedlo plast. miluje ji, umývá, jeden čas ji parkoval na noc u své postele a lepí na ní samolepky, aby byla hezčí. pokaždé, když ho osloví někdo cizí s tou duchaplnou hláškou "jé chlapečku ty máš krásnou motorku" (jakoby to nevěděl:slight_smile:)), je vyplašený a víš co udělá? praští s tou motorkou o zem. nejdřív jsem nechápala, snažila jsem se ho od toho odradit, ale dělal to pokaždé. potřeboval vyventilovat ten strach. odnesla to motorka. nechávám ho, at to dělá. po chvilce, když se uklidní, sebere ji, prohlídne a jede dál. podobně je to na těch návštěvách a akcích. vím, že je to nepříjemné a nejde nezasáhnout, ale snahou o to, aby byl "zase normální" se to zhoršuje. osvědčilo se mi od vstupu až do odchodu ho nějak zabavit, blízko u mě, je jedno co, ale nemůžu ho nechat napospas tý nejistotě. třeba se začnem spolu zajímat o to, co dobrého je na stole, půjčíme si "spolu" hračky, pomáhá sladit kafe a tak. jedno vím jistě - absolutně žádné "péťo a řekni tetě, jak....". to je konečná. už jsem i poprosila hostitele, jestli by ho nemohli nechat být, rozkoukat, nevalili na něj ty nesmysly o pejskovi, jak dělá haf haf a tak.
stůj si za svým a nedej se znervoznit, i za cenu, že toho moc s kámoškou nenakecáte. jo a nezapomeň, my ženský toho zvládáme víc najednou, takže věnovat se dítěti i klábosit:slight_smile:)))
20. zář 2010 ve 23:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik dakujem za krasny prispevok skonkretizovania oceneni, hodnoteni...paci sa mi to, este k tym pochvalam...je to zacarovany kruh teraz si ten najsikovnejsi chlapcek a za chvilu si hrozne zly...atd...taketo chvalenie nutne implikuje aj karanie, alebo logicky ak som teraz sikovny...tak v istych chvilach nim nie som...jednoducho povedane...to su prilis vseobecne hodnotenia osobnosti, co sa moze vyvinut do psychozy typu...chcem byt najlepsi...alebo nikdy nie som dobry...vo vztahu k uznaniu autority...cize tam je ten aspekt, ze vseobecne hodnotenie celej osobnosti modifikuje samo chapanie danej osobnosti u dieta, jeho sebachapanie...to je jedna strana ...druha strana kruhu, odmeny a trestu...v dietati podnecuje tkzv. ucelovu racionalitu...akoze budem dobry chcem nieco...chcem za to nieco dostat...materialne...druha faza moze byt ,ze vyuziva vlastne ludi, rodicov...nerespektuje ich ako osobnosti ale berie ich ako prostriedky k dosiahnutiu niecoho...takze co sa tyka moralky...ak dieta aktivizujeme prilis ucelovo...budem dobry len pre nieco alebo instrumentalne hladam len tie prostriedky na dosiahnutie niecoho...tak potieram samotnu moralku, co chcem u dietata dosiahnut....dieta ak ma mysliet a konat moralne...tak proste kona tak kvoli sebe samemu, ze ho to dobre uspokojuje a dokonca tuzi takto konat pre inych...kazde dieta to v sebe ma. neprimerane pochvaly...alebo metoda vychovy odmien a trestov..tuto prirodzenu tuzbu prekrutia...a sme pri malych tyranoch...niekde som citala ze samotna metoda odmien a trestu sa vzhladom k veku zvysuje...ze v osemnastke mozete cakat, ze adekvatna odmena v ociach dietata bude auto a pod.

@veronika81 nikdy nie je neskoro..ono tendencia je, ze sa to zhorsuje...z vlastnej skusenosti, skepticka som si urcila max . 3 zakazy nic viac...vsetky tri nam robili problem...kedze som chcela vyskusat aj metodu tradicnej vychovy...teraz ma ani nenapadne nieco len prikro zakazovat...len si tym sama poskodzujem a poskodzujem nas vztah...akokolvek a pri ktorejkolvek veci, ktora vam robi problem zacnes a prestanes negativizovat, ale skor budes sa snazit o iny typ komunikacie v style Rabr...tak tiez zistis, ze je to ako virus a zacne to obsadzovat vsetko...skutocne, ak len jeden vas konflikt prekonas spolupracou a nechas aby dietatko samo spolupracovalo a presadilo si vlastnu volu bez zakazu a negativizovania...ostatne veci pojdu lahsie...netreba to vsak uponahlat ...a netreba chciet vsetko naraz
a s tymi chlapmi...neviem, co od nich chcete, ked ich doteraz nikto nerespektoval ako skutocne osobnosti.. :grinning: a ked konecne my s tym zacneme, oni nechapu.... :grinning:

@blandik to je hrozne, co si vypozorovala za plotom...ja som na tieto institucie velmi citliva z vlastnej krasnej kolektivnej skusenosti potlacovania....ale inak dobry napad, idem smirovat aj ja :wink:

@filipal kiez by si mala pravdu...och jooj, inak si myslim, ze ak si natrafila na take laskave ucitelky, je to super, myslim si , ze ani nie su dolezite navonok deklarovane principy, ktore sa skutocne nedodrzuju, ani "pocet hviezdiciek" danej skolky ale skor vseobecna naladenost a emocionalna inteligencia kolektivu..nejako sa oni prirodzene kontroluju...zasa opacne, ak sa objavi jedna tyranska harpia a mozem cakat , ze ostatne su tiez k tomuto benevolentne , ak nie take iste...neviem ci to bolo zrozumitelne napisane :slight_smile:
20. zář 2010 ve 23:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39
@zelmirka1 u nas navsteva katastrofa...nevidela som ho tak frustrovaneho...fakt ani tak ineho...musela som sa nad tym zamysliet..a teraz si naozaj davam pozor co a ako a nenecham ho napospas , toho, ze preco by sa tam mal citit dobre....a hlavne odchadzam skor, pri prvych signaloch, skor ako to krachne
20. zář 2010 ve 23:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kubaka perfektne prispevky, super inspiracie a hlavne, ze srsi nadhlad a pozitivizmus...a vies, co ja uz si tiez tak poviem, co by som nad tym trapila...nie je to tak hrozne, a este mi bude za tymito nepredvidatelnymi casmi luto...aj tak najviac toho trapenia, pochadza z toho, ako to vnimaju ostatni...hoci ja osobne som to nikdy neriesila, ale prisla akoby uplne nova skusenost, ze vlastne hladia na mojho syna...a teraz viem, ze je to jedno ...cim viac ja budem brat tieto spolocenske pohlady a malomestiacke masky vazne, tym viac to maly vyciti a tiez bude zbytocne stresovat...a zvacsa v tych situaciach publika neide o skutocne hodnoty, len o nejake performance normy etikety...co maly sa uci postupne :slight_smile: , takze dakujem
20. zář 2010 ve 23:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
@fem Ďakujem za ďalší názor :wink: Zatiaľ mi celé Rabr príde hrozne vzdialené, každou minútou čítania tejto témy som bližšie k tomu, že odložím momentálne rozčítanú knižku a začnem s týmto. Zatiaľ sa iba zamýšľam nad tým, čo všetko mu zakazujem a prikazujem :pensive:
Ak sa teda môžem vrátiť k tej mláke, že chce do nej skočiť..ok, nepoviem mu, že "neskoč, nemôžeš, obíď ju", ale začnem niečo v štýle, že ak skočí, tak bude mať mokré topánočky, ponožky, musíme sa ísť prezuť (ako to @blandik opisovala) a ak aj napriek tomu skočí, dobre..pôjdeme sa prezuť. To myslím zvládnem..
Ale čo ak si z časových dôvodov nemôžem dovoliť riskovať, že do tej mláky skočí, napr. ak ideme niekam na presne určenú hodinu, k lekárovi, na autobus (síce tam chodíme zatiaľ kočíkom, ale ako príklad..) a viem, že nebudem mať čas na prezliekanie.. Ako riešiť takéto situácie? Zatiaľ u nás zaberá niečo v štýle, že: poď ideme pozrieť, či svieti tá pouličná lampa (lampy a všetko svetielkujúce ho fascinuje).. proste rýchlo odviezť pozornosť, ale myslím, že staršie dieťa sa už nedá takto "oblbnúť".

A ešte..akútne by ma zaujímal váš názor na to búchanie hlavy o stenu, o zem :confounded: Čo tým chce "povedať"? Ventiluje si tak zlosť, nervy? Hlavne, ako mám reagovať? Nechať ho tak a po ukľudnení mu vysvetliť niečo k tej situácií, pre ktorú vznikol konflikt..a zmieniť sa aj o tom búchaní hlavy, že teraz ho to boli a tak (väčšinou po tom plače, určite ho to bolí)? Alebo si to nemám všímať vôbec a odignorovať to? Začas som mu dávala aj ruku pred čelo, lebo mal modriny z toho :pensive: Neskôr to prestal robiť a teraz zase začal..
20. zář 2010 ve 23:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
@veronika81 to buchanie ignoruj...nevenuj tomu ziadnu pozornost , ziadnu, odved pozornost niekde inde a nenapadne mu hlavicku skontroluj...buchanie hlavicky je normalne...vo vacsine pripadoch, ide o frustraciu prave z priepasti medzi inteligenciou a medzi schopnostou komunikovat to...je to lack , nedostatok komunikacie, nedostatok, aby jeho komunikacne potreby a pokusy boli adekvatne pochopene...dalsia pricina nuda...dalsia pricina frustracia , ze nieco nemozem...tiez aj pre zabavu...ak to nebudes ignorovat , tak sa to stane jeho komunikacnym prostriedkom na vyjadrenie tychto emocii...pozor...
my sme to zazili ale chvalabohu len parkrat...
nasla som toto...objavuje sa to najma v tom inteligencnom skoku:
http://www.babycenter.com/0_head-banging_11554.bc
21. zář 2010 v 00:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
@veronika81 a tiez je to rytmicke tak to deti upokojuje...u nas skutocne pomohlo este predtym eliminovat stav frustracie...cize skakala som ako opicka aby mal pocit, ze sa snazim ho pochopit, nakoniec sa zacal smiat ako sa snazim mu dat, co si prosil... a hlavne nenegativizovat...lebo ono v priebehu dna sa dietatko moze zrutit najma ked je unavene...vsetko sa nazbiera unava, prestimulacia, nepochopenie, negovanie vole ...atd...my sme to mali okolo 11 mesiacoch...takze teraz uz nie..po 2 takychto veciach som precitala ten link...a ok..este som sa docitala, ze si skusaju, co to prinesie, ako skusenost, vies , ako ked dookola otvaraju a zatvaraju dvere, cokolvek...proste pozoruju fyzikalny zakon...bude to dobre len nesmies tomu venovat ziadnu pozornost...takze ak sa to stane v ramci inej situaciie musis ignorovat aj danu sitaaciu akoby..nevenuj ziadnu pozornost tomu, snad pri oducani, ani vysvetlovanim...len odviest pozornost...to je ok...ak je problem tak v prvej faze pomoze uplna tichost, nevsimanie, ignoracia...ziadna zvysena pozornost ani komunikaciou...ak sa na to zabudne, budes moct opat komunikovat a "vychovat"---neboj to neujde
21. zář 2010 v 00:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
@fem jj, to je tak, přesně ...veronika81 - v těch vypjatých situacích to chce (vím, snadno se to píše, ale hůř dělá) zapomenout na vychovávání a snažit se být v klidu, oni v tu chvíli vnímají jen sami sebe a svoje trápení, nic víc....každá snaha o "řešení" jen zhorší situaci. zajisti bezpečnost a odejdi stranou, začni něco důležitého a zajímavého dělat, co ho zaujme, cinkat nádobím? a přejde to během chvíle.
21. zář 2010 v 00:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
@veronika81 veronka, ak potrebujes, mozem ti to prelozit...ten babycenter link a poslat to...aby si sa netrapila
21. zář 2010 v 00:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39 takto som raz presla, ukazovala, ponukala vsetky veci, ktore by mohol eventualne chciet a nic..nakoniec to bola nalepka zo steny...fuska no...tak sme si ju ohmatali, a zistili sme, ze je to sucast steny...to bol este mrnous...
21. zář 2010 v 00:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
@fem ďakujem, ani nevieš ako si mi pomohla! Väčšinou to robí, keď mu niečo nedovolím :confounded: ale už som si to všimla aj ako reakciu na to, že sa mu niečo nepodarilo urobiť, čo chcel, robil to sám, bez mojej spoluúčasti. Možno to čiastočne pramení aj ako píšeš z tej frustrácie medzi inteligenciou a neschopnosťou komunikovať, lebo zatiaľ nerozpráva, má iba 4 výrazy, ktoré používa, ale neriešim to zatiaľ, lebo vidím že rozumie, ukazuje..veď sa rozhovorí raz..

Inak teraz ako to čítam, napadlo ma.. ja ešte niekedy v puberte okolo 12-13 veku (možno aj pozdejšie, ale to sa už aj hanbím napísať :stuck_out_tongue_closed_eyes: ) som niekedy zaspávala tak, že som si búchala hlavu o vankúš :grinning: asi ma to upokojovalo alebo čo, ani neviem. A tam píšu, že sa do 3 rokov z toho deti vyrastú :sweat_smile:
21. zář 2010 v 00:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
@fem čo som nerozumela úplne, google preložil :wink: myslím, že som podstatu pochopila, díky krásne.
21. zář 2010 v 00:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
@veronika81 ak skoci do mlacky v topanockach, nechas ho proste "vypit si jeho rozhodnutie do dna" - nauci sa, ze jeho rozhodnutia maju aj nejake nasledky - v idealnom pripade mu povies, ze si zamocil topanocky a mozno aj nozicky a je zima, tak moze prechladnut, tak sa musite vratit domov a prezut sa, ked sa ponahlas dajme tomu k tomu lekarovi a nebude to az taka tragedia, ze by siel v mokrych topankach, tak ho nechas ist v tych mokrych a hned ako sa bude dat, sa prezujete.

inak ma napadlo, v tej suvislosti, ze si pisala, ze rabr ti prisiel skor pre starsie deticky - aj mne to tak prislo (ale som zatial prebehla len prve kapitoly), ale napr. vcera som videla dve maminy s detickami o cosi mladsimi od mojej dcerky...isiel okolo tulavy pes, jedno dieta islo kusok pred nimi, mamina sa zrazu rozbehla a toho psa odhanala. dietatko to povazovalo za super hru, tak sa rozbehlo za psikom a reakcia maminky? dobehla dieta a s krikom, ze tam je cesta ho strhla a posadila do kocika :fearful: bez dalsich debat. vtedy ma napadlo, ake je dolezite zacat od narodenia - nielen, ze si to clovek trochu vzije, ale dieta nezacne vnimat az v roku a pol - dvoch,ale ovela skor.

a baby, co odporucate teda na tu cestu? lebo to fakt nezvladam. dnes sme sli vsetci traja - tatino na bicykli, Lala na motorke, ja pesibusom, davala som za vzor tatinka, ze pred cestou zastavi a pocka a pozrieme sa vlavo a vpravo, ci nejde auticko a aj tak vpalila na cestu :frowning2: zial, nemame rozpravku, ktoru by som mohla davat za vzor.
21. zář 2010 v 00:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
@prsky už som knižku vytiahla z poličky a pozerám si názvy kapitol :slight_smile: tak sa teda na to dám, veľmi ma to láka, ako vás tu čítam..

a prsky.. "vypit si jeho rozhodnutie do dna" - čo v prípade, ak je to zdraviu (v najhoršom prípade životu) nebezpečné? V takomto prípade ma automaticky napadá niečo ako nesmieš! nechaj to! pusti to! (pripomína mi to výchovu psa :stuck_out_tongue_closed_eyes:) Podobne som reagovala, keď si malý uchmatol veľké nožnice (mužova nepozornosť),zobrala som mu ich, určite som povedala niečo ako "daj mi ich", potom som mu ešte vysvetlila, že s nožničkami sa nesmie hrať, že robia pich-pich a môže mu tiecť krvička.. Netuším ako sa zachovať podľa RABR a nepoužiť zákaz ani príkaz. Ako ho donútiť, aby sa sám rozhodol, že mi ich dá?
Asi sa už veľmi nad tým zamýšľam :sweat_smile: idem spať, zajtra sa pustím do čítania!
21. zář 2010 v 01:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
@fem
ano, s tymi ucitelkami mas uplnu pravdu. zameranie a filozofia nie su skoro dolezite...dolezite su ucitelky.
ako vsetko, ze? :slight_smile: je postavenene na ludoch....

same zaujimave veci sa tu pisu. len to teraz nestiham citat.
kocky, ved vy ozivate v noci!! :slight_smile: :slight_smile: :slight_smile:
21. zář 2010 v 07:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
@filipal :slight_smile:)). v noci je klid, myšlenky se dají tak nějak třídít a podleních x dnů, kdy si tu sem tam počtu nebo napíšu, jsem si uvědomila, jak je fajn si právě večer přehrát den, zkusit pochopit, proč něco bylo ok a něco drhlo, a usnout s tím, jak se mám krásně:slight_smile:)). taková terapie koněm:slight_smile:)).

21. zář 2010 v 09:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
@veronika81 asi neporadim, ale nakolko som to doteraz pochopila, v rabr presne NEjde o to ho donutit, aby sa rozhodol spravne. To by bolo prave, ked tie metody pouzijes na manipulaciu. Neviem, ak ide o zivot ohrozujucu situaciu, tak zdvorilost ide bokom, asi, to pisali hned na zaciatku knihy, ze aj prikazy maju svoje miesto, vo vynimocnom stave. Ale rabr je nielen o zmene slovnika, ale o hlbsej zmene vychovy.
21. zář 2010 v 10:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
@veronika81 vtedy reagujem ako ty, ale neviem, ci je to spravne, instinktu ale nerozkazes :slight_smile: asi ide ale o to, ze ked sa ta situacia upokoji, tak si vysvetlite, co sa stalo a preco sa to tak stalo
21. zář 2010 ve 12:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek