Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

@bubelko fajn názor, kéž by to tak bylo, ano, taky si to tak nějak představuji🙂

...žádná kaše se nejí tak horká, jak se uvaří. jsem založením optimista, takže...: dneska jsem ráno došla za vedoucí jeslí, poprosila ji, aby mě doprovodila do třídy, kde je peta, tam jsem požádala tety o to, aby petr mohl zůstávat jen tak dlouho, dokud bude spokojený a klidný, aby se nedostal do včerejší situace a nespojil si pobyt s něčím nepříjemným. petr byl ráno absolutně v pohodě, věděl kam jedeme, co tam budem dělat, že neodejdu pryč, ale počkám na něj, až si pohraje, jak dlouho bude chtít. tety nám vyšly vstříc. úplně v klidu se převlékl, sám šel do třídy, dal mi pusu, jako že pochopil, co se děje, hrál si cca hodinu a když začal mít pocit, že už stačilo, že se hledá máma 😉 😉 😉 , ozval se - přiměřeně, žádný záchvat, cinkli mi na mobil a přišla jsem pro něj. pokrok - s tetama normálně mluvil, odpovídal jim, zamával na rozloučenou, že zítra zase přijde. vyprávěl mi, co dělal, co tety říkaly, jak mě pak volal, a že máma "cink cink", a byla tu🙂)). spokojený. takže doufám, že to takhle pomaličku zvládneme....
myslím, že se ulevilo i těm tetám, po včerejšku si asi říkaly, co si s tím človíčkem počneme - a po dnešku byly klidné a hned hlásily, že ano, peta je (přesně antirabr) šikulka a nemám se bát🙂))).

@berenika39 - mám velikou radost. Ta jistota, že máma příjde, když bude potřebovat, báječně zabrala...takhle si dovedu představit, že si dítě nenásilně a klidně zvykne na tety i okolí a neohrozí to jeho víru v mámu a svět 🙂 Zdá se mi to i jako lepší řešení než zůstat tam na dohled, je to více nezávislé a přitom založené na důvěře. Tak držím palce, ať to i nadále funguje a jste oba v pohodě. 😉

@berenika39 super, sa tesim, ze to dnes klaplo. tak drzim palce aj nadalej 😉

@berenika39
koukám první zážitek pěkná kláda. To naše školička měla přímo v plánu zvykací týden s maminkou. Vybízely mě samotné učitlky, ať jsem tam s ním, pak na hodinku odejdu, pak na dvě. Celý týden. právě naopak říkaly, že musíme postupně a po krátkých dobách, aby neměl stres a trauma, bohudík za takový přístup. Ještě teď ho někdy něco ráno raplo a chtěl, abych šla s ním. Vlezla jsem do třídy, chvíli si pohrála, pak ho převzala paní učka a byl klid. Ale taky bych si nikde nenechala líbit - však on si pořve a zvykne se. Tohle jsem zažila s prvním synem - teda lehce - a podruhé jsem hledala jiný přístup.
No, ale paráda, že jste to s Pétou zvládli. To je ukázkový příklad, jak to funguje, když se rodič řídí dítětem a ne že dítě se musí přizpůsobit představě rodičů. 🙂

@berenika39 super ste to zvladli, ta istota ze prides ked ta potrebuje funguje a je to pre neho dolezite, len tak dalej 😉
ty vlastne moc poradit nepotrebujes, vies ako na to, len po tom prvom zazitku bolo fajn sa vyrozpravat, ci vlastne vypisat 😀 😀 😀 a sa smejem na tom-ach tie sikulky 😀

hodný ženy jste tu, moc děkuju, je to tak, jak psala @zelmirka, potřebovala jsem se jen vypsat, uklidnit, abych nehodila flintu do žita.

už ale dost petaska, průběžně písnu, jak mu jde "adaptace" - děsný slovo, mě vždycky napadane nápis na provozovně, která prochází rekonstrukcí, malíř na štaflích a špinavá okna🙂))).

docela by mě zajímalo, jestli je někde někdo, kdo má zkušenost (kromě autorů knížky) s výchovou s respektujícím přístupem - jak to funguje v pozdějším věku, jací jsou pak dospělí? jak dlouho se vlastně tenhle přístup používá? autorka je ročník 56 a má pět dětí, potěš koště🙂))......

Chtela bych se zase zeptat na vasi radu. Male bude teprve 15 mesicu a uz tak od roku se dost vzteka. Ne nepricetne, ze by si lehla na zem....ale kdyz nema hned to co chce(musi se mnou vse delat , porad vyzaduje pozornost, hrajesi tak minutku sama a pak uz me zase nekam vlaci za ruku...)tak zatne zuby a boucha rucickama na zem, na krabici i na sebe...proste co je pri ruce. Dela to i kdyz se ji neco nedari(nejde otevrit krabice, nemuze se nekam hned dostat...a vubec nezkousi moznosti). Posledni dobou se to zhorsuje. Snazim se nevyhovet ji ve vsem a ucit ji, ze proste obcas nejde , abych s ni hned sla nebo ji brala do naruce (kdyz jdu na zachod, delam ji jidlo).Kdyz byla malicka byla hodne plakajici mimco, takze jsem byla kazdou minutu u ni, nosila, delala cukrbliky...aby neplakala, protoze me to hrozne stresovalo. Ale nemyslim si, ze se to tim naucila, proste vyzadovalo to tenkrat a vyzaduje to i ted =moji pritomnost. Ale ted uz vic chape a proto si myslim, ze je cas jemne ji ucit, ze to nejde porad. Chtela bych se tedy zeptat jak to resit, aby se to spise zlepsilo? Diky.Jo jinak , kdyz chceme jit z hriste, ma si sednout do kocarku a podobne tak ji to vzdy reknu do predu a je to bez nejakych scen nebo breceni. Pri oblekani to vysvetlovani trva dele, ale taky se to nakonec obejde bez kriku...
ale jak uz pisu vis...vysvetluji, snazim se byt trpeliva, nechvatat na ni, netlacit na to, ze ted musime jit z hriste, kdyz je vlastne jedno jestli pujdem ted nebo za minutu. Kdyz jdem pesky necham ji volnost at si kousek tape zpatky, sbira kaminky....ale mam stale pocit, ze se to zhorsuje a ne , ze to ma ten spravny efekt. Vcera dokonce poprve za 3 mesice co chodime vem pesky nechtela za ruky, pred tim vzdy uplne bez problemu jsem rekla bude silnice a ona mi davala rucicku...."Nechc"i doma toho vztekajiciho se mrnouse , co sebou hned pri vsem mlati o zem🙂.
Jeste dodam, ze je hrozne zvedava a uz prestava spat pres den, takze je to narocne opravdu se jich tech 12 hodin venovat.

@berenika39 Cetla jsem tvoje prispevky a napadlo me , ze ta chuva, co ja jsem kde hledala kdyz ji chces na cele dny cely tyden tak maji specialni tarify treba 10.000,-Kc /mesic ne uz hodinove. Ale ted uz je to asi jedno, myslim, ze Peta uz si zvykne a nebudou "problemy"

@brisalek - nevím, jestli dokážu poradit - myslím, že děti jsou v tomto hodně různé...u našeho se střídají ta období větší či menší závislosti - já bych se u vás asi snažila aplikovat to, co děláte na tom hřišti - tedy vysvětlit - když zrovna nemůžeš jít s ní, tak ji ukázat, co zrovna děláš - že jsi třeba v kuchyni a že něco mícháš - ona asi bude chtít taky míchat, tak ji to dovolit, před tím vysvětlit...tak to dělám já ... snažím se moc, abych malému odpovídala pozitovně - tedy nezačala slolvy - počkej, máma teď nemůže, ne, ne, nech toho...ale abych rovnou začala tím, že máma tady te'd míchá, ty asi chceš, abych se s tebou šla podívat na ..., až to udělám, zamíchám, příjdu...eventuelně si k němu dřepnu nebo ho vezmu a ukážu mu (ale to většinou vzbudí velikou pozornost na jeho straně a pak ho směruji na židli, ať se kouká na linku) a hodně taky zabírá popsat mu, co právě dělal on - že si tam hrál s autíčkem a on mi to odkýve a někdy se tam vrátí a hraje sám...já mám pocit, že u nás ta závislost byla tak do toho cca roka a půl a pak se to zlepšilo, kolem toho 19-22 měsíce si hrát hrozně moc sám, ale poslední dobou mě taky hodně vyžaduje...ale zase už více pochopí, vydrží - je potřeba to trénovat jemně (to čekání, až máma bude mít čas...aby si děti z toho neudělaly prostor boje...takže když vidím, že to nedává, že už jsem ho vícekrát odvelela, tak se jdu podívat, něco prohodím a zopakuji, že jdu vařit...)...A když už si chci odpočinout od hraní, tak prohlásím, že jdu čůrat, pro pití...většinou dorazí za mnou...ale i tak je to chvilková změna a oddech (minimálně to většinou vede ke změně hrací aktivity - což když už půl hodinu s ním opravuji imaginární auto nebo mašinku, imaginárním šroubovákem, dolívám tam vodu, promazávám kolečka někdy potřebuji. Nevím, jestli to pomůže, ale moc mě nenapadá, co dělat jinak - jo, ještě jsem se snažila, když se zabavil, ponořil do hry, odejít potichu z pokoje, nebo aspo'n se kousek vzdálit...aby se prodlužovaly ty chvilky samostatnosti. Jinak přeji hodně sil..náš taky stávkuje se spaním a přitom ho potřebuje jak sůl.. 😉

@brisalek @blandik to shrnula, co nejmíň negovat, neodmítat, ale nějak pozitivně chytře vysvětlit - ocenit, jak si krásně hrála, jestli by dokázala ještě povozit panenku, nevím, co ji baví..., prostě nějak navést na další hru, ale je fakt, že jak se začne s tím počkej, máma ted nemůže, hrej si sám - to je cesta k jistému souboji - počkej ,mámo, já ti dokážu, že tě chci a je to jak kolotoč. ta ne, on ne, pořád dokola. to je špatně.
ALe ten vzdor a ne, nechci, nebudu - to prostě přijde, nebraň se tomu, nech to proběhnout, oni to ke svému vývoji potřebují, uvědomit si svoji pozici, vybudovat si ji.
Když už nevím, co by, vezmu k sobě pomáhat, dám mu loupat cibuli, česnek, nandat těstoviny po jednom kolínku do hrnce, abych udělala to, co potřebuju.
A taky jsem ted posleední měsíc zaznamenala, že se vrací takové to závislejší období, tak to je.

@berenika39 - nadnad kolínka, nalámat špagety, nasypat sůl na talíř ze solničky, podávat brambory, loupat česnek, cibuli - no jako u nás 😀 A u nás došlo k uklidnění situace táta, táta...zase začíná máma, máma...při hraní. Jen do postele a mlíko dává táta, když je doma... ale už ho "můžu" i umýt já, dát najíst, přebalit, oblíknout, uklidnit, i když je táta doma...i manžel si všiml, že mámuje...Berenika - slyšela jsem, že kolem 2,5 let vrcholí opět separační úzkost - tedy navázání na rodiče opět veliké a pak to přejde a už se až tak nevrátí 😒 ☹ 😉 😀

@berenika39
berenika moja som rada, ze ste to zvladli, peta je velmi rozumny, tak som rada, ze si to tak to vyriesila, je vidiet, ze ti doveruje...je to super
@blandik ono ta pritomnost mamicky, nie je dohlad, ale skor dieta si uvedomi, ze mamicka je ok s danym prostredim, a co sa tyka postupneho znizovania vplyvu tam to musi byt kontrolovane a vedome so strany mamicky...deti v tom veku este nemaju myslenie pochopit dany fakt, ze budu v skolke same...aj keby sme to predtym vysvetlovali...je to dobra predpriprava ale nie skutocna realita...tu slovnu pripravu a argumentaciu by som ponala ako 1. stupen, 2. stupen je pritomnost mamy pri adaptacii (predstav si , ze by si len tak prisla do nejakeho bytu a nechala tam dieta same, hoci by si o tom mu predtym rozpravala, je to sok...a v soku dieta nedokaze racionalne uvazovat, ako si pisala...k tomu chcem povedat, ze to , ze sa to vola skolka, a ze tam dieta musi byt..musi byt stastne...su spolocenske informacie, ktore dieta vobec nie je schopne pochopit....preto sa skor vcitit do dietata, ze ide do uplne cudzieho prostredia...nepracovat so stereotypom pojmu skolka 😉 , ale to len tak na margo) ono dana metoda je velmi ucinna a prirodzena a pokial dieta ma dobry vztah a plnu doveru k matke, tak sa nestava manipulativnou...a dokonca dieta zvycajne prekvapi vcasnym prisposobenim...zatial nic ine lepsie nejestvuje a pravdepodobne ani nebude...to sa bezne v zahranici pouziva a je to asi najlepsie , co moze byt...ako ma aj skusenost kubaka... a ja na tom chcem trvat...a myslim si ze tuto moznost skolka dava moze hovorit vela aj o jej celkovom pristupe
ale naozaj ten 3. stupen sa mi velmi paci, co berenika realizuje, proste si hodna maminka, vdaka za inspiraciu
som fakt stastna baby, ze si mozeme rozsirovat nase horizonty o nove skusenosti a este respektujuco...fakt som vam velmi vdacna, ste poklady 🙂
@berenika39 ja take deticky poznam vychovane stylom rabr, aj starsie (puberta), aj parkrat som sa o nich starala...ale su v zahranici..takze fakt neviem odpovedat, co to robi, ak je dieta vystavovane instituciam tradicnej vychovy...(skolka, skola) , to je to, s cim si tiez lamem hlavu...ale napriek vsetkemu..to nie je pristup len nastudovany, skor to, clovek ma v sebe...vela veci , ked maly sa staval nezavislejsim som pochytila od svojej maminky, a ta rabr necitala..a je pravda, ze ked maly zacal mierne vzdorovat, alebo preukazovat svoje chcenie som mala tendenciu ho negativizovat...a mamina mu ukazala "finty" , a ze preco nie.. tieto respektujuce metody tu boli stale, len dnes sa dalej rozvija zdovodnovanie, vedecky zaklad, komunikacny zretel, respekt smerom k demokratickej spolocnosti a pod. a som si ista, ze tieto "finty" mamina pochytila od svojej maminy, lebo videla som podobny pristup v rodine jej surodencov...

@fem - taky se mi to líbí - ty tři stupně a máš pravdu, je důležité, aby si maminka s dítětem prostředí prohlídla (pořád mi to vězí v hlavě a vzpoměla jsem si na první den ve škole - jak jsme se shromáždili před školou, rozdělili nás do skupin a to s náma byli ještě rodiče a pak nás najednou odveleli do tříd /já neznala jediné dítko) a rodiče s náma nemohli vůbec do školy... pamatuji si dodnes na ten šok, že máma nejde se mnou - totálně mě to rozkolejilo a pak jsem týden do školy chodit nechtěla..vůbec jsem na to nebyla připravená/...

@fem - a zapoměla jsem dodat, že jsem za tuto diskuzi moc vděčná, doufám, že nám dlouho vydrží - utvořilo se tady milé a lidské prostředí 😵

hezký večer,přidávám se a hodnotím tuto diskusi jako to nej...., co jsem mohla na koňovi číst 😉

@blandik jj, asi mají ty moudré knížky pravdu, a já si míním tuhle krásnou separační úzkost kolem dvou let hezky užít 😉 😉 😉
...dneska pátý den v jesličkách, bez jediné slzičky, čertění, smutku....začal se po mě ptát po dvou hodinách od příchodu, byl s ostatními hodinku venku, jedl sváču, když se ozval, hned zase zavolali, máma cink cink 😉 😉 😉 a byla jsem v šatně. přivítali jsme se, vzal mě za ruku - a namířil nám to zpátky do herny - máma hrát peta dem dem......miluju ho.
do konce měsíce bychom měli vydržet chodit dopoledne na chvíli, ale denně, postupně dobu natahovat ....s tetama jsme myslím našli já i peta společnou řeč.

@fem na tom něco bude 😉 , na tom, že se tu podobný přístup, o jakém my dlouze čteme a učíme se ho, praktikoval nevědomky odedávna, mám na mysli ty laskavé babičky, klidné trpělivé maminky...dřív,když se nežilo tak hekticky,když na čase nezáleželo, na materiálnu nezáleželo....určitě byly maminky trochu jinačí.. to pořvávání a ječení a bití dětí, nervy, aby byly moje děti ve všem lepší než sousedovic Pepíček - já si nic takového z dětství nepamatuju, to musela být pohoda🙂))

och, dievcata aj ja vas chvalim! 🙂 🙂 🙂 🙂 🙂
krasna, inteligentna, kultivovana debata. ani nemam co dodat a to sa mi stava malokedy 😅

@filipal tak si rýpni, něco nadhoď, 😉 at zkusíme, jestli se budeme umět inteligentně pohádat, vyměnit si názory, které máme různé...to bych někdy potřebovala - školu řešení konfliktů 😉

@brisalek my mame podobny vek deticiek...ja viem, ze je to tazke, ale u nas je tiez mamickovske obdobie (a to predtym sa dokazal maly aj 30 min hrat sam), s tym nejako sa este neda nic robit, pretoze separacia konci cca v 18. mesiacoch...a toto, co prezivame je skutocny vrchol...dokonca si myslim, ze uz skusaju vzajomny vztah a svoje potreby, ci ich plnime ale aj doveru v nas...to ide viac cez ich vedomu az sebavedomu direkciu, skusaju silu a vaznost vlastneho rozhodnutia, napr. chcem sa hrat s mamou a to teraz, preto by som tieto veci nezrychlovala..nam sa zda , ze su uz velki, ale takto uplne nie je...az v 18. mesiacoch dieta obdrzuje iny typ zložitejsieho myslenia, uz skutocne dokaze uchopit mamickinu nepritomnost a separaciu od seba...neboj ono to pride...dieta tiez , ak zaziva odmietanie zo strany mamicky tak sa snazi akoby presadit si svoje miesto, ziskat tvoju naklonnost a istotu...to znamena, ze ak dieta odmietas...tak ono sa nestava samostatnejsim ale naopak ...dietatko nechape, ze napr. varenie je nejaka povinnost, alebo dolezita vec, co mozno ani tebe nie je prijemna...okamihy varenia povazuju len za nejaky typ cinnosti, kedy si ho mamina nevsima...prenho je jedno, ci lezis na gauci a nekomunikujes s nim...alebo varis sustredis sa..na toto, na dalsiu vec pri vareni a prepocuvas jeho volajuci hlas...nam pomohlo , ze neignorujem, neodchadzam ked s tym nesuhlasi...tak ako pisala blandik bud zakomponovanie do cinnosti alebo sa snazim nieco vymysliet...je to tazke, ale pomaha to, ked si hovorim, ze dieta ma este potrebuje ako to babo...lebo az v 18 mesiacoch prichadza velka zmena...
takze je to v mnohom aj o tom, ako zacnes o veciach premyslat... vobec sa nemusi stat ako pises vztekajucim mrnousem...vztekat sa bude, tomu pri vzdore nezabranis...skor ti ostava to prijat, a hladat vhodne riesenia ako predchadzat danej situacii a ako riesit danu situaciu, ako pomoct dietatku...
ak dieta bucha s vekom...pristup k nemu a povedz vidim, ze si nahnevany (tym, ze identifikujes tuto emociu, tak pomahas dietatu si neskor manazovat negativne emocie, to znamena ich burlive prejavy, podmienkou je aby rozumeli svojim emociam a nasledne sa naucia ich kontrolovat, my sa to ucime cely zivot...oni este len par mesiacov),takze, vidim, ze si nahnevany, lebo nemozes otvorit krabicu...mam ti pomoct? -vzdy respektujuco....ak to budes robit stale, tak dieta pochopi, ze nemusi bezhlavo tlct do krabice, ale jednoducho ta poziada o pomoc ak mu nieco neide...vzdy zachovaj pokoj, klud v hlase, jemnost v pohybe...mozes povedat, kedykolvek budes potrebovat pomoct mamicka ti pomoze....ked otvaras krabicu hovor slovo jemne, popr. pomaly ukaz a komentuj ako sa krabica otvara....a to vzdy rovnako pri situaciach kedy dieta bucha...nikdy nevrav, ze nebuchaj...pretoze dieta prepocuvava negaciu v slovese...a rozumie len slovu buchaj... slovo jemne alebo s citom mozes ucit mimovolne, napr. ked je dieta kludne...pohlad ho na rucicke a povedz jemne, toto je jemne, pohlad jeho rucicku s jeho druhou rucickou a povedz jemne...toto mam zo znakovania a nam to velmi pomohlo...tiez slovo pomaly....zacni hrat nejaku smiesnu hru a ukazuj, chodim pomaly a prehanaj, pomaly otacaj rukou, potom ukaz , co je rychle, chodim rychlo, utekam...atd.a mozete sa pritom blaznit
co sa tyka silnice...dalej podmienuj, ze ideme na silnicu, dame si rucicku (plural je lepsi ako prikaz), ak vzdoruje...klakni si do perspektivy dietata a snaz sa zaujat nejakym objektom za silnicou...vidis ten strom...dieta sa zaujme dostane sa z emocionalnej nepohody alebo afektu, ak je stale v afekte argumenty ani zdovodnovanie nedokaze spracovat...potom pojdeme k tomuto stromu, alebo cokolvek, ...u dietata su dobre kratke casove suvislosti, kratke stycne body, jednoduchy argument a podmienovanie aj asociaciou...tak ako to robis silnica, ruka...dovod mohol by si si ublizit....a s prichadzajucim vekom dalej rozvijat dovody od vyspelosti pochopenia dietata...jednoduchym prikazom a zakazom sa dieta nic nenauci, tym padom ani nevychova a neexistuje presny vek, kedy sa to ma ucit...je dolezite, aby od zaciatku (kedy vznika problem) sa veci trpezlivo vysvetlovali...tym skor sa to dietatko nauci...vela sa uci tvojim prikladom, ked ty budes trpezliva a kludna tak dieta to zacne kopirovat...hlavne reakcie na napate a konfliktne situacie su dolezite...
ak mas pocit, ze dieta sa malo samostatne hra...tak je dobre zacat sa hrat vedla neho....ak sa zacne samo hrat v tvojej pritomnosti nezasahuj do toho vobec, ak ta nepoziada o pomoc ...tiez mozes skusit nejaky experiment tacku s plastovymi mistickami, daj tam sadnut zvieratka cokolvek , mozno to zaujme...cokolvek nove...s hrackami sa nemusis hrat typicky...lebo pravdepodobne ju mozu aj hracky nudit...skus poprepajat rozne hracky aj nelogicky...len tak mimovolne...skus si hned rano vymysliet nieco, pripravit si nieco nove na hru...ak budete mat spolu dobru, zaujimavu spolocnu hru, dieta skor prijme cas, kedy sa mu plne nevenujes
a so spanim velmi nerozumiem lebo v tomto veku niektore deticky dokonca prechadzaju z 2 na 1 spanok...velmi si neviem predstavit, zeby maly nespal...fakt nie 😉

@berenika39 my teraz mame v depresii temu viera a utrpenie....vychovavate deti v duchu nabozenstva, alebo nie?
tu sa pohadaju skoro vsetci. 😅
uz som nadhodila pred casom sexizmus...ale nikto sa nechytal..... tak neviem.
ste prilis tolerantne. ako k svojim detom tak aj k inym hodnotam...
aaa a este politika, ta rozlozi kazdu zabavu! 😝
som zla????

@berenika39 krasne sa cita, ze to v jasliach ide. Ja to budem riesit az buduci rok, ale prislo mi to velmi podnetne.
Ja vas priebezne citam, ale nestiham reagovat, zatial sme cez den vonku, kym sa da a po veceroch pisem MM referaty do skoly.
Ale chcela by som sa poradit s jednou vecou. S dcerou sa mi aj vdaka tejto debate dari vyborne zvladat situacie (snad to nezakriknem), az na nejake vynimky. Mam vsak jeden problem, Michaela si zvykla na jednu neprijemnu vec, resp. zlozvyk, a to ze si trha kozu na perach. Ma ich cele krvave, isto ju to aj boli a neda si povedat, nech vysvetlujem aj 100 sposobmi. Vzdy, ked sa nepozeram, sklbe si tu kozu, vyzera, akoby mala usta cele obarene a herpesove. Bojim sa, aby tam nedostala aj nejaku infekciu, ma to otvorene. Nemyslim, ze z toho vyrastie, robila to aj moja sestra a robi to do dnes (ma 31) rokov. Budem vdacna za kazdu radu, ako ju to oducit. Priznam sa, ze som z toho uz zufala a parkrat som jej ruku dost silno odtrhla od ust, ked to po dobrom neslo.

@brisalek a hlavne nikdy dietatu nehovor, ze je vztekajuci maly mrnous, zle dievca a podobne...lebo budes mat istotu , ze sa takym stane a to skutocne 😉 , inak tak ako hovorili baby tu aj berenika vela ocenuj komentuj, co robi dobre staci len, ze s niecim naraba pekne, jemne...tieto veci si vsimaj...nielen zle spravanie...ocenovanie dobreho spravania ma zatienit pozornost negativnemu...mne pomohlo zmapovat si den, a nakoniec som usudila, ze tolko veci robil dobre...v tolkych veciach bol sikovny...atd...okrem tych 3, co mi pride v podstate smiesnym...sak vacsinu casu bol dobry...bezkonfliktny...no a na druhy den si zacnem viac vsimat, kedy je dobry...a viac ocenovat...inak som zacala za nim chodit, ked sa hra, ked je kludny...a ocenim co robi, ako sa hra, opisem toto...je to riziko, ze prerusim jeho cinnost a zacne sa ma dozadovat...ale inak asi nepochopi, ze mamicka je tu nielen vtedy, ak sa dozaduje, krici...a je nestastny, ze ju nema...

@blovitc120 ☹ , kedy to robi, musis odstranit pricinu...ja by som to vobec nekomentovala, absolutne (to je ako pri buchani si s hlavickou)...robi to, ked je frustrovana, sustredena, ked sa nudi, alebo kedykolvek pri hre...a preco to robi sestra...nejako tak sa nad tym zamysliet, proste musis hladat pricinu, dovod a kedy to robi...pravdepodobne je to sposob sebauspokojovania, hocako paradoxne to znie...nahradit inou cinnostou, mne napada nieco ustami, komunikovat, nejaku hru, slovny retazec, opakovat zvuky zvierat, cokolvek, fukat slamkou bublinkovu vodu, kup potravinarske farbiva, ...robit bublinky...to co zamestna jej pery, co ju bavi..ale to musis velmi velmi sa premahat a predychavat..musit to robit akoze nic...mimovolne, aby nepochopila, ze kvoli tomu...tvar sa pokojne a nadsene pre nejaku cinnost... hlavne tie prve dni nevsimania su dolezite...prerusis ten ocakavyny retazec svojich reakcii...

@blovitc120 ahoj. to je zvláštní, nikdy jsem o ničem takovém neslyšela, co za tím vězí? kde je toho původ? sestra se nikdy po tom nepídila? proč se to děje? pak by se dalo to odbourat...je mi to líto, musí jí to být i nepříjemné.....ptala ses někde jinde, nebo sestra..?

@fem neopisuju, psala jsem současně🙂, fakt🙂))

presne to iste robi moja 10 rocna neterka. ja som si myslela, ze ma bolave pery, casto jej nukam balzam.
takze to bude zlozvyk.

@blovitc120
moze to byt uplne zastupny problem...stres...zmena v rodine...tazka socialne situacie, lekar, choroba, tazka situacia v rodine...dieta tieto zmeny vnima citlivo , nerozumie im uplne...napr. len obycajne prestahovanie...podla mna by si mala skutocne sa snazit eliminovat akykolvek stres...pohoda, pokoj atd... inak by som sa poradila s odbornikom, ale pozor nie je odbornik, ako odbornik...a dalej ak, by sa mi to nezdalo , tak aj s inymi...tiez by mal mat mnohe otazky...skus napisat kubaka...mozno aj filipal nieco napadne...tiez by som hladala nahradne rytmicky uspokojovacie cinnosti...napr. rada sa hojda....tak skuste hojdaci vak do stropu..hlad ju mimovolne kedykolvek rytmicky po chrbatiku uplne jemne, nemusi to ani poriadne citit...ak sa ti da...pri nejakych cinnostiach

asi je hodně podstatné, při čem to dělá - jestli to dělá z "nudy" - třeba náš malý má při večerníčku málem celou ruku v puse (pořád doufám, že je to tím, že mu ještě dorůstají špičáky), ale dneska jsem mu skusila dát do ruky takovou zvláštní svíčku a on si ji mačkal a koukal a ruka v puse nebyla - možná jestli to je v situací, kdy nemá zaměstnané ruce, tak je zaměstnat předmětem - existuje i inteligentní plastelína (http://www.plastelina.cz/index.php?r=59031&gcli...) nevím jak je to s možným obsahem škodlivých látek, není to určeno pro batolata - ale dá se tvarovat, tahat, trhat....a co jsem ji měla v ruce, tak nelepí...asi bude klíčové to překonat k zahojení - pokud tam má stroupky, pak ji to určitě i láká si je strhávat a možná ji dělá i dobře, že to bolí - zkouší, jaké to je - tak možná ji škrabkat po zádech třeba hřebínkem...co já vím, třeba to pomůže...ale určitě souhlasím, nepřitahovat k tomu pozornost, jemně odvést pozornost a hlavně zaměstnat ruce něčím...aby sama od sebe přestala.

@filipal - vidíš, te'd se chytnu na sexismus - tak máme doma nejméně tři obrázky v dětských knížkách, kde pláčou jen holky - a kluci se rvou...nebo tam je - "pláče dědek, pláče babka" a na obrázku bulí jen babka a dědek civí...děti se srazí...a pláče jen holčička...prostě knihy vydané po roce 2000, řekla bych tak 2009...takže je to všudypřítomné a nelíbí se mi to, nelíbí...

@filipal a ja sa chytim nabozenstva 🙂 u nas momentalne letia otazky o smrti. lukasovmu krstnemu totiz zomrela mama. takze okrem temy darceky nosi jezisko (u nas skratene jezo podla lukasa, nakolko jezisko je zdrobnenina od jeza 😀 ) mame momentalne temu panbozka. ten byva v nebicku (kde je uz u neho babka a pozera na lukasa), ma taku branicku s dverami na klucik a vedu k nemu schodiky. naposledy sa lukas pytal, ze ci tam moze ist navstivit dedka, ked zomrie. zeby vzal aj tatinka a jonasa. tak neviem, ci asi nezmenim pristup 😀 😀 😀
ale nie, teraz vaznejsie. chcem ho vychovat vo viere, ale myslim, ze zatial staci to, co vie teraz. neskor chcem skusit ist s nim na detsku omsu, ale az ked bude chodit do skolky (cize od 5 rokov). 😉