• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

6. června 2016 
@meleri ja by som na tvojom mieste nocnik vobec neriesila. niektorym detom to trva dlhsie. my sme odplienkovali 3 mesiace pred tretimi narodkami cez den a na noc mesiac po tretich narodkach. vsetci na svk do mna hudli uz od minulych vianoc (mal 18mesiacov), ze aka je to hanba a neviem co, ze ho mam trenovat v lete. tak som ho trenovala a figa z toho - cikal mi vsade, len nie do nocnika. bola som na nervy ja, lebo som musela pucovat, a on, lebo ma to po pravde hnevalo. tak som sa na to vykaslala a ono to prislo zo dna na den - bez problemov, s par nehodami, ale kvoli tomu, ze si behal po hracky a potom uz nestihol vyzliect nohavice. a noc prisla tiez sama od seba :slight_smile:
oni ked su tie deti pripravene, daju vediet :slight_smile:
26. říj 2010 ve 21:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
@meleri utesim ta, lebo moj maly ma tiez este plienky, stale pocuvam ze uz sa to musi naucit, ze je velky a ked chape vsetko ostatne....ano bola by som rada keby sa naucil ale zase nechcem stresovat jeho aj seba. Moj maly ochotne posedi na zachode aj na nocniku ale nikdy tam nic neurobi, kuka na mna a nic. Ked sa pokaka a opytam sa tak mi odkyve ze nie je pokakany alebo naopak, proste nie som si ista ci to dokaze uz ovladat aby si dopredu povedal. Ked som ho v lete nechala na zahrade bez plienky tak mu nevadilo ze mu to tecie po nozkach a v momente ako som si to vsimla tak prestal cikat. Mozno nie som dosledna v tom ze mu tu plienku davam a mala by som ho nechat bez nej, ale sledujem to ako je precikany a mne sa zda ze moc dlho nevydrzi lebo kazdu chvilu ma v plienke dost, aj cez obed ked spinkat tak ju ma dost pocikanu. Chystam sa s nim trenovat ale to by sme asi museli byt par dni len doma a to mi moc nevyhovuje. Tak si hovorim ze urcite sa to raz nauci.
26. říj 2010 ve 22:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
@filipal tie knizky, to nie je nieco , co nemas v sebe, alebo nevies, ale nieco na co si "spomenies" a uvidis z objektivneho pohladu, co nie je na skodu veci, kedze my sa prirodzene do veci ponarame subjektivne, co primarne nie je samozrejme zle, ale ten dalsi pohlad, akoze objektivny, moze iste veci v tvojich postojoch rozvinut (opat aj subjektivne, alebo na subjektivnej rovine, prosto to v tej knihe priamo nemusi byt)...inak ta druha vychovame a rosteme je skutocne velmi ctiva, vyrazny citatelsky zazitok fakt...
budes dobra babicka, ja by som ta brala :grinning:
jasne hranice musia byt...to nikde nie je spochybnovane...ale "urcovane" pozitivne...ale uz slovo urcovane si protireci...ukazane s pochopenim porozumenim a laskou...nie zakazovane a prikazovane...nie s hnevom ...takou formou, aby si ich dieta mohlo zvnutornit, prenechane jeho mysleniu, rozhodovaniu a pocitom...a jednoducho potom mohlo samo pouzivat (ked sa otocime :slight_smile: )...v buducej situacii sa v ramci nich rozhodnut...interiorizovat a zaroven niest zodpovednost...
ziadne hole prikazy a dovody typu ja som to povedala :grinning:...ak vlastne pouzivas vychovu pozivivneho ukazovania limitov...ze dieta je sucastou procesu...tak je ziaduce, ze dieta primarne prosto nespravi vsetko presne ako ocakavas a prekroci danu hranicu, potom je mozne sa vratit, jemne korigovat s trpezlivostou..nenegativizovane dieta nerobi nic chvatom, rychlostou a agresivitou, kym mama zakroci...aby si to stihlo uzit :slight_smile:

@berenika39 este musim nieco vzhladom ku kumulacii emocii...kedze nejako som zvolila teraz viac tu formu zmierovania sa so skutocnostou, ktora sa neda zmenit...najma kvoli tomu prezitu a vyrovnaniu sa s vlastnymi negativnymi emociami...pisem to aj kvoli tomu, ze od toho 10 mesiaca som pouzivala casto metodu odputania pozornosti na inu vec...ono to funguje..vtedy, ak dietatko este nechape ziadny dovod...jedine co mu ostava je len dany nesuhlas zo strany rodica...ak odputame pozornost tak vlastne neziaducu cinnost nenegativizujeme, tym nenegativizujeme osobnost dietata, cize neostava ako konecny efekt nejaky nepochopeny nesuhlas ...cize dietatko nema pocit , ze mu dana predchadzajuca cinnost , na ktoru upriamilo pozornost bola nejako zavrhnuta...
ja si myslim, ze pre ten prvy level je to ok
ale dnes aj vzhladom k vyvoju dietata vidim, ze odputanie pozornosti je skodlive...1. preto , ze na mna civi ako puk, ci mi sibe...uz sa neda opit rozkom, 2. sam z vlastnej vole chce riesit situaciu..presadit svoj nazor a caka moju reakciu ..atd.pracuje so skutocnostou omnoho viac socialne, 3. pretoze svoj hnev, smutok prosto preziva a to vedome a vlastne ochvilu sam bezi prec, 4. z psychoemocionalneho hladiska...je pochopenie svojich negativnych emocii dolezite nielen pre buduce manazovanie danych emocii (t.j. pre nas tak ocakavane ovladanie), ale aj preto, ze dieta sa nauci vyrovnavat sa so samotnou negativnou emociou...pozor...ak mu tuto sancu nedame, napr. odvratenim pozornosti na inu cinnostk, inu vec..atd...dieta sa citi nepotvrdene...akokolvek dobre a milo to myslime...5. nechat volny priebeh negativnym emociam...znamena, ze dieta si ich prezije, pochopi, pozna sameho seba...vlastne sa potvrdi...pozor pri tom lapa po opore a dovere a uznani danych emocii z nasej strany..tu staci niekedy len pritomnost (dieta moze objatie odmietat...to je pochopitelne ved preziva nieco samo , samo v sebe-----to je to sebavedomie) a jasne konkretne podrobne opisanie odkial pramenia negativne emocie...pozor ale opisujeme co sa presne stalo a jednoducho co dieta preziva..nic viac, nepridavame nase emocie...ak sme dany fakt nesposobili...tak neprikladame ze je mi to luto a pod...nedramatizujeme ani v dobrom ani v zlom...6. cize z toho dalej vyplyva...ze dieta si nekumuluje negativne emocie (pocas dna, pocas urciteho aj dlhsieho obdobia)...zamedzene prezitie negativnych emocii, neuznanie negativnej emocie s pochopenim, podobne vysmievaniu sa dietatu, jeho ignoracia...to vsetko zvysuje to, comu my hovorime vzdor...jeho vybuchy ...preto je mozne ze detia to bude prezivat kratsie, s doverou v matku a okolie a s rastom sebavedomia...ziadne dieta nema chut zotrvat v negativnej emocii dlho...ak to robi, robi to preto, ze matka neuznava jeho emociu, jeho osobnost, popr. preto, ze zacal pochybovat o laske vzajomneho vztahu (ked mama krici, hneva sa..ignoruje...bije)...toto je najhorsie...zlomena dovera vzajomneho vztahu...odoprenie lasky...
7. ak to dieta zaziva prilis casto a nakombinuju sa tam aj ine dajme tomu specificke veci, ktore teraz netreba rozoberat je mozne ze dieta v buducnosti nebude schopne sa samo vyrovnat s negativnou emociou...bude ju pozavovat za nieco co by prirodzene nemalo patrit k jeho osobnosti a spravaniu (vid muzi :grinning: ), co moze posobit poruchy osobnosti atd...cize dieta ma v buducnosti tendenciu utiekat sa k prostriedkom vyvolajucim pozitivne emocie umelo, drogy, alkohol a pod. lebo samo si ich vyvolat nevie...nevie sa vyrovnavat...a negativne vytesnuje...tomu, sa hovori trauma ----je to trosku na ten kratky usek narychlo povedane...ale nieco na tom bude...
a pisem to preto, ze sama som vela pouzivala metodu odputania pozornosti , cize tym chcem korigovat aj predchadzajuce prispevky, ze ano dovtedy,"banalna" ...tym ho ucime opaku , co chcem dokazat...t.j. neovladaniu sa a netrpezlivosti
banalna v zmysle, ze dieta nevidi, ze matka vnima schopnost zabranit negativnemu spravaniu ako dokaz svojej spravnej vychovy...t.j. byt matkou...matka zvacsa prilis preziva partikularne konflikty a ma pocit, ze to tak bude stale a ze zlyhala ...nie nebude to tak stale...dieta nebude stale rozlievat polievku a pod.
prosto mi neuci primarne aby tu polievku nerozlievalo, aby nechytalo zastrcky, drzalo nas za ruky , kedy povieme...ale nieco uplne ine...nieco viac :wink:
26. říj 2010 ve 22:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
@fem ahoj. bez mučení přiznávím - musela jsem ten první odstavec za mým nickem přečíst dvakrát, abych to pobrala - ale zadařilo se, alespoň doufám:slight_smile:. jistě, dokud je dítě věkem omezené v chápání souvislostí, je asi lepší ho nasměrovat. oklikou mu dát najevo, že to co dělalo, bylo ok, ale TOHLE je lepší :wink: .
26. říj 2010 ve 22:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
@meleri tesim sa s tebou...ono su tazsie obdobia, zvacsa vtedy, ak inteligencia dietata prekroci schopnost komunikacie....vtedy sa citi nepochopene zo strany matky a okolia...vlastne je to tak, ze nepochopene dieta robi negativne veci, dokonca aj zamerne...ze prosim vsimnite si ma, berte ma vazne, uznajte ma atd...fest zly pocit akoby my sme kricali o pomoc a nikto nas nepocuje...
metoda trestov a odmien funguje ale len vtedy ak sa zvysuje to je uskalie tejto metody...a jej absolutna neaplikovatelnost ak sme sudne osobky...jeden trest sa stava "malym" a neucinnym , treba zvolit lepsi...odmenami a trestami mozu byt veci, ci zamedzovanie veciam...cinnostiam, ktore ma dieta rado...ale s tym ruka v ruke ide chapenie lasky a uznania ako odmeny....je skutocne tazke riesit negativnu situaciu, zamedzit konaniu, s tym, aby dieta citilo nasu lasku...aby sa necitilo ako zle a neposlusne dieta...dieta by nemalo vnimat svoju celostnu osobnost, ze teraz som dobre mamicka ma lubi, teraz som zle mamicka ma nelubi...atd...nekonecny boj a rozpor v osobnosti
ved teraz idu vianoce..dufam, ze nejestvuju zle deti :slight_smile:
odmeny, tresty, prikazy a zakazy patria medzi rychle a ucinne metody...ale tym ze zastavaju negativne veci, neucia ich chapat riesit..ale skor sa im vyhybaju..a to je vlastne nemozne aby sme si mysleli ze dana situacia sa uz nevyskytne...skor ked sa otvarame a spolupracujeme v konfliktnych situaciach mozeme predpokladat ze v buducnsoti sa omnoho lepsie budu riesit...ze jedno trpezlive riesenie konfliktu pomaha dalsim tisicim konfliktom, ktore sa este vyskytnu...
26. říj 2010 ve 22:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39 moj prekladatel :grinning: ,este , ze ta mam
26. říj 2010 ve 22:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
@filipal ano je to vratane pubertakov, ako pre nich ...niektori prave pochybuju , ze dane metody sa daju aplikovat na batolata, ale skor hovoria, ze len na starsie deti...ale ja v tom vidim trosku nedoveru v plnohodnotnu bytost aj batoliaceho veku :wink:
26. říj 2010 ve 22:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39
vypadla mi tam cast textu...mierny chaos :grinning: , ale to je tak, ked sa clovek ponahla este pracovat
26. říj 2010 ve 22:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39 - to je kruté, hrozné s tím chlapečkem...pro ty rodiče...je mi z toho hrozně a hrozně smutno.
26. říj 2010 ve 22:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
@janka - naše tchýně mávala našemu 2měsíčnímu dítěti před nosem velikým slonem a ten vydával příšerné zvuky, malému se to nelíbilo a ona stále mávala a prohlašovala několikrát za sebou - jéje, ono se mu to nelíbí a opět zatřásla, slon vydal skřípějící zvuk...nedalo se nezasáhnout.
26. říj 2010 ve 22:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zelmirka1 - taky máme stále pleny, taky mě občas napadá, že bych to mohla zkoušet...náš ale nechce ani na nočník ani na záchod...v létě to chvilku zkoušel, ale pak nic z toho..taky asi ještě hodně často čůrá, protože dneska po kakání (tedy zákonitě i čůrání) běhal asi 15min doma nahatý a počůral se...to mě překvapilo, že tak brzy...
26. říj 2010 ve 23:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
@fem - moc se mi líbila to uvedení souvislostí s budoucím prožíváním a uvědomováním emocí a linkem mezi absencí této schopnosti a závislostmi na alkoholu, jídle nebo jiných odpoutávačů a vymývačů mozkové činnosti...A taky to ujištění, že dítě nepotřeuje negativní korekce, aby si zvnitřnilo pravidla chování...pamatuji se na můj první měsíc, dva po přečtení rabru, jak jsem koukala na soptícího Míšu a dumala, jestli tahle metoda může opravdu fungovat...nebo jestli mi bude v budoucnu tancovat na hlavě...Libí se mi ten poznatek, že dítě potřebuje čas, aby svou emoci mohlo samo prožít (a proto se mi nelíbí metoda pevného objetí)...u nás to tak funguje... když se rozčertí, tak na sebe nenechá šáhnout, a potřebuje jen přesně pojmenovat svou emoci a z jakého důvodu se tak cítí...po nějaké době se nechá obejmout....pak vysvětlit....ale snažím se teď více aplikovat i na situace, kdy se nečertí, jen něco chce a to třeba nejde....
26. říj 2010 ve 23:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
Dievcata, vsetkych s plienkami potesim, uz som to tu pisala. Moja dcera 3 tyzdne pred 2. narodeninami zistila, ze chce nohavicky/kalhotky s konikom, ktore sa ale nedaju obliect na plienku a odvtedy sa nepocikala ani raz a je zo dna na den z vlastneho rozhodnutia bez plienok okrem spania. Co som sa ja pred tym napocuvala od vsetkych a natrapila, na nocniku obcas posedela bez vysledku, na wc si ani nesadla, chytala tam hystericke zachvaty. Az kym sa SAMA nerozhodla. Ale... hoci plienky nenosi ani von, nikdy nesadne na nocnik ani wc, ona cura zasadne v naruci, do vane alebo na travu, inde absolutne odmieta. Velku potrebu vzdy urobi po span do plienky, toto proste zatial nejde. Ale ma to tak pravidelne, ze v 99% sa vykaka do plienky rano a na obed po spani a zvysne 1% ide do nohaviciek alebo zacne plakat, krici kaka a dam jej plienku, nech sa v klude sama v izbe vykaka. Proste odmieta to robit inak. Je to zvlastne, lebo vie, ze jej treba, citi to a pyta sa, ale len na malu. Nechapem, vacsinou to deti robia naopak a neviem, co s tym, lebo uz to nie je tym, ze by jej to este nedocvaklo, toto uz ma v hlave vysporiadane. Ale zase stale nerozprava, teda rozprava po cinsky...
26. říj 2010 ve 23:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
@fem velmi sa mi paci, co si napisala o tych negativnych emociach a odputavani pozornosti. Velmi aktualne u nas, v obdobi prvych zachvatov zlosti. Ja odputavanie pozornosti az tak nepouzivam, akesi mi to prislo neprirodzene, najma ked to vidim u inych: nestastne dieta a v podstate vystresovany rodic ci iny spolocnik, ktory sa zufalo snazi dieta rozveselit. Ale pocity mam take iste, ked Misku chyti zlost: som zufala a vystresovana, mam pocit ze zlyhavam, a este vacsi, ked sa to deje na verejnosti, ako napriklad niekolkokrat dnes, tecu mi nervy, najradsej by som sa prepadla pod zem. Naozaj si to asi pripustam viac nez je treba. Vyskusam tvoj navod, nechat jej emociam volny priebeh a nanajvys ich pomenovat, je to vlastne priklad nadherneho rabr pristupu, tak mi doslo. Aj ked ma Miska len 11 mesiacov, vidim, ze rozumie uz strasne vela.
26. říj 2010 ve 23:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
@johanka. odputavanie pozornosti je fajn v takom veku...ked este dietatko nechape ziaden dovod..naozaj je to jednoduche a vlastne ty vobec to negativne konanie prosto v sebe neries, zbytocne sa netrap, nic este nie je trvale...len sa nad tym pousmej a z druhych ludi si absolutne nic nerob...cim skor sa odputas od moralizovania spolocnostou tym lepsie...lebo to je len zaciatok...
u nas odputanie pozornosti fungovalo asi tak, ze ak nieco robil ja som mu v tom nezamedzovala vobec...takze sa hral aj so sklom...ucila som ho s tym narabat, robil nejake veci s mojou asistenciou, zacala som pouzivat slova jemne, krehke, nejedle, nebezpecne, pomaly atd...v okamihu, kedy to bolo uz prosto nezvladnutelne, alebo kedy to presiahlo mnou urcene hranice tak som jednoducho vymyslela nieco ine...cize v okamihu kedy by som mala zakazovat..negativizovat , tak som uputala pozornost na nieco ine...alebo som ho nechala tak a vec som zobrala v okamihu kedy o nu prestal javit zaujem nenapadne...
take male babo ma byt este vacsinu casu stastne, zazivat radost z objavovania, z aktivity
ja si v podstate ani na nic negativne nepamatam okrem prebalovania..co bola moja chyba lebo parkrat som to urobila "nasilim" ale to sme prekonali a dalej len z jednej cinnosti, ktoru som zakazovala a teraz to lutujem (to je ulne zbytocne uputanie pozronosti prave negaciou)...
nastav sa na dietatko, pouzivaj svoju lasku, laskavosta a zhovievavost ..nedavaj do stavky vas vzajomny vztah to nestoji za to...take male dieta este nemoze mat vela negativnych emocii cez den...lebo ho to moze odputat od prirozdenenho prezivania a objavovania sveta , ktore by mu mal byt prezentovany s doverou...
vzdy sa pozri na vec jeho ocami, nie ocami vychovy, ani ocami spolocnosti..
nebude ti nic cudne, na tom , co dieta robi...
dieta sa nesleduje ako stopar, ale zasiahne sa iba v pripadoch nebezpecenstva, alebo ked poziada o pomoc same...treba zmanazovat byt...pozamykat nebezpecne veci...nechat niektore veci otvorene...preriedit ich , pridat tam zaujimave veci, roznych textur a pod...
pri odputani pozornosti..k negativnej emocii nedojde...je tam len radost
pozor ak uz k negativnej emocii doslo..ze dietatu zamedzim cinnost..a jeho vola to pociti...treba opisat danu emociu...viem ze si smutny, lebo toto...toto...sa stalo...ale idem s malym dietatom proste prec od situacie nejakeho konfliktu vasho veku, ja si myslim, ze tak male dietatko este nemoze dlho byt v negativnej emocii...
vidim to teraz na mojom, ze sam z miesta nejakeho sporu odchadza...alebo odchadzame spolu
27. říj 2010 v 00:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
@johanka. poviem to este tak, podla mna v tom prvom stadiu dieta potrebuje hrozne vela porozumenia a akceptacie vole a potrieb...cize ak dieta chce aj tu vazu z najvchnejsej policky, tak mu ju dam, a ucim ako sa s danou vecou naraba, ucim ho, ze iste veci sa robia za asistencie dospeleho...ano je to riziko, ze tu vazu bude chciet aj zajtra..ale aj pozitivum, ze pochopi vyznam krehkych veci, a ze vlastne pride den, kedy sa o tieto veci vobec nebudes musiet strachovat, cize najma strachovat , ze si ublizi...
podla mna to je faza, ze skacem ako opicka na gumicke, a snazim sa malemu porozumiet, kedze jeho komunikacne schopnosti su obmedzene...ale inteligencia je uz vyssie...
negativne emocie su nutnost v nezmenitelnych situaciach...co ovplyvnit nemozem...
ale tak isto treba opisovat aj pozitivne emocie, povzbudzovat pozitivne cinnosti, opisovat ich jasne a konkretne, mat z nich uprimnu radost...to by malo v tej bilancii dna vyhrat..to pozitivne..ak je dieta frustrovane..tak to netreba skutocne silit a uz vobec nie vychovu...niekedy je lepsie nepouzit ziaden vychovyn prostriedok ako zly...aj zajtra je den..nic u deti nie je konstantne vsetko sa vyvija...radsej pouzit lasku a porozumenie to uplne detom staci,ale vyjadrit to tak, aby to citili a tomu rozumeli
27. říj 2010 v 00:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
@bubelko děkuju za povzbuzení, to je super že to tak jde. Ted jsem byla dva týdny u našich tak jsem si to zase vypila až do dna.....a po každém kakanci mu to můj taťka vyčítal...řekla sem jim že ho nechci a nebudu nutit, tak to respektujou,ale řeči mají pořád...ale fakt dík, potřebuju to občas slyšet, že v tom nejsme sami.

fem,
neumím to tak pěkně napsat jako ty ale myslím že mi mluvíš z duše...od začátku by měl člověk s dětmi budovat vztah, a pochopit, že jsou to děti, že mají nárok na chyby nebo "zlobení" a neměl by zapomínat že byl taky dítě a rád občas něco vyvedl....pokud je to v rámci těch limitů...
27. říj 2010 v 05:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zelmirka1 pro zasmání, tchýně to bere poměrně v klidu musím říct, ale na jeho narozky připravuje legrační dárek, panenku co sedí na nočníku i s plínkama....:slight_smile: je to sranda, mám syna, ale on rád vozí panenku v kočárku a jelikož žádnou nemá tak ji dostane ted na narozeniy, s kočárkem i záchodem..
je to těžké....chápu tě, asi se musíme tady občas na Koníku podpořit.. :sweat_smile: a já byla ta která než měla děti odsuzovala matky které děti neučí na nočník :stuck_out_tongue_closed_eyes: a sama jsem mezi nima, jen vysvětli to těm bezdětným že když dítě nechce tak s ním nehneš... :sweat_smile:
27. říj 2010 v 05:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
chtěla jsem ted zkusit tu metodu že bude každý den 30 min bez plín ve slipách a pokaždé se to má po 5 min prodlužovat, ale nevím zda na to budu mít síly, kvůli těhotenství jsem fakt ráda že zvládám co můžu ted... :frowning2:
27. říj 2010 v 05:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
@fem
viem, asi o com hovoris. myslim si, ze ked budem citat tu knihu, ani nebudem velmi prekvapena. podla mna citliva matka intuitivne citi, co je pre jej dieta najlepsie. ale je tak pomylena okolim a tak strasne ju vsetci zneistuju, ze si musi svoju intuiciu potvrdit v literature. :sweat_smile:
v kazdom pripade ste ma navnadili a knihu si precitam. tymto ta prosim Fem, aj mne ju posli v elekr. podobe do IP. zrejme si ju kupim aj vytlacenu, ale uz horim od zvedavosti.

mozno vas bude zaujimat, ako som ja oducila syna od plienok v case, ked este nebolo tolko literatury (respektive velmi zastaralej). syn sa nijako nechcel posadit na nocnik, ani si na nom citat, nic z toho co sa doporucovalo. jednoducho sa zurivo branil sadnut si nan. ked mal dva roky, prestahovali sme sa do noveho bytu. vtedy som vyskusala jednu vec. polozila som nocnik do predsiene, vedla dveri na toaletu (dvere si este nevedel sam otvarat) dala som mu na doma pancusky, bez plienky (pouzivala som latkove) a povedala som mu, ze uz je velky chlapcek a nemusi nosit plienky, ze nocnicek je tam pre neho a ked bude potrebovat, sam si nan moze sadnut. tvaril sa velmi mudro. a predstavte si, ze to zafungovalo!
normalne to pochopil a prijal ako nove pravidlo (alebo vysadu?). odvtedy nan chodieval sam a nehoda sa mu
prihodila snad len zo 5 krat. zmenila som spravanie k nemu, brala som ho ako partnera, vlozila som do neho doveru a on bol v tom case uz na to zrely. osvedcilo sa mi to aj neskor v zivote. ked sme tlacili na neho, aby robil to, alebo ono, vyvolavalo to v nom vzdor. vzdy ked som sa uz uvolnila a zmenila pristup, napriklad som si sadla a porozpravala sa uplne uprimne, odhalila som aj svoje slabosti, napriklad to, ze ma trapi ako sa ku mne sprava....zabralo to.
27. říj 2010 v 09:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
@fem citam co si pisala o tom odputavani pozornosti, je pravda ze to najviac zabera ked je dieta mensie lebo vtedy este naozaj reaguje na cokolvek okolo seba a zaujima ho to chvilku, pouzivala som to tiez a v podstate to fungovalo,
teraz uz vidim ze by to aj bolo zbytocne lebo maly presne vie co chce a v tej chvily ho odputavat niecim inym je hlupost.
Jedine co mozno robim aj dnes napriklad ked sme medzi detmi a dvaja chcu jednu hracku tak vymyslim inu hracku a tu mu dam lebo este nevedia si pozicat, dat druhemu.
Inak dnes som zazila ukazkovu situaciu negativnej emocie, boli sme v materskom centre a pred odchodom si maly nasiel novu hracku ktora ho strasne zaujala /skladal si taku malu drahu a potom s tam pustala gulicka/ takze v momente ked sme museli ist a mal hracku odlozit spustil velky plac, naozaj srdcervuci, nebola ziadna sanca vysvetlit ze musime odist, ze uz bude teta zamykat hernu, dovolila som mu to este raz zlozit a potom ze musime ist. Ani moje pochopenie ze vidim ze sa mu ta hracka paci a chce sa s nou este hrat nepomohlo, slubila som mu ze zase prideme a bude sa hrat....no proste plac taky a v konecnom dosledku vzdor lebo sa hodil na zem a obliekanie bolo tak trochu nasilim co nemam rada. Problem bol ten ze sme naozaj museli ist lebo mamina ktora to tam ma na starosti by aj pockala chvilu ale jej maly bol velmi unaveny a zaspaval jej tak nemohla ostat dlhsie. Maly mi plakal este celou cestou v aute, rozmyslam nad tym co je vlastne lepsie v takej situacii ci ho nechat v tej emocii tak a vobec sa mu neprihovarat ale zase ked musim odist a obliect ho tak s nim musim komunikovat.

27. říj 2010 ve 12:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
@filipal - parádní kus s tím nočníkem...syn už na to byl asi zralý a odchytla jsi správný čas...já jsem zvědavá, kdy u nás nastane správný čas --- zatím neřešíme nijak - ani nočník, ani záchod...nic nechce..občas nechce plenu, tak ho nechám...zásadně se počůrá, nehlásí...hlásí až udělá...já jen pevně věřím, že si nakonec řekne sám, že už plenku NE. A jinak se mi moc líbí, jak to u vás se synem máte...to bych taky chtěla, ta upřímnost je mnohem účinnější, pokud to nepřejde do citového vydírání, ale je to skutečné sdělování pocitů, aniž bychom chtěli manipulovat.
27. říj 2010 ve 13:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
@fem teda je to slozite cteni, ty tve popisy, ale opravdu zajimave. Jen se priznam, ze nekdy nevim, jak bych vlastne mela zareagovat.

Opravdu bych se chtela vyvarovat zakazovani a prikazovani apod, ale nekdy proste nevim, jak to mam malemu rict. Pritom vidim, ze moc na zakazy stejne nereagoval. Pouzivam jen jen v nekolika konkretnich pripadech jako ze na zasuvku a draty se proste nesaha a pod. Nekdy ale nevim, co mam delat driv. Maly je hrozne moc aktivni, vsude lozi, zkouma, vsechno vytahuje. Ja jsem rada, ze je takovy, nechavam ho, at veci prozkoumava, to co je nevhodne se snazim uklidit, at k tomu nema pristup. Ted jsem ho zacala ucit, ze je po sobe nutne taky uklizet, takze to co vytaha ze supliku tam taky musi potom vratit. On tam da tak jednu dve veci a pak jde bud vytahovat neco jineho nebo proste utece pryc. Na jednu stranu ho nechci nutit, na druhou stranu si myslim, ze uz docela chape, co po nem chci. Nehlede na to, ze kdyz to nakonec stejne uklidim ja, tak on mezitim zas povytahuje neco jineho. Je to nekdy fakt o nervy :pensive: Taky co se tyce ignorace ditete jako nevhodna reakce matky, no ne ze bych ho ignorovala, ale nekdy si tak pripadam. Maly je hodne kontaktni dite, chce me mit porad u sebe, takze jakekoliv uklizeni, vareni apod u nas probiha za revu, kdy se po me maly vesi, place a ja k nemu mluvim, ze musim uvarit, snazim se ho necim zaujmout, rozptylit, ale stejne to nefunguje. Priznam se, ze si fakt nevim rady a to je malemu teprve rok, az si rikam, co me to teprve ceka :sweat_smile:
27. říj 2010 ve 14:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
jenom jeste obecne k tomu nocniku. Muj maly uz je bez plenek (delali jsme bezplenkovou metodu o malinka), ale i tak jsem naprosto zastance toho, ze je potreba nechat diteti prostor a nenutit. Az jednou bude chtit, tak na nocnik chodit zacne. Miminka schopnost "rict si" a ovladat sverace maji, ale kdyz se s ti nepracuje, tak tato schopnost se znovu objevi opravdu az pozdeji a je naprosto zbytecne to lamat pres koleno a nutit dite i pres jeho odpor, nedejboze za kriku apod. Vykaslete se na vsechny, co tvrdi, ze by mely byt deti uz bez plin. Jak uz tu nekdo psal, do skoly v nich urcite nepujdou :wink:
27. říj 2010 ve 14:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
@sussanah jej to mas super, ze bez pienok...moja neznasa nocnik:slight_smile: ale aj tak ju tam obcas dam ...zatial len preto aby si zvykla ze nehryzie:slight_smile:
27. říj 2010 ve 14:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
ja vas nestiham citat :sweat_smile: potrebujem viac casu ale knizky su uz na ceste tak sa tesim
27. říj 2010 v 15:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
veru, budte kludne, vase deti urcite dozru na to, aby plienky zacali odmietat. najhorsi je tlak a nervozita.
predstavte si, ze mne moja svokra vravievala, zejej deti sa pytali cikat od pol roka. vraj povedali ciiii a ona ich drzala nad nocnikom. v noci ich vraj kazdych par hodin budila...to je uplne strasne!!!
na vychode, odkial ona pochadzala sa dokonca balilo dietatko na tuho, do zavinovacky, tak, ze ani rucky nemohlo mat vonku a nozky muselo mat natiahnute. (aj do 9 mesiacov)
citala som studiu, ze preto bol u nas zvyseny vyskyt nedovyvinutych jadierok .....potom zase vynasli tie postolky a trapili tym vsetky deti.susedy davali detom do postoliek 3 plienky!!!
ja som syna nechavala volne hybat (bez perinky), dokonca !!!!!nebol mimo spania v postielke a to bolo nieco neslychane!!
dost som si so svokrou uzila!


@blandik vies, mne v tom paradoxne pomohlo to stahovanie (bolo to sice z 3 izboveho do 1 izboveho, ale mali sme klud) syn mal svoj novy kutik, novu postielku, tak to chapal ako nejaky predel v zivote. a ano, bol uz na to zrely.
27. říj 2010 v 15:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
@filipal možná bychom to mohly pojmenovat jako syndrom změny k lepšímu:slight_smile:))). byli jsme na tom s míšou podobně, v jeho 2 letech jsem odešla z pekla hádek a konfliktů a našli jsme si spolu malý byt, ale jen náš, klidný, tichý, vlídný. od té doby šlo všechno samo, a věřím tomu, že díky tomu, že byl mým nejen mým dítětem, ale i parťákem, jsem zažila takový nějaký RABR už tenkrát. Do ničeho jsem ho nenutila, jen se se mnou na všem podílel, pak viděl výsledky. musím to zaklepat, krom výstřelku po osmnáctinách jsme spolu neřešili žádné zásadní problémy. Žili jsme si moc hezky, klidně. Tak nějak RABR:slight_smile:)).

jinak ani mě se nevyhýbají neřešitelné situace :stuck_out_tongue_closed_eyes: . slíbila jsem petrovi po návratu z jesliček vajíčko s překvapením. jasně že se nemám na co vymlouvat, sliby se maj plnit nejen o Vánocích, ale stalo se - neměla jsem ho. Hned jsem začala koktat, že vím, že jsem mu to slíbila, že mě to mrzí, a že půjdeme spolu do krámku pro vejce...nic. To zklamání v tu konkrétní chvíli bylo tak veliké, že to nepobral a spustil :slight_smile:. Jekot jako siréna, no všechno co jsem musela jsem udělala rychle, v autě se uklidnil. Pak jsem zase nevěděla, jestli je to chytrý mu hned jít koupit to vejce, když zrovna vystřihnul smutné představení. No ať žije kompromis. Když byl už úplně klidný, převyprávěla jsem mu, co se stalo, jak jsem měla moc starostí a zapomněla - že se to může stát. Tvářil se, že to chápe, miluju ten jeho výraz "jasně mami, nejsem žádný malý mimino", tak jsme zastavili na pumpě a šli spolu pro vejce:slight_smile:.
27. říj 2010 v 17:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39 to bolo mile :dizzy_face: :dizzy_face: :dizzy_face: uplne si ta viem predstavit! :slight_smile:
myslim, ze si urobila dobre, ze si to Petovi vsetko pekne vysvetlila. aj to patri k zivotu, ze clovek zabudne....
to, ze rodicia nie su dokonali som ja pochopila az neskoro!! :grinning:
moji rodicia vsak v zivote nepriznali, ze robia aj chyby.
urcite si ta za to budu raz synovia vazit. :dizzy_face: :dizzy_face: :dizzy_face:
27. říj 2010 ve 21:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
@fem tento odstavec sa mi velmi dobre od teba cital :wink:
niekedy je lepsie nepouzit ziaden vychovyn prostriedok ako zly...aj zajtra je den..nic u deti nie je konstantne vsetko sa vyvija...radsej pouzit lasku a porozumenie to uplne detom staci,ale vyjadrit to tak, aby to citili a tomu rozumeli
a porovanie opicky na gumicke je vystizne len ja som uz niekedy z toho dost vycerpana, napr. ked ju dvadsatkrat zodvihnem na ruky aby mohla z nastenky zobrat privesok a potom ho dat naspat
@sussanah ja sa tiez pokusam o BKM od 5 mesiacov kakame do serblika ale bez plienok sa ani z daleka nechystame byt, myslim ze buduce leto bude idealne, gratulujem ze ste to rak rychlo zvladli
27. říj 2010 ve 21:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek