• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

6. června 2016 
@sussanah to sa mi paci :slight_smile:
@johanka. pravdu poviem, neviem si predstavit, ze by som sa 2 dni nedostala von, lebo mala nechce, na to jednoducho nemam nervy, asi by som sa ju nejako zmanipulovala, cize urcite nie podla rabr :stuck_out_tongue_closed_eyes: ale obdivujem ta, ze mas tolko trpezlivosti, na mna to proste nie je... jednoducho by som povedala, ze musime ist von a tu bundu jej navliekla...
11. pro 2010 ve 20:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
@sussanah ostatne obliekanie vcelku ide, zabera hranie sa popritom, odvadzanie pozornosti, pobehovanie a tak. Kalvaria je vetrovka a topanky. Ale ak sa to nezlepsi, tak to asi urobim ako ty, ze najprv skusim obut a pojde von na mraz a tam doobliekam, len ak to ani tak nepojde, tak ju zanesiem naspat dnu.
@lindulak no ja si prave vobec nie som ista, ci je na tom nieco na obdivovanie, ked ju nezvladam obliect a tak sa nikam nedostaneme, skor si pripadam ako uplny neschopak. Ako dalo by sa, ze obleciem nasilu za strasneho, ale fakt strasneho vrestania, stale ju este premozem, aj ked sily ma prekvapivo vela a metat sa vie statocne. Ale to by sa uz asi nikdy v zivote potom dobrovolne neobliekla.
11. pro 2010 ve 22:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
@johanka. ja myslim, ze je fajn, ze to zkousis jinak a ne nasilim :slight_smile: Zkuste to, jeste me ted napadlo, v jakem poradi bezne oblekas/obouvas, neni ji treba uz moc horko, kdyz ma uz bundu a teprve se jdou obouvat boty? Treba proto nechce tu bundu. Jo kez bychom tem nasim detem alespon obcas videly do hlavy, jak by bylo vsechno mnohem jednodussi :grinning:
11. pro 2010 ve 22:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já tyhle nezbytně nutné akce, když prostě není jiná možnost, řeším mlčky. Jen petra upozorním, že bude to a to, že je to proto a proto a tím to končí. trvám si na svém, ale nekomentuju to, nepřesvědčuju ho nijak, jen prostě : peto, oblečení....pak se to nerozjede do těch rozměrů, že bychom neodešli ven. u nás to funguje. možná už ted ty situace zná, když se tvářím vážně a nemluvím, že by bylo dobré spolupracovat:slight_smile:))).

11. pro 2010 ve 23:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
@johanka. obliect by sa obliekla, to mi ver. otazka je, ci by si ty bola spokojna s takym riesenim :confused: :slight_smile:
my sme v zime pouzivali kombinezu - bolo to rychlejsie ako navliect ho do nohavic a vetrovky. lukas sa tu zimu nerad obliekal. mal 18mesiacov, nepomahalo ani vysvetlenie ani odputanie. takze ked sme niekam museli, tak holt musel sa obliect. ale ak islo o to, ist len tak von a skratka bojkotoval, tak som to nechala tak - netlacila som na neho. skratka som povedala, ok nikam nejdeme.
v podstate poznam malo malych deti, ktore sa radi v zime obliekaju. vsetky robia nejaky ten "cirkus". je im to nepohodlne, tazko sa im v tom chodi. jonas je to iste. obliect ho do kombinezy je ako obliekat chobotnicu krizenu s blchou. naposledy som viezla lukasa do skolky tak, ze jonas cestoval este v pyzame a v spacom vaku. nebol na obliekanie cas :wink:
ale potesim ta - toto obodobie trvalo len jednu zimu - tu ked mal tych 18 mesiacov :wink: minula a aj tato zima su uplne bez problemov. a to som ho obcas do tej kombinezy davala za velkeho kriku. :wink:
11. pro 2010 ve 23:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
@sussanah tak to by nam bolo sveta zit :slight_smile: a ten napad s postupnostou je dobry, moze na tom nieco byt :wink:
11. pro 2010 ve 23:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
@bubelko to je dobre s tym cestovanim v pyzame :grinning: ja ked by som malej povedala, ze ok, tak nikam nejdeme, tak povoli a zas chvilu spolupracuje /teda vacsinou/...
11. pro 2010 ve 23:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
@bubelko ja jsem tak nedavno uvazovala, jak to vlastne funguje s 2 detmi? Opravdu mas cas/moznost jim vsechno vysvetlovat? precejen u jednoho ditete se da hodne veci prizpusobit jeho potrebam, ale u 2 deti, je to uz urcite slozitejsi, nejde jedno uprednostnovat (resp. jeho potreby) pred druhym. Jen me to tak nedavno napadlo :slight_smile:
11. pro 2010 ve 23:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
@sussanah no mas aj nemas :grinning: trebars ked bol jonas v tom aute v pyzame - maminka ide odviest lukaska do skolky, hned je spat. lukasovi zasa v skolke poviem - zlaticko, musime sa troska poponahlat, jonas je sam v aute, nebolo by dobre, keby plakal. no a takto ta hra v podstate funguje pri vsetkom, kde su obaja.
celkove to ale zalezi od situacie. najhorsie su stavy, ked sa dostanes do casoveho sklzu - vtedy nie je cas na ziadne vysvetlovanie - vtedy len poviem, nestihame, obliekat a odchod. obcas aj trocha hlasnejsie :grinning: nie je to mozno respektujuce, ale funguje to. vysvetlujem potom za jazdy a ak ideme peso, taz po navrate domov, ked je klud. vtedy to lepsie lukas vnima. jemu sa da vela veci vysvetlit - preco musi pockat, preco sa musi ponahlat a pod.
co sa potrieb tyka - zo zaciatku, kym sme nasli spolocny rytmus pre oboch, tak to bolo dost o drzku - lebo raz reval jeden, ze chce jest, ale druhy sedel vo vani a nemohla som ho tam nechat dalsiu pol hodinu, lebo by sa rozmocil. takze som jonasa dala do postielky so slovami sorry jonas, teraz je na rade lukas. ten plakal, ale lukas bol rychlo v posteli a jonasa som potom kojila. inokedy zase plakal lukas, ze je hladny, ale zrovna som kojila, tak musel zasa cakat on. teraz uz je to ok - jedia naraz, kupu sa naraz, vecer spat chodia naraz, akurat jonas este spi pocas dna. a kedze program je podla lukasa, tak skratka spi raz tak a raz onak. :wink:
11. pro 2010 ve 23:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
@sussanah,ja vim,ze se ptas bubelky,ale s dvema detmi je to celkem uplne jine nez s jednim.kdyz je pohoda,tak je to samozrejme skvele,deti si hraji,socialne vnimaji.ovlivnuji se v dobrem,i v tom spatnem,neni nuda.ovsem kdyz prijde krize (unava ci nemoc),tak je nekdy velmi obtizne plnit potreby.a kdyz chce kazdy neco jineho nebo kdyz chce kazde dite Tvou peci a pomoc,tak se jaksi nejde rozkrajet...a to jsou chvile,ktere jsou pro toho,kdo to nezazil,nepredstavitelne.ja osobne chtela dve deti za sebou,tak je mam, rada bych si to i casem zopakovala,ale toto dvojnasobne materstvi me hodilo do stresu,ze nekdy velmi spatne dycham (uplne povrchne) a jsem pak strasne stastna,kdyz jsem sama (jako ted,kdyz ponocuju u pocitace).
a co se vychovy tyce,porad nejak pendlujes mezi detmi,abys byla spravedliva (nekdy je tezke,ze nemuzes merit stejnym metrem,ze starsi dite neco nemuze,mladsi jo a nekdy to starsi neumi pochopit a tak).je to beh na dlouhou trat a proto obdivuju maminky,ktere maji hned brzy treti,protoze ja bych to nezvladla.
11. pro 2010 ve 23:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
@bubelko vdaka za utechu, tiez tak nejak dufam, ze je to len take obdobie a ze z toho vyrastie skor nez za tri roky. Paci sa mi ako pise @berenika39, najrozumnejsie je asi vybavit to rychlo a bez zbytocnych reci, niektore veci proste treba co najrychlejsie urobit a prilis nad tym nemeditovat, venovat cas a energiu niecomu zaujimavejsiemu, uz len ako naucit tie deti, ze tak je to asi najlepsie.
12. pro 2010 v 08:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
tiez si neviem predstavit, ze by som mala dve male deti, ako podla mna uz len byt tehotna s malym dietatom musi byt celkom zahul. Je to prirodzene, ze cim viac ludi je spolu, tym menej sa dostava na uspokojenie potrieb a ziadosti kazdeho jedneho, s tym sa asi treba zmierit. A deti z viacdetnych rodin vraj byvaju podstatne lepsie pripravene na zivot, lebo to akosi pili uz s materskym mliekom, ze sa berie ohlad aj na inych. Prave preto obcas dost vaham, ze nakolko treba davat dietatu slobodu, akysi balans tam musi byt, nezda sa mi dobre, ked to ide az do takych extremov, ked moje potreby a zelania su absolutne potlacene. Potom sa to v tej matke kopi a raz to moze nepekne vybuchnut.
12. pro 2010 v 08:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
@verusky suhlasim, s dvoma je to uplne inak ako s jednym. ale zase maminky co maju viac ako 2 deti mi povedali, ze najhorsi je prechod z jedneho dietata na dve, tie dalsie uz su potom jednoduchsie. ja si to sice neviem predstavit, ale urcite viem, ze prechod z 0 na jedno dieta nebol taky komplikovany a ani nam do zivota nezasiahol natolko ako prechod z toho jedneho na dve :wink: a to ja mam este celkom velky rozdiel medzi detmi, ked to porovnam s tebou :grinning:
a to s tou samotou - my sme to s muzom vyriesili tak, ze kazdu stredu vecer (ked zrovna nie je prec) chodim do jazykovky. vecer o 19.00 padam a vraciam sa o 22,30. preberame rozne temy a na deti sa ma vsetci zo slusnosti opytaju, ale potom uz je to vsetko o inom. a ja to mam rada - pretoze to neuveritelne precisti hlavu a ja tak znova ziskam odstup od vsetkeho doma. to iste v nedelu - 12,00 padam z domu zacvicit si. vsetci maju navarene, tak jedia s muzom, ja jem po navrate. ked su prazdniny, alebo je manzel na viac z domu prec a ja nikam nejdem, tak na sebe badam, ze stracam nadhlad a rozculuju ma blbosti :slight_smile:
12. pro 2010 v 10:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
ja zas hovorim, ze najhorsi je prechod z dvoch na tri :grinning: a tiez mi to vravela jedna starsia pani tu od nas, ze ked sa jej narodilo tretie, tak sa jej to zdalo najtazsie. Potom tie dalsie uz vraj boli OK (tusim mala sedem deti).
Ale ja som prve dve mala s odstupom troch rokov, starsia to brala v pohode. Toto tretie sa narodilo, ked druhe malo rok a tristvrte. To je fakt tazsie...
12. pro 2010 v 10:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
@roo no vidis, kolko ludi tolko nazorov :slight_smile: ale urcite k tomu prispieva aj vek toho prip. tych starsich. ja osobne som chcela este vacsi rozdiel, no ale clovek mieni, panboh meni :grinning:
12. pro 2010 v 10:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
@bubelko a aj temperament a povaha deticiek :wink:
12. pro 2010 v 10:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
a dolezite je asi aj ake tie deti su - povahou a ake su narocne na pozornost, ako spia a tak...
@johanka. suhlasim s tymi extremami, tiez sa mi zda dolezite vo vsetko mat mieru. inak rabr kniha sa mi zda trosku extremna... teda napady a idey velmi pekne, psychologicky podlozene a suhlasim so vsetkym, ale zase si myslim, ze sme len ludia a chciet od seba nejake idealy moze byt horsie ako byt uvolneny a robit aj chyby. to mi tam trochu chyba - taky postoj. napr. v tej anglickej knihe, co som ju spominala je to velmi pekne napisane viackrat, ze mnohe veci, nad ktorymi sa trapime /pri vychove/ su normalne a prirodzene a to mi dava aj nadhlad. aj Prokopova ma taku novu knihu, ze Aj rodicia by mali robit chyby... Som do nej mrkla, ale nemam ju este precitanu...
12. pro 2010 v 10:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
12. pro 2010 v 10:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
@roo to tiez :slight_smile:
@lindulak suhlasim :wink:
12. pro 2010 v 10:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik
@berenika39 no čo sa pitia týka u nás tiež problém, keby bolo na nej pije tak max 2dcl za deň a pri jej tvrdej stolici si to jednoducho nemôžeme dovoliť byť o tak málo tekutín, to sa potom problémy nabaľujú. Takže okrem toho že motivujem rôznymi druhmi fliaš..tak sa jej páči keď jej striekačkou dávam čajík. To stiahne naraz aj 2dcl a takto sa mi podarí aby vypila aj nejaký ten slivkový čaj (na stolicu) takže u nás to istí striekačka.

idem čítať ďalej čo ste popísali, vidím, že sa tu už ukázala aj fem
12. pro 2010 v 11:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
@bubelko toto pitie zo striekačky sa mi osvedčilo aj pri chorobe...keď nič nejedla, bolo treba veľa tekutín...takto to šlo hladko.... toto sa mi ako dočasné riešenie osvedčilo, zatiaľ väčšinu tekutín pije takto..neriešim už spôsob, dôležité je, že neprotestuje a vypije dostatok tekutín.
12. pro 2010 v 11:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
@fem čo sa toho pitia týka... tak v tomto mám dosť taký názor, že jednoducho niektoré deti piť nepotrebujú ale to neznanená, že ich telo to nepotrebuje. Náš prípad, skutočne, keby som to nechala na dcérku, tak pija strašne má lo vody a ja sa môžem aj neviem kde sťažovať a neviem čo dávať, keď má tvrdú stolicu...prvá otázka je...? Pije dostatok tekutín? Tak isto pri chorobe, ktoré dieťa chce vtedy piť....veľa mamičiek má s tým to problém, lenže piť musí. Napríklad podávajú sa lieky na zriedenie hlienovv nose, lenže pri tom sa musí veľa piť, ako sa zriadia hlieny v nose, keď telo nemá dostatok tekutín? Jednoducho ponúkať áno, motivovať meniť flašky, meniť čajíky, dávať slamku, možno chvíľu nechať...alebo jednoducho nájsť spôsob ako tie tekutiny do dieťaťa dostať.
12. pro 2010 v 11:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
@basika uplny suhlas s tekutinami. aj som citala, ze male deti a stari ludia maju oslabeny pocit smadu, teda moze telo potrebovat pit a smad necitia, resp. ked clovek citi smad, uz je telo trosku dehydrovane. a napr. podla seba viem - ja pijem vela a ked niekedy pijem trochu menej, hned ma boli hlava a tak. a pritom pre ineho by to bol skvely pitny rezim, lebo pije este menej. je to aj o tom, na co je telo zvyknute... tiez sa snazim rozne motivovat - slamky, novy poharik a tak... rozmyslam aj o tom skusit to par dni nechat na nu, co bude robit, ale ked je polozim na stolik pohar, ona sa cele doobeda aj tak nenapije :unamused:
12. pro 2010 v 11:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lindulak musim obranit Rabr, v tom pripade aj svoj pristup k vychove...nezda sa mi az tak extremisticky :slight_smile: , poviem, preco...
na jednej strane 1. to, co povazujeme za tradicny pristup k vychove je tiez len historicky model, ktory podlieha zmene...modelov myslenia a pristupov k ludom (k detom) bolo v historii mnoho, niektore z nich dokonca su dnes povazovane za abnormalne, nespravne a pod.
2. model, ktory ponuka rabr, ale nielen on...je ich kopu, ktore sa rozvijaju vyrazne 90. rokov 20. st...boli ovplyvnene velkou zmenou, revoluciou prav dietata...
-taketo nove alternativne (vo vztahu k tradicii) su zalozene na novych poznatkov ohladom dietata jeho kognitivnych schopnosti, emocionalnych potrieb a pod...a najma dietatko je povazovane za viac "mudrejsie" ako predtym, za viac "dokonalejsie" ako predtym, za viac "slobodnu bytost" ako predtym...
3. tradicna vychova je len praobycajny stereotyp....ci uz je dobra, alebo zla...vzdy bude znamenat, ze tym, ze to mame zazite v kulture, v nasich mysliach, v nasich jazykoch...tak sa nam to zda 100 krat prirodzenejsie...je sucastou mna
4. chvalabohu clovek ma kriticku schopnost moze si z kolisky kultury vyberat, menit...atd.
5. kedze kultura a jej charakter sa vyvija stare sposoby myslenia sa stavaju "zastarale"...uz nemusia tolko hovorit o nas, o svete, v ktorom zijeme, to znamena, ze nam vobec nemusia v tomto svete pomahat, ale skor nam veci statzovat
6. budem konkretnejsia---Vzdy v dejinach existoval "specificky sposob" komunikacie k detom...
takze Rabr sam je tiez len ista podoba "specifickej komunikacie"...tej vyberanej smerom k detom..s detmi sa ucime postupne komunikovat od ich narodenia, snazime sa im porozumiet, porozumiet sa navzajom..nieco im sprostredkovat, sdelit ...nasu lasku, nas strach , nase opravnene poziadavky...
Rabr je len o tom, ze obsah sa meni..meni sa forma...(vyberana forma komunikacie s dietatom vzdy jestvuje)
taka forma , ktora jednoducho nezranuje osobnost dietata, a ktora ma v pragmatickom zmysle za ciel uspech (to, co chcem, aby mu bolo aj z tej druhej strany porozumene)...v hlbsom zmysle ma za ciel nekazit si krasne medziludske vztahy, nezranovat sa navzajom...
Je pravda, ze Rabr musi byt skor primarnym nastavenim cloveka na rozne okolnosti, ktore nas s dietatom cakaju, musi to byt v nas..nie je to recept..nie je to jednorazova zalezitost
Napr. nevravim dietatu nechytaj, nechaj, nesmies...ale mi vzdy vravim, co ma robit...
uspech : jednoducho nevravim to tak, comu nemoze rozumiet...dieta v takom veku..nerozumie negativam cize pocuje len vyznam miesto nechytaj pocuje chytaj....
dalej ak sa pozitivne vyjadrujem, co chcem aby mi dieta porozumela napr. poloz to namiesto, napr. na stol (nevravim to notoricke nechytaj)
dieta to jednoducho zacne robit, tak ako chcem
nezakazujem mu manipulaciu so svetom, s prezivanim sveta...vzdy ho ucim, ako sa s vecami naraba
ak to dieta nema zakazane, nefascinuje to, neprechadza to k provokacii, k boji o moc, popr. k vyzadovaniu pozornosti negativnym spravanim napr. akymsi skusanim rodica, alebo k strasnym formam zacyklenia
dosledok "dycham", nestresujem sa...neskacem k dietatu, nezabranujem mu, doverujem mu...ved primarne dietatu o nic zle neide...primarne...ale ak zacneme zle reagovat pouzivat neadekvatnu formu komunikacie...tak mozeme len cakat ze to bude horsie
7. deti nikdy nebudu reagovat na nas negativizmus tak ako chceme, su to chvalabohu zive , slobodne bytosti...ani zvieratka nebudu fungovat v klietke, ani dieta nie je schopne fungovat v prostredi, kde je cast veci dovolena a cast veci akoze zakazana..je to k protikladu k samotnemu principu zivota...to je impulz..to mi nezmenime...moze zmenit len nas postoj, nas pristup..
nie fakt, ze dieta nieco zenie tento svet prirodzene poznavat, prezivat, skusat...to im mozeme dopriat...samozrejme s nasou pomocou, s dohladom...
8. najvacsia pasca tradicnej vychovy je, ze "posluchanie" je dosiahnute len za cenu rezignacie dietata, prirodzenej zivej bytosti, ktore prirodzene nadobuda sebavedomie, sebahodnotu a realizuje ten impulz slobody (ktory, ako som povedala nikdy sa neda umlcat)
najvacsia pasca je vytvorenie tej pomyselnej klietky...klietky dietatu, ktora ho bude sprevadzat cely jeho zivot, moze dokonca mat vplyv na jeho uspesnu realizaciu v spolocnosti, jeho sebahodnotu, sebavedomie, vztah k inym ludom...
9. vratim sa faktu k dnesnemu zivotu konzumnej a trhovej kultury...
predstavte si domacnost niekedy...predstavte si, ako ludia zili, ake veci mali doma...ake mame dnes...predstavte si, ze tolko zakazov, kolko na nase dietky ciha, nikdy nebolo...
zoberte si len elektricke pristroje, kopu novych blbin...
ano niekedy deti riesili jeden televizor...jeden zakaz nemusi byt tak nebezpecny...
ale 10, 11, 15 zakazov je privela...negativizovanie sa zvysuje...tradicna vychova nevyhovuje tejto kulture, zial, taka, aka je..
obchod...5 veci dookola...cokoladky pre deti, boli skutocne jedine cokoladky pre deti..dnes niektore cokolady pre deti mozu byt skodlive a uz vobec nemusia byt vhodne detom...to je trh, nikto vam nezaruci nic...
dieta za socializmu v obchode sa citilo inak v obchode ako dnes v supermarkete
10. k nedokonalostiam...ano patria k zivotu, k vsetkym vztahom...
ale zastavam nazor, ze 1 konfliktna , neprijemna situacia dietatu staci...urcite nie 10, 20...a urcite nie situacie, ktore vedu k "zacykleniam"---lebo to by som si fakt uz nevydychla...
11 . povedala, som len uplne jednoduche priklady na to, preco tradicna vychova jednoducho nemoze byt uspesna v takom svete...mohla by som pokracovat viac
12. ja tradicnu vychovu povazujem za extremnu :wink:, je to nejaky prezitok, tlak nejakej "viktorianskej" doby , ktora nefunguje...povazujem aj za extremny nazor, ze vsetko ostatne je "volna vychova" a vsetko ostatne je zle
tradicna vychova je zmeska vselicoho, co sa na nu nabalilo na prelome kultur, dob, politickych zmien, konzumnej spolocnosti a pod. vo svojej podstate stale inklinuje k porusovaniu prav dietata, tresty, fyzicke tresty, t.j. vnimaniu dietata ako bytosti bez prav...a hlavne tradicna vychova nefunguje...nema pragmaticke uspechy, s velkym rizikom zranuje osobnost dietata a hlavne vztah oboch ludi..cize konieckoncov priserne zatazuje rodicov..myslim po psychickej stranke...nie ze by rodicovi odnimal zodpovednost
13. Rabr je pre mna viac nastavenim, viac komplexnym postojom, nielen nejakym jednoduchym navodom, receptom, ktory mozno kedykolvek vytiahnut..je to pribeh...
Nemyslela som na nikoho nic zle, to len nedelna chvilka poezie :wink:
12. pro 2010 v 11:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
@fem plne s tebou suhlasim, ze dnes to maju deti omnoho tazsie. jednak su mudrejsie a vyspelejsie, je viac elektroniky v domacnosti, viac lakadiel v obchodoch. v tom s rabr suhlasim, ze im to netreba zakazovat, skor ich akoby naviest ako s vecami zaobchadzat. netreba stale za nimi behat, skor zistit, kde cakaju skutocne nebezpecenstva (elektrina, sporak) a tie vyriesit. ale to ci mi dieta vyhadze komlpet kuchynsku linku, plastove misky a flase na sport je mi suma fuk, to iste knihy. horsie je, ak by sa stveral na stojacu lampu. ale tam netreba tiez zakazovat, staci mu ukazat, co sa stane, ak na neho spadne.
ale su situacie, kedy rabr podla mna zlyhava - a to su situacie, ked dieta skutocne nieco musi - pit, lieky brat, osobna hygiena, obliect sa ked musi z domu a pod. vtedy malokedy zostava cas na to, nechat mu cas, ved ono si to rozmysli. mensie deti su mozno manipulativnejsie, ale tie vacsie - tazko. napriklad lieky dieta musi, ale maloktore ich vezme. nakvapkat jonasovi do nosa je horor - ale je to siutacia, ktoru musi absolvovat. to iste utret nos, odmerat teplotu, pit ked je chore. tam nestaci len ponukat. to iste lukas - lieky na teplotu. nenecham predsa dieta bez liekov len preto, ze ono nechce. jednoducho mu to mozem vysvetlit, ale to su veci, ktore skratka musi,kde mu tu volbu skratka nechat nemozem a musi to absolvovat aj za cenu placu.
12. pro 2010 ve 12:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
@basika ja ta chapem, samozrejme existuju objektivne okolnosti na to, ze sa stazuju tzv. prirodzene potreby...ono niekedy za to rodicia nemozu...vystihla si to dobre, ide tu o specialne zaobchadzanie...tak ako je dietatko chore, tiez moze absolvovat urcite procedury, ktore nie su prijemne, a uz vobec nie Rabr...ale podla mna je hrozne dolezite, vystihnut ten okamih, ten krehky priestor medzi nasim ovplyvnovanim, a kedy dieta si uz vec dokaze zmanazovat samo, kedy mu to je dokonca prirodzenejsie, kedy to vlastne suhlasi s jeho stupnom nezavislosti.. vystihnut ten okamih je dolezite preto, aby sa vec nestazovala dalej, aby sa z toho nestala zla "rutina", asi vies, co chcem povedat..
pre vas bude tazke najst chvilu, kedy prestat, kedy zacne viac a viac ona sama pit...ako ju to postupne budes ucit...to je najtazsie asi zo vsetkeho...
je to vlastne o tom, ze my rodicia si niekedy zamiename vlastne potreby s potrebami dietata ale to je uz aj ina tema
12. pro 2010 ve 12:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
@bubelko akurat som pisala o specialnych potrebach pri chorobe, ano suhlasim nie je to stopercentne rabr...ale vies my vtedy viac saskujeme, meriame teplotu sebe, macikovi a pod...ale nie vzdy sa to tak da..doma nemame problem s procedurami...horsie je to priamo u lekara ... :stuck_out_tongue_closed_eyes:
ale cim viac je dieta zvyknute na rezim, tym lepsie, je pravda, ze v urcitom obdobi to bojkotuje, ale co je zazite, ostava zazite...verim tomu :wink:
na rabr postup sme sa uchylili par krat v zivote...ale plakala som pritom, snazila som sa to malemu sprostredkovat, ze mi to je luto, ze mu robime zle, ale ze to tak musi byt...myslim si, ze dieta dokaze vycitit aj tu lasku nejaku...alebo co
ale inak tiez hodne zavisi od vseobecneho nastavenia dietata aj pri inych veciach...cim viac je dieta fajn aj v normalnom rezime, tak sa lepsie zvladaju situacie specialne..
a este samozrejme temperament dietata inak reaguje...
12. pro 2010 ve 12:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
Pro mě osobně přístup k petrovi v rámci RABR není dogma, vždyť mě nikdo nenutí použít z toho každou větu,poučku, formulaci. Podle mě jde o to, pochopit ten princip - a ten využívat tak, jak to jen zvládneme. Pokud začne převažovat přístup podle rabr, a fakt my se k tomu dopracovali až ted skoro ve dvou a půl letech (teprve ted mi naskakují některé ty vychytávky automaticky, teprve ted nemusím složitě spekulovat, jak reagovat...), pak se i snáz řeší problémy, kdy rabr opouštím a zasahuji podle citu, účelně. Tím myslím ty léky, pití při nemoci (ted jsme si tím prošli). Petr už se nebojí nějakých scén, ví, že jde všechno v klidu, negativismus už opustil a myslím, že jsem si klidně mohla dovolit ho ve vypjatých situacích pevně vzít, dát mu lék i přes jeho nevůli a pak ho přitulit.
Ani nejsem zastánce takového toho nekonečného přemlouvání, jeslti chce papat nebo bumbat....a dokola...a on neví, a nechce, a chce, ale ne to co mu dávám....chceš se napít? ne? chceš rajče? jo? tady je. nechceš ho? nevadí. a jdem hned něco dělat, žádné další komentáře, prodlužování, pitvání se v tom. nám tohle fakt pomáhá. neztrácíme čas dohadováním o něčem, co je předem odsouzeno k neúspěchu.

@fem, ráda bych uměla formulovat myšlenky jako ty, vážně.
12. pro 2010 ve 13:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
@fem ved ja som napisala, ze s myslienkami rabr suhlasim, pre mna "tradicna" vychova tiez nie je cesta... len myslim, ze rabr kniha je v porovnani s inymi knihami, co som spimanala, pisana nejak prilis /neviem ako to spravne pomenovat/ - ako ucebnica, nie je tam piestor na usmev a nadhlad, trocha sucho je pisana. je to len taka moja kritika na okraj, principy rabr uznavam. urcite akakolvek snaha v mene rabr je lepsia ako rezignovat a vychovavat zabehnutym sposobom, ako sa nam zapisalo z nasho detstva. ale mylsim, ze clovek by mal byt velkorysy aj k sebe, dovolit si chyby, nechciet od seba ideal o ktorom cita - hoci treba sa on snazit...
12. pro 2010 ve 14:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
a este k tomu, ze samozrejme, ze je to aj o principoch, ktore clovek uznava. ked vnima dieta prirodzene ako resepktu hodnu bytost, ked su prava dietata nieco, s cim sa stotoznuje a nie len nejake frazy, tak mu to ide lahsie - ucit sa nejakym inym sposobom komunikacie.... vidno to napr. na reakciach diskusii k tomu clanku na mamaaja.sk o tej prirodzenej vychove, co tu par stran dopredu niekto prilepil. mne sa ten clanok zdal zmysluplny a pravdivy a niektore tie reakcie :fearful: no cista hroza, mam pocit, ze vobec nepochopili co autorka myslela. vytiahnu jednu vetu, zhyperbolizuju a oznacia za blbost. a pritom to vobec tak nebolo myslene...
12. pro 2010 ve 14:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek