Co dělám celý život špatně?

Už od puberty se snažím seznámit. Je to... No hodně let. Spíš už by se to dalo počítat na desetiletí. A pořád nic. Snila jsem o dětech, to je ale vzhledem k věku už pasé. Nevím, co dělám špatně, ale jsem neviditelná. Aspoň pro chlapy. Chodím mezi lidi, mám zájmy, kde je mužů víc než dost - astronomie, sci-fi, fotografování... Ale i když jsem mezi lidmi, jsem sama. Třeba teď na Comic conu. Tři dni jsem nepromluvila ani slovo. Nebylo s kým a to tam byly tisíce lidí. Abych to zkrátila, nikdy mě žádný nepozval na rande, nikdy mě nikdo neoslovil, nikdy nikdo neprojevil ani ten nejmenší zájem. A když jsem byla aktivní já, vždy to skončilo trapně, nebo otevřeným posměchem. Jako na střední, když kluk, který se mě líbil, rozhlašoval po škole, že jsem nejšerednější holka ze třídy. Zajímám se i o módu a myslím, že nechodím, jako hadrnice. Jak to prokletí zlomit? Mám vůbec šanci někoho najít a nebýt pořád sama?