Ahoj, konečně jsem našla chvíli času na to abych napsala svůj příběh. (nejsem na psaní slohovek, ale tak nějak jsem to chtěla zvěčnit)

Celé moje těhotenství bylo bez problému, kdyby mi nerostlo bříško tak bych ani nevěděla že jsem těhotná. Dokonce ani v den termínu. Porod byl vyvolávaný a trval 13hod. O porodu ale napíšu jindy. 5. 9. 2017 v 3:15 ráno se nám narodilo to největší štěstíčko Richard, s váhou 4020g. Rodila jsem přirozeně a museli mě nastřihnout.

A teď už k tomu co se dělo po porodu. Strašně moc mě bolel ten nástřih, to sešití (šili mě pod narkozou). Chodila jsem co 8 hodin pro čípek nebo pro ibalgin. Ptala jsem se jestli je to normální že mě to tak bolí a prý jsem podle sestřiček měla jenom snížený prah bolesti, a ráno na vizitě mi řekli že to bolí že tam mám modřiny. Fakt se to nedalo bolestí vydržet, nemohla jsem sedět, chodit... pomalu jsem nevstala z postele až mi na 3 den zjistily zánět a nasadily antibiotika, po nich se mi hned ulevilo. Tak si tak s malým Ríšou ležíme už bez bolestí kdy k nám přijde doktor mi oznámit, že se mi močový měchýř nevyprazdňuje tak jak má. Prostě jsem šla na záchod, chtělo se mi čůrat, vyčůrala jsem se ale ne tak moc jak bych měla ale já už jsem se cítila prázdná. Kvůli tomu jsem byla v porodnici celkem 7 dní. Cele 4 dny v porodnici jsem musela po každém vyčůraní jít za sestřičkou aby mě vycévkovala... musela jsem chodit na wc co 4 hodiny a bylo to fakt nepříjemné. Moči mi zůstavalo 400ml, 300ml.... někdy 500ml... někdy 150ml a hned potom zase 350ml... limit je 50-100ml. Doktoři na mě přišli s tím že mě nepustí domů dokud se to nespraví a nebo se nebudu cévkovat sama doma. Sami říkali že si to nedokážou představit. Tak jsem se to naučila a cévkovala se sama tak nás pustily. Hned další den jsem měla kontrolu na urologii kde mi dali cévku na týden, kterou jsem měla týden v kuse a jenom vypouštěla moč. Nebylo to nic příjemného :( ale nezbývá nic jiného než to zvládnout a po 3 týdnech se to dalo uplně do pořádku.

Měla jsem po 6ti nedělí a šla na kontrolu k dr. která mi zjistila že mám zase zánět ale teda né ten se šitím ale ten vnitřní, tak jsem dostala čípky. A za týden jsem měla jít znovu na kontrolu. Šla jsem tedy s tím že už bude všechno v pořádku, ale to bych nebyla já abych neměla zase nějaký problém. Trošku jsem krvácela uplně jako kdybych měla menstruaci ikdyž jsem plně kojila. Doktorka říkala že to může být, že můžu mít poblbnuté hormony a že se to stává nakonec jí to ale nedalo a udělala mi vnitřní ultz na kterém zjistila že tam mám něco v děloze. Asi zbytek placenty. Dostala jsem 2 injekce oxitocinu jestli se to náhodou neuvolní samo a neuvolnilo.

Takže jsem měla nástup do nemocnice pod narkozu krátkou, s tím že mi udělají revizi. Malého jsem do té doby plně kojila tak byl se mnou a byl na kojeneckém. Tím že jsem měla naplánovanou krátkou narkozu tak jsem jednu dávku měla odstříkat po narkoze na prázdno a večer už mohla kojit a jít domů. Napsala jsem tedy manželovi že už mě budou odvážet na sál... byli tam na mě hodní a 1injekcí mě uspali. Vzbudily mě po 2,5hodinách s tím že nastali komplikace. Doktorka mi to řekla hned jak mě vzbudila protože jsem to chtěla vědět, moc jsem z toho nepobrala tak mi to vysvětlily ještě ráno. 

Když mi chtěli ten kousek dát pryč, zjistily že je přirostlý k děloze a při mé smůle na takovém místě kde musí být děloha na 100% pevná. Vytáhli ze mě co mohli z té placenty (9x9mm) a porušily mi dělohu. Přes břicho laparoskopicky mi museli tu dělohu zašít na 2 stehy a operaci museli ukončit s tím, že ten kousek neodstranily celý kvuli té poškozené děloze. Teď mám 2 měsíce na to jestli se ten zbytek uvolní sám, a nebo půjdu znovu. Já už ani nedoufám že by se to uvolnilo samo. Další dítě můžu mít až za 3 roky kvůli té oslabené děloze. Teď prostě otěhotnět nesmím. No a ještě další věc co se stala po operaci? 24hodin po operaci jsem měla zavedenou cévku a můj močák je na tom zase tak špatně jak byl. Bylo to pro mě velmi stresující období ty 2 měsíce...  a to mi ještě narkoza a to že jsem dlouho nic nejedla dodrbalo kojení... ale stále kojím ikdyž přikrmuji. 

Ještě že ten náš Ríša je takové zlatíčko naše ♥