Mlatí se mnou asi další puberta

Vydala jsem se za kamarádem na pokec. On a jeho žena také podstoupili IVF. Držte se, byli tam už 5x! Bohužel už je jejich věk vyšší a bylo jim doporučeno použít darované embryo. Oba jsou absolutně proti. Nechtějí "cizí" genetický materiál. To je co? Prostě nechtějí a raději budou bez dětí. Nerozumím jim, ale to je vedlejší. Kamarád se mně ptal jak to celé snáším. Dívala jsem se na něj s podivem. Jakože jak to celé snáším, jako jak? Vždyť dítě je náš sen. To čeho se nemohu odočkat. Snesu všechno. Kamarád říkal, že jeho žena byla uplakaná a to už od třetího dne aplikace hormonů. Psychika jí prý šla úplně do háje. Na to jsem mu řekla, že mně se to naštěstí netýká. Popřál mi hodně sil a jela jsem domů. Bylo devět večer a já s radostí ředila poslední injekci. Musím se tedy přiznat, že kromě dvou podlitin na břiše, o ničem skoro nevím. Teda břicho mám nateklé a vypadám jako těhotná, ale to neberu jako překážku. Po injekci jsem se cítila dobře. Dala jsem si ještě vanu a pustila tv. V deset jsem chtěla jít do hajan. Bohužel. Nešlo mi spát. Nešlo a nešlo. Kolem půl dvanácté přišel šok. Jakoby mi někde někdo přepnul knoflík. Začala jsem obrovsky plakat. Nešlo mi to zastavit. Na cokoliv jsem si vzpomněla, to mně okamžitě úplně sejmulo. Plakala jsem už půl hodiny. Můj chlap seděl, nevěřícně koukal a snažil se mně uklidnit. Moc to nepomohlo a čím víc de snažil, tím víc jsem plakala. To jako holky je takhle normální? Říká se, že těhotné ženy jsou citlivé, ale až takhle? No to se má chlap teda na co těšit 😀. Zítra punkce....Už se to blíží. V osm nástup a pak fik. Vysají si ze mně vajíčka a udělají z nich embrya. Jak já jsem zvědavá. Obrovsky moc holky!

Mezera....uběhlo už pár dní, ale protože se snažím pracovat a na nic nemyslet,tak jsem nepsala. Vajochy odebrali, bylo jich požehnaně. Jenže z toho 17zralých. Jupiiiiu že, jenže k oplodnění došlo už jen u sedmi. Do šestého dne zbyla jen dvě embrya. Drsná přírodní selekce. Docela jsem se divila. Bohužel ostatní byly nedobré. Ať tak či onak, čekáme. Pro pobavení jsem na sále po punkci mlela hrozný kraviny 😀. Všechny jsem zvala k nám na zahradu na párty. No blázen malej. Mám před sebou ještě jedenáct dní, jedenáct dní, kdy budu čekat na výsledky genetického vyšetření embryí. Furt si říkám, že ta dvě embrya budou top top a žádný problém v nich nebude. Asi jako vy všechny, se doma modlím a doufám jen v to nejlepší. Holky všem vám čekajícím tfuj tfuj. Hlavně ať jsme šťastné a spokojené. Kdyby vše dobře dopadlo, tak komcem dubna asi zavádíme bobika. Jinak bříško už není. Pěkně jsem splaskla a jsem zase jak modelína. Ale nejradši bych už měla bříško plné miminka a radovala se. Takže na konci dubna šup a pak pěkně deset dní zaslouženého volna a odpočinku. Nakoupila jsem látky a budu šít polštářky a deky na valení, pro kamarádky dvojčata. Mějte krásnou neděli. A těším se na všechny bobiky co tady na koníkovi vyrobíme.

První monitoring jo. Vstavám, snídaně rychle píchnout do bříška a frčím. Klasická zácpa na dálnici. Když o něco běží, tak prostě schválně každej jede jako šnek. Ten vedle zase pro změnu jede jak idiot a ten s tím náklaďákem se asi zbláznil. Poučená z minulého zpoždění, jsem přijela o 35min dříve 😀. No co, si počkám. V čekárně mi uvařil pán kafičko a já jsem si pročítala co nového je na koníku. To jste věděly, že v některých CARech varují před touto stránkou? Já to chápu, nechtějí aby jsme se zbytečně stresovaly. Že třeba Maruška měla málo folikulů a že Barču v tomhle CARu chtěli jen oškubat o peníze. Toť otázka. Taky jsem nad tím přemýšlela. Že třeba si řeknou jo tenhle pár vypadá že mají peníze, tak si to dají dvakrát než to vyjde. Je to úplně odporná úvaha a doufám že tyhle názory nejsou vůbec pravdivé. Přeci jen jsou to lékaři a složili snad nějakou přísahu. Ale pak čteš, jakože někde nechtěli provést ET? A tak asi ten lékař nebyl přesvědčen o kvalitě sliznice ne. Tak né holky, bylo to tím že Barču chtěli obrat za peníze na KET? Nebo to bylo tak, že by Barča zbytečně přišla o dobré embryo, protože by se nemělo kde uchytit? No malinko jsem odbočila. Tak tam dojedu, celá natěšená, kolik folikulů budu mít. I když doktor u utz mluvil, tak vím prd. Řekl jen na levo pět na pravo osm. To znamená asi počet folikulů. Samozřejmě né v každém musí být vajíčka. Tak budou ty Velikonoce že jo. Né dělám si srandu. I když jistá spojitost by tam byla 😀. Logicky po čtyřech injekcích tam nebudou mraky vajec, ale čekala jsem tak nějak víc. Můžou se tam ještě nějaké folikuly objevit? Dorostou mi ještě další, nebo to je celé a bude se jen čekat až se zvětší? Jediné co jsem pochytila byla informace, že jsme ještě na začátku a že v příště budeme moudřejší. Příště mi prý už řekne i datum punkce. Holky já jsem tak zvědavá a napnutá! Napnutá jsem doslova a do písmene. Nevím jak vypadá klasická stimulace, ale já mám tak oteklé břicho, jako bych byla uz mamča! Celé to pne a když si na něj zmáčknu a prohmatám, tak je takové tvrdé. Ale pod pupíkem stále volný špíček. Docela dost jím. A taky jsem začala docela dost spát. Přijdu odpoledne z práce a na dvě hodinky si lehnu a spím. Dřív bych přes den neusnula, teď spím jak miminko. Máte některá podobné zkušenosti? Přikládám fotku jak jsem se vypoukla. Jinak tedy teploty nemám, nezvracím. Ale holky doma se toho dá super využít. Pokaždé když volám mému drahému, tak má strach co se děje a zda jsem v pořádku. Takže doma se zvednu že třeba vyndám nádobí z myčky, pak se chytnu za břicho a malinko heknu. To máte vidět ty fofry 😀. Hned se zvedá a letí tu myčku vyklidit. Možná jsem potvora, ale sakra práce ;-D na chvíli si od toho odpočinout zasloužíme. Ty injekce a ten stres kolem. Hele taky anestezie potom že, taky pak nám hrozí OHS. No já myslím že do neděle si bude muset miláček zopakovat praní i žehlení. Mějte pěkný večer a já se ozvu zase příště a napíšu, kolik vajec ulovíme. Posílám všem spoustu sil a pohody.

Tak čekám na menstruaci. Halóóó já čekám. Čekám a ona nikde. Není to paradox? Když ji nechceme, tak ji máme a když ji potřebujeme tak se někde fláká. Čekala jsem čtyři dny, pátý den přišla 🙂. Byla ale sobota, tudíž injekce až dnes. Dnes v pondělí. Včelička pích, je to hotový a zítra další. Byla jsem zvědavá jak injekci zvládnu. Pro všechny holky, není to nic hrozného. Na aplikačním peru jen pidi jehlička. Pět cm pod pupíkem nebo kolem, ale vždy v dolním polokruhu. Na pohodu. Odnesla jsem si léky, krabičku na použité jehly a také léky v peru, náhradní jehličky a dezinfekční ubrousky. Každý den pích, až do čtvrtka. To jdu na kontrolu. Dají utz, asi krev? No to ještě nevím. To se uvidí. Není mi špatně, nic nebolí. Jen hlava je na tom bídně. Furt přemýšlím a když mně někde píchne nebo něco lechtá, tak si říkám jestli to není z té injekce. Ale moc dobře vím že není 😀. Musím si nařídit budíka, ať nezapomenu píchnout. Každý den ve stejný čas. No po pravdě jsem na tyhle časované věci nikdy nebyla. Antikoncepci jsem si jedla polopravidelně, někdy ve středu pondělní pilulku. Ja vím, jsem ostuda. Můžu vám holky říct, že je hrozně srandovní vejít do čekárny v CARu. Každý se tváří že je tam omylem. Stejně pak zařve sestra jméno na celou čekárnu a veškerá anonymita je ta tam. Já se nestydím že tam chodím. Prostě někdo to má přirozeně a někdo si musí pomoci. Ale když někam příjdu tak zdravím. Tady přijdete a všichni jen špitnou a zase koukají do země. Je mi jasné že se tam lidi nechodí vybavovat, ale aby se takto styděli a čučeli do země. No nevím jako. A jak teda probíhá školení pro přesné aplikování hormonu? Velice milé. Sestřička vás usadí v ordinaci. Vybalí z krabičky aplikační pero a jehličky. Ukáže jak se jehličky nasadí a odezinfikuje bříško. Tedy místo pro aplikaci. Ukáže jak natočit správné množství jednotek, udělá tzv kožní řasu a pích. Pomalinku tlačí na vršek pera, až se všechny navolené jednotky aplikují. Jednoduché jako facka. Co jsem teda čubrněla, tak když se natočí víc jednotek, tak to jde zase zatáhnout zpět. Tudíž vše je bez stresu. V klidu tedy navolíme počet jednotek, dezinfikujeme, kožní řasa a pích. Pak zahodíte jehličku do žlutého kontejneru na odpad a je to. Léky schovat doma do lednice a druhý den na novo. Dobrý že? A co pak....pak kontrola asi 6-7.den cyklu. Asi utz a možná krev. To teprve zjistím. Holky a 10.-12.den cyklu je punkce vajíček. Jupiiiuuuu. No jakože bojím se toho jak čert krize, ale zase jsem o kousek blíže miminku. Takže do teď celé fajn, až teda na to ranní vstávání. V sedm na značkách že. Brrrrr já vstávám normálně do práce kolem osmé. Ale tohle je to poslední. Stimulujeme lékem Gonal. Zítra píchnu další a pak další další další. Tak všem snaživým a stimulujícím přeji mnoho úspěchů a hlavy vzhůru. Bude líp! Jo a dneska jsem koupila dvoje dětské dupačky. No co, to se bude hodit. Jsou univerzální 😀. Nebuďte holky pověrcivé, když něco chcete, tak to kupte. Však ono to jednou vyjde.

Tak jsem asi vážně blázen. Koupila jsem včera první ponožky pro naše dítě. Jsou krásné, ale jsou univerzální. No proč? Protože to dítě ještě nemáme a ani nečekáme. Tady začíná příběh o vytouženém miminku. Potkali jsme se a velká láska, po čtyřech měsících společné bydlení a dva měsíce na to započala snaha o dítě. Nešlo to. Nešlo a nešlo a nešlo. Rok a pul a nešlo. Nekouříme nepijeme, dobře občas pijeme, začali jsme zdravě jíst. Jenže dítě pořád nikde. Začaly klasické obavy a otázky. Zjistili jsme kde je problem. Tudíž jsme se rozhodli jít si to miminko koupit. Jenže to není jen tak si koupit miminko. Pojišťovna je hodná, přispěje pomůže.....ale kdo pomůže s tím stresem a nervy pracují. Kdo pomůže. Nikdo...pomoz si sám. Dnes jdeme domluvit podmínky a zahájení celého umělého oplodnění. Bude to zajisté velkolepá záležitost. Okolnosti byly bohužel tak nemilé, že bude nutno udělat všechny nej nej metody. Takže celé za 50 tisíc. Je to dost nebo málo? Jak se to vezme. Sice je to dost, ale nebýt pojišťovny, tak je to jeden a půlkrát víc. Kdo to má? My klasická střední třída tedy jen tak ne. Když pomyslím na páry, kde ještě použijí darované spermie a vajíčka, tak se mi podlamují kolena. Takže asi v pulce března to začne. Začneme píchat injekce a monitorovat. Vlastne ne začneme, začnu! Budiž to důkazem skvělé ženy, co vše pro muže a dítě udělá. Já si začnu aplikovat injekce, já si začnu chodit na monitoring a já ztloustu. Chraň ho pán bůh, někdy říct, že jsem tlustá. Nejsem zlá žena, jsem hodná, poklidím uvařím zařídím. Jenže očekávám za to spoustu věcí. To je fér, ne? Co chceme tedy od mužů. Především chceme pochopení a pochválení za naši existenci a za práci co odvadíme. Však se samo neuvaří, nevypere, nevyžehlí neuklidí. Dobrá, žehlení v dnešní době sušiček je vážně úlet, ale já na to pořád věřím. Proč takhle odbočuji od tématu? Po dnešní konzultaci mi můj miláček zahlásil, že to zase tak těžké a náročné nebude. Hahahahaha. Jak to může říct? Neriskuje své zdraví, neriskuje své nervy a ani jeho postava nic neutrpí! Právě proto jsem ráda, že existuje web tohoto typu. Protože my ženy víme nejlépe, jak těžké to je a co vše nás ještě čeká. Budou ty hormony v pohodě? Nafouknu se a budu mit hyperstimulační syndrom? Bolí to? Budu protivná a otravná? A co práce? Jak budu pracovat, budu pořád ve stejném nasazení? A když se to povede, tak budu doma na rizikovém těhotenství? No kdo ví že. Co si budem povídat, žádná sranda to nebude. Jediné co nás utěší a podpoří je vidina miminka. Je to malý zázrak, který jsme si přišli s partnerem koupit. Toužíme po tom malém drobečkovi, nebo berušce. Chceme už také slyšet ten krásný smích, cítit odpovědnost za to malé stvoření. Takže naše cesta začíná. Všem ženám, které jsou na této cestě, ať už v půlce nebo u konce, všem vám milé dámy přeju jen to nejlepší! Buďte spokojené a šťastné. A jak jsem už na začátku psala, kupte si co chcete. Kupte něco pro sebe, něco klidně i pro děťátko. Říká se, že síla pozitivního myšlení je mocná. Ne nadarmo spousta lidi vysílá svá přání do vesmíru. Údajně to funguje tak, že na nějaký krásný papírek napíšete své přání, složíte ho do malého čtverečku, no a dáte si ho tak, ať jej máte každý den u sebe. Potom uz jen stačí říct děkuji ti vesmíre 🙂. Hezké, že? To je na první příspěvek myslím až dost. Plánuji sem psát celý postup naší léčby a budu ráda, když si všichni navzájem pomůžeme a podpoříme se. Mějte krásný den 🙂