2,5letý kluk "zlobí". Poradíte prosím, jak si s tím poradit?

Zodpovězené
23. led 2020

Dobrý den,

předem děkuji za reakci na můj dotaz/příspěvek.
Máme 2,5 roku starého klučinu. Je velmi bystrý, krásně mluví, je pohybově nadaný, rád čte, zpívá. Když se mu člověk 100% věnuje, tak je zlatý. Ale jakmile nemá plnou pozornost, tak začíná peklíčko. On je fakt divoký a spíš se to jen stupňuje.

Je to věkem nebo tomu přispívá i fakt, že máme doma 5měsíční miminko?

Chvíli neposedí, leze po výškách, lítá do silnice...Na moje zavolání absolutně nereaguje. Dost často tím pádem bohužel nastávají poměrně nebezpečné situace. Když to situace dovoluje, tak ho nechám řádit, vyzkoušet si své limity. Ale jakmile mu jeho "svobodu" omezím, tak je zle, i když se mu snažím vysvětlit, proč to dělám, a že to tak prostě je potřeba.
Je dost svéhlavý - odmítá chodit za ruku. Jakmile po něm chci, aby za ruku šel, tak se sekne, pověsí se mi na ní, začne ječet "já sám" a tím je vymalováno (ne vždy mám čas nad ním stát a čekat až ho to přejde, tak ho popadnu do náručí a jde se). Takto reaguje v podstatě na všechno, co se mu nelíbí a co není po jeho. Už jsme i vyšli ven bez bundy, protože se prostě sekl, že bundu nechce (venku samozřejmě řev, že je mu zima). Včera se například půlhodiny vztekal, že se oblékat nebude a nikam nejde (já oblečená, mimino oblečené a pospíchali jsme). Vůbec jsem nevěděla co s ním. Prostě jsem ho čapla, oblékla a šlo se. Řval ještě dobrých 20 minut venku. Pak byl najednou z ničeho nic klid a zase z něj byl veselý kluk.
Já většinou chápu, proč se vzteká, ale nevím, jak si s tím poradit. Domluva nepomáhá, bít ho nechci, zákazy (třeba pohádky) jsou jen dočasným řešením.
Doma to ještě víceméně zvládáme, ale začínají si stěžovat i ve školičce, kam chodí 2x v týdnu na 4 hodiny. Tři měsíce byl ve školičce naprosto v pohodě, učitelky ho chválily, ale teď, od nového roku, si na něj jen stěžují, že je nezvladatelný a že jim máme dát nějaké "páky" jak na něj. Začal zlobit i u babiček, kde byl doteď víceméně hodný.

Teď ty dotazy. Je takovéto chování v normě?

Co s tou školkou - opravdu bych měla já dát nějaké nástroje nebo to nechat na školce, aby si s tím poradili?

Jak reagovat na ten vztek?

Děkuji za reakci a omlouvám se za zmatený příspěvek.

Dobrý den,

též bych tipovala na kombinaci obou - období vzdoru a žárlivosti na malého sourozence. Dítě pláče, křičí, vzteká se a tak projevuje svůj dyskomfort. Domlouvání, vysvětlování, křik a výhrůžky nepomáhají, dítě to neregistruje. Doporučuji Vám zachovat klidnou hlavu, nepanikařit a nemít pocit viny či selhání. Můžete počkat, než silná emoce synka sama přejde, nebo, a to se osvědčilo mně, použít metodu pevného objetí. To znamená dítě během záchvatu vzteku pevně obejmout, pevně a těsně ho držet v náručí a po dobu vztekání jej nepustit, nepovolit. A to ani když se snaží vysmeknout, vykroutit. Vaše náručí pak může dítě opustit, až když je klidné a jeho chování přiměřené. Během pevného objetí si dítko uvědomí, kdo je silnější a kdo situaci řídí a zvládá.
Co se týká školičky a učitelek - měly by být školené a vzdělané v tom, jak se starat o batolata, jak s nimi zacházet. Mít "páky" a nástroje na batole je nesplnitelný požadavek.


Přeji Vám krásný zbytek dne.
MUDr. Lenka Emmerová