Syn 5 a půl let. Je to nevychovanost nebo to může být porucha chování?

Zodpovězené
16. říj 2019

Dobrý den,

máme syna, který má 5,5 let, chodí druhým rokem do školky. Je velmi zvídavé dítě. Co se týká školní zralostí, tak by se dalo říci, že je moc šikovný. Ve školce každý den vyplňuje pracovní listy nebo vymalovává a má to moc hezké.
V čem se od ostatních liší je vyvinuté logické myšlení, matematiku umí na úrovni druháka. Ale vzhledem k našim povolaním to není nic neobvyklého. Má dobře vyvinutou slovní zásobu, ale problémy se objevily ve školkovském kolektivu. Jeho chování začalo být vzdorovité (odmlouvá učitelkám, dokonce začal mluvit sprostě - manželovi občas něco ujede, cílěně ruší ranní kruh), provokativní - když mu učitelka uloží trest, tak ho přijme, ale pořád se u toho usmívá.
V kolektivu je oblíbený, dokonce inspirativní. Např. vyrušoval u jídla, musel jíst v koupelně a další tři kluci chtěli také jíst v koupelně. Podle učitelek mu děla dobře, když je středem pozornosti. Agresivní není.
A proč to píšu: Doma se takto vůbec nechová, ani na návštěvě nebo u prarodičů nebo na hřišti.
Setkala jste se s něčím podobným? Jak byste tuto situaci řešila? Proč je syn najednou v kolektivu takový lump? Nebo už jsou to známky nějaké poruchy chování?
Příští rok by měl nastoupit do školy, tak jsem z toho smutná a zároveň bych chtěla pomoci paní učitelkám.
A poslední věc: On ví, že zlobí. Ví, co udělal ve školce špatně. Vždy mi to vyjmenuje, a když se zeptám, jestli ví, že je to špatné, tak řekne ano.

Děkuji za odpověď.

Dobrý den,

nadané a nadprůměrné dítě může být výchovný oříšek. S dospělými diskutuje, argumentuje, jeho logika je sžíravá, pozná manipulaci, samo manipuluje, těžko přijímá autority, atd. Zároveň může takové vyspělé dítě mít problém s přijetím u spolužáků. Je možné, že mu Vámi popisovaný školkový odboj pomáhá zajistit pozornost a uznání vrstevníků. Zkusila bych v soukromí důsledně dobře a pozitivně o učitelkách mluvit, jednat s nimi s respektem ( někdy totiž rodiče doma úči pomlouvají a jejich práci kritizují, což dítě okamžitě zpracuje jako: nemusím je respektovat, stejně jako moji rodiče ).
Dále bych dala dítěti jasně najevo, že jeho nevhodné chování ve školce odmítám a jsem s jeho otcem připravena na represe - omezení výhod, zákazy, popř. trest. Snažila bych se získat tipy od učitelek, jak postupovat. Zkusila bych synovi usnadnit jeho přijetí do party kluků ( např. společná oslava narozenin ). Zeptala bych se ho, proč to dělá, proč se tak chová, co mu to přináší. Porozhlédla bych se po rodině "po kom to dítě je" a jak to onen dotyčný zvládá / zvládal.


Přeji Vám krásný zbytek dne.
MUDr. Lenka Emmerová