Jedno z dvojčat mi zemřelo. Jak mám komunikovat s těhotnými?

Zodpovězené
15. kvě 2021

Dobrý den,

byla jsem těhotná s dvojčaty, která byla opravdu vytoužená. Ještě před těhotenstvím jsem se dívala na kočárky pro dvojčata. Na prvním sonu jsem plakala radostí. Bohužel, v třicátém týdnu jednomu z mých chlapců přestalo bít srdíčko a šla jsem na císařský řez, aby zachránili alespoň toho druhého.

Můj chlapeček je živý, za což jsem velmi vděčná, stále však pociťuji smutek za mým druhým chlapečkem. Jsem už tři týdny v nemocnici jako doprovod a ještě tu nějaký čas pobudu. Ležím na gynekologii, kde jsou i těhotné ženy a dnes jsem se setkala s takovou, co čeká dvojčata. A nevěděla, co mám říct - celkově jsem ztratila slova. Tápala jsem, šly mi slzy do očí, musela jsem odejít.

Jak mám řešit takové situace?

Na jedné straně já ty ženy nechci stresovat, abych jim to vysvětlila, ale je dost náročné se ovládnout. Celkově při setkání s dvojčaty (při synovi na JIP také) se měním na plačící fontánu. Na jedné straně chci být v pohodě pro synka (aby mi to i laktaci neovlivnilo) a na druhé straně je tu i ztráta, se kterou se těžko vyrovnávám.

Když mám dobré dny, tak si kladu otázku, jestli bych neměla více truchlit, jsem taková v tom rozpolcená. To je také věc, se kterou mám docela problém.

Děkuji za odpověď.

Hezký den,

moc mě mrzí, že Váš chlapeček odešel a chci Vás podpořit v tom, že je zcela normální, že pro něj cítíte smutek. Tyto situace, kdy zemře jedno z dvojčat jsou obzvlášť náročné v tom, že často není možné ztrátu plně prožít a mít čas a prostor se s tím vyrovnat. Ještě k tomu, když jste stále v nemocnici a druhý chlapeček je předčasně narozený.

Truchlení pro někoho, koho jste milovala, je důležité pro to, abyste mohla tuto situaci dobře zpracovat a postupem času uzavřít. Myslím si ale, že můžete tento proces "dohnat" i o něco později, až budete doma. Umím si představit, že v nemocnici a s dalšími ženami na pokoji to ani dost dobře není možné, dát svým emocím průchod. Později je možné i uspořádat rozloučení nebo nějaký rituál a symbolicky se tak s Vaším miminkem rozloučit.

Na druhou stranu ani nemáte povinnost ostatní ženy před tím, co se Vám stalo, chránit. Dejte na svoje pocity, buď jim o své ztrátě otevřeně řekněte, pokud se na to ale necítíte, je úplně v pořádku, pokud danou situaci opustíte, odejdete. Pokud Vás pohled na jiná dvojčátka rozpláče, nechte tomu volný průchod. Je to normální a pochopitelné. Tím, že svoje emoce nepotlačíte, ale necháte jim volný průchod, posunete se na cestě za uzdravením o kousek dál.

S vlivem Vašeho smutku a stresu na laktaci Vám nedokážu odborně poradit. Nevím ani, jak moc v kontaktu se svým synem můžete být. Nejvíc pomáhá kontakt kůže na kůži a takzvané klokánkování, vše samozřejmě s ohledem na stav miminka. Doporučila bych Vám obrátit se na kvalifikovanou laktační poradkyni. Já osobně mám dobré zkušenosti s poradkyněmi ze sdružení Mamila.

Závěrem Vám chci také říct, že Vás potkalo ale i něco krásného, narodil se Vám syn. Máte tedy právo se cítit šťastná, hrdá na to, že jste maminkou a radovat se z Vašeho miminka. Nevyčítejte si ani tyto radostné chvíle, kdy netruchlíte. Jste v těžké situaci, kdy Vás potkaly dvě úplně protikladné události a jak pozitivní, tak negativní emoce tu mají své místo.

Přeju Vám, abyste mohli být s Vaším miminkem brzy doma a dařilo se mu dobře. A abyste našla rovnováhu mezi truchlením a radostnými okamžiky s Vaším synem.


Kamila
tvoje průvodkyně na cestě po ztrátě miminka
autorka projektu Když smrt předchází zrození

⚜️ FB: kamilahusakovacz
⚜️ e-mail: kamila@kamilahusakova.cz