🌸NoTube doma_16🌸

Zase je další týden za námi. Ach....jak ten čas utíká. Tanicka jedla tak nějak obstojně. Snědla prakticky vše, co dostala, ale občas u doho dělala pěkné divadlo. Ve čtvrtek už mi pekelně tekly nervy. Jakmile jsem se k ní blížila se lžičkou, hlava jí lítala ze strany na stranu a když už jsem se konečně trefila do pusy, jídlo plivala....vrrr. Naštěstí byl nablízku manžel a pomohl mi....co pomohl. Ušetřil mi velkou část nervové soustavy. Pustil svého oblíbeného Gigi D'Agostino a dělal na Táňu opičky. Taťánka začala v židličce do rytmu nadskakovat, jakoby tancovala, otvírala na každou lžičku pusu dokořán a žádné plivání se nekonalo. Polkla všechno hned. Můžu říci, že jsem neměla slov. Taťka je pro svojí dcerku prostě bůh. 😁❤️
V průběhu týdne si krmení naší "nejedlice" vyzkoušely babičky. Zvládly to dobře a já jsem šťastná, protože nebudu mít strach se někam vzdálit. Vím, že to zvládnou. 🙂👍
Tánička už krásně sedí, jde jí to den ode dne líp. Dokonce má i snahu začít lézt, ale to jí ještě nejde a neví jak na to. Když chce lézt, dá rychle ručičky před sebe a nohama poskakuje jako blecha, ale je prad na stejném místě. Je to hrozně legrační. A nejen pro nás. I Táňa se tomu směje jak Ježíšek. 😅 Věřím, že do konce prázdnin to vymakáme a na podzim bude Tánička běhat po čtyřech. 💪😊
Někdy jsou chvíle, kdy je to všechno opravdu velmi těžké. I když se to snažím moc nedávat najevo a být veselá, silná a usměvavá, někdy si po těžkém dni sednu a lituju se nebo jsem smutná z toho, jak to všechno je. Proč se to tak muselo stát? A proč zrovna nám? Když vidím děti stejného věku jako Tánička, jak jsou šikovné, běhají, papají, povídají, zlobí rodiče...jednoduše jim to závidím. Samozřejmě v dobrém, ale ano...závidím jim to. My máme každý miniaturní pokrok těžce vydřený. V takovýto okamžik si sednu a podívám se na jednu fotku, kde jsou Taťánce 4 dny. Poprvé jsem ji viděla a držela v náruči ten droboučký uzlíček napojený na všelijaké hadičky. Ten její pohled je tak nádherný a upřímný. Je v něm tolik lásky a síly. Jen se na ni podívám a v tom jejím čumáčku je vidět taková obrovská touha žít, až se mi srdce svírá.
Pak si řeknu....Moni ne!!! Žádné chmury. Ta holka prostě přišla, proto, protože to tak má být a musí tě toho ještě hodně naučit. Lítostí opravdu nic nezměníš. Je tu jen pro tebe a ty pro ní. Nic víc prostě není.
Abyste si dokázali aspoň trochu představit o čem píšu, dám vám sem zmiňovanou fotku. Posuďte sami....vzdali byste ten boj? Určitě ne. 😍

...jídlu zdar ✌️