🌸NoTube doma_35🌸

Už nějakou dobu jsem si říkala, jestli nemám přestat psát nedělní příspěvky o Táničce. Ne, že by mě to nebavilo, ale v podstatě se opakuji pořád dokola a říkala jsem si, jestli vás ještě baví číst,ze jednou Táni krásně jí, pak zas nejí, pak opět jí a v dalším článku píšu, že nechce jídlo ani vidět. Ale....svými komentáři a vůbec tím, že čtěte mé příspěvky mi vyjadřujete obrovskou podporu a mně to moc pomáhá a dodává velké množství energie. Proto budu psát články dál hlavně i proto, že se ze svých starostí vypíšu a částečně se mi uleví. Je to svým způsobem terapie. 🙂
A takovou podobnou terapii jsem měla i tento týden....
S Táňou se nechuť k jídlu pořád táhne od doby, co byla nemocná. Chvilku to vypadalo, že už jsme z nejhoršího venku a začne zase hezky jíst, ale pletla jsem se. Zase přestala papat a navíc se jí přidaly střevní potíže v podobě průjmu, kde bylo vidět, že jídlo, které sní, vůbec nestráví a vyjde z ní prakticky ve stejném stavu, ve kterém ho snědla. 😔 Po domluvě s paní doktorkou jsme došly k závěru, že má zřejmě podrážděnou střevní sliznici a nasadili vhodnou dietní stravu a léčbu. Ta jí naštěstí velmi rychle pomohla, ale chuť k jídlu se zatím nevrátila.
Proč jsem vám ale vůbec psala o terapii?
Díky tomu, že Táňa odmítá jist už měsíc, váha stále klesá a zažívám s ní teď velmi náročný čas, můj pohár trpělivosti vzal za své a vylil se až do dna a ve středu jsem se psychicky sesypala. Už toho všeho bylo na ně moc. Prakticky jsem si 2 roky nevydechla a pořád dokola bojovala s jídlem nebo pohybem. Naštěstí mám skvělého manžela, který je moje druhá polovina srdce. Nastavil rameno, abych se mohla vyplakat a v klidu řekl, ať si odpočinu, že ve čtvrtek ráno vezme Táničku a odjedou na pár dnů k babičce. Můžu vám říct, že jsem s tím napřed nesouhlasila....co bych to byla za mámu, když se nedokážu postarat o své dítě? A navíc jsem od ní nebyla déle než pár hodin. Manžel byl neoblomný a nakonec jsem souhlasila. Musela jsem si na chvíli odpočinout a nabrat sílu.
Do sobotního dopoledne jsem byla doma sama. Musim přiznat, že mi to nesmírně pomohlo. Najednou ze mě spadl stres, začala jsem se zase usmívat a byla jsem odpočatá a připravena na další boj. 💪
Zkouším to teď s Táničkou trošku jinak. Jídlo ji necpu. Nechám na ni, kolik sní a víc ji nenutím, nebo ji dám přestávku a pokračujeme dál. Chutnají ji sušenky TUC, takže se převážně láduje sůšami.....no co, pořád lepší, než nic. 😏
I Táničce chvíle beze mě pomohla a užívala si s taťkou a babičkou. Naučila se lézt po čtyřech do schodů. 😍 Jakmile mě viděla, padla mi kolem krku se slovy MÁMA MÁMA MÁMA 😍 byla jsem z toho celá dojatá 😊
Držte nám prosím palce, aby bylo líp a...jídlu zdar ✌️