🌸NoTube doma_55🌸

Krásný den přeji. Už je to nějaký pátek, co jsem vám nenapsala žádný článek o Taťánce. Tak kde bych asi tak měla začít? 🤔🙂
Začnu asi tím nejdůležitějším….v září nás čeká školka.😊
Hodně, hodně dlouhou dobu jsem zvažovala, jakou školku pro Táničku vybrat. Speciální nebo normální?? Opravdu jsem nevěděla. Pořád jsem byla vnitřně nakloněna školce, kam chodí zdravé děti a tu jsme nakonec i vybrali. Vybrali jsme jí hlavně proto, že mezi zdravými dětmi se může učit a vyvíjet se kupředu. Zvolili jsme školku v nedaleké vesnici, kam chodí méně dětí. Velký počet dětí v jedné třídě by bylo na Táničku velké sousto.
Udělala jsem příslušné kroky k tomu, aby se mohla dostat do školky a měla asistenta. Měla jsem velkou radost, když bylo všechno schváleno, Taťánka předběžně přijata (k zápisu půjdeme až v květnu) a paní ředitelka už naší holčičce sehnala i asistentku. Ta ji bude pomáhat se vším, s čím bude třeba. 🙂
Moc bych si přála, aby byla Táňa ve školce spokojená a šťastná. Nějakou dobu tam bude jenom na dopoledne kvůli adaptaci a hlavně papání. Jíst musí zatím doma, kde má svůj klid a prostor. Pevně věřím, ze i to časem zvládne a třeba se rozpapá mezi dětmi a co víc, bude ji i chutnat. Ale chce to hodně času. 🙏😇
Když jsme u toho jídla, musím se pochlubit. Táňa nejenže v papání nepolevila (krom jednoho týdne kdy neměla náladu), ale posunula ho opět o laťku výš. Začínáme totiž pomalinku, polehounku kousat i jiná jídla než brambůrky. V posledních dnech si doslova oblíbila jedno jídlo. Udělala jsem jí jen tak na zkoušku bramborovou kaši a rybí prsty. Říkala jsem si, že jí to zkusím dát, protože je to hodně křehké a nemusí vynaložit moc úsilí při kousání, ale moc jsem tomu nedávala, protože většinu jídel rovnou polkla nebo jí to leželo v puse, dokud se to nerozpustilo nebo to nevyplivla. Ta naše holka mě vyloženě překvapila. Kaši polykala rovnou jako jindy, ale rybí prstík, který jsem jí nakrájela na pidi kostičky, krásně kousala a sama si je dávala do pusy. Kousala a kousala do posledního drobečku a přitom mlaskala a říkala ŇAM ŇAM ŇAM. Snědla celou porci kaše (200g) a jeden celý rybí prst. 😍No…..musela jsem si jí normálně natočit, protože jsem si říkala, že takovouto nádheru asi zase jen tak neuvidím, tak ať mám památku. 😄 Jsem hrozně ráda, že se to zatím nezměnilo a rybí prsty jí chutnají pořád stejně a dokonce si je ráda zobne i jen tak mezi jídly. Je to balzám, když se dívám, jak jí ta pusinka jede, jak si spokojeně pomlaskává a jak si bere jídlo sama. 🥰🥰 Je mi fuk, že jsou to malinké kousky a mini porce. 😏 I to je veliký pokrok. A třeba se od rybích prstů s kaší dostaneme časem na řízek s bramborem.🙏❤️
Ve středu nás čeká cesta do Motola, kde dostane Tánička nové ortézy. Z těch, co má, už jí vykukují prsty a na jednom místě jí při delší chůzi tlačí, až se jí z toho dělá puchýř, tak potřebuje nové a větší. Teď jí je raději na delší procházku nedávám, aby nožička nebolela. V pátek jsme se rozhodli, ze vyrazíme po dlouhé době na rodinný výlet. Jeli jsme do ZOO v Plzni. Táňa tam byla naposledy jako malý cvrček, kterému byla zvířata úplně fuk. 🙂Teď ji nejen zajímala každá voliéra a každý výběh, ale celou procházku po ZOO zvládla ťapat po svých nožkách sama. 🤩🥳 Kromě par odpočinkových chvilek u taťky na ramenou. Zajímali ji hlavně ptáčci a opičky. 🐒🦜🦩🦉 U každé voliéry se zastavila, prohlížela papoušky a pištěla na ně PÍ PÍ PÍ. U pavilonu opic zase na každou opičku mávala, upřeně je pozorovala, ukazovala na ně a říkala mi MAMI,OPI OPI. 🐵❤️
Holky byla to prostě nádhera. Táničku máloco zaujme, takže jsem byla šťastná za cokoliv co řekla a to její nadšení bylo úžasné.😍
V březnu jsme byli u dětského psychologa. Od této návštěvy čekám vždycky to nejhorší. Díky takovýmto kontrolám jsem přestala číst lékařské zprávy. Proč bych si měla kazit den tím, že si přečtu, jak jí zase zaškatulkovali, když ji viděli sotva 15 minut. Ani náhodou.🙄😐
Čekala na nás nová psycholožka, od pohledu moc sympatická. Tánička jí předvedla, co se od poslední návštěvy (u jiné psycholožky) naučila a mně poskočilo srdce radostí, když v pohodě s prstem v nose zvládla to, co na poslední kontrole nedala ani náhodou. Hodiny Ergoterapie začínají nést ovoce. 🥰 Paní psycholožka ji moc pochválila a předem mi řekla, co do zprávy napíše, abych věděla. Byla jsem tedy v naprostém klidu z vědomí, ze když si zprávu nedejbože přečtu, nedozvím se nepříjemnosti, o kterých mi během vyšetření nikdo neřekl (jako minule a předminule). 😐 To, ze má těžkou mentální retardaci a poruchu pozornosti, dobře víme. Také ale víme, že to jde dopředu. 😊😇 Pomalu, ale jde a to je hlavní. Milujeme jí přesně takovou, jaká je a milovat budeme. Teď si užíváme strávený čas spolu a těšíme se na nadcházející léto a na školku. Doufám, že tam Tánička se svojí slabou imunitou vydrží aspoň chvilku.🙏😁
Užívejte si Velikonoce a....jídlu zdar ✌️