Moje dítě rebel

Moje dítě se už teď příčí veškerým pravidlům. Je zatím schované a na cestu do světa se teprve pilně připravuje. Ale už teď má svoji hlavu.

Všude se dočítám, jak je důležitá správná životospráva - pravidelný spánek, zdravá strava...
Prcek na to má ale svůj názor. Na co pravidelně spát, když může usnout ve dvě v noci, a od šesti už jenom dřímat? Do půl hodiny vstanem úplně, protože mě bolí záda. Na co jíst pestrou zdravou stravu plnou zeleniny a ovoce, když přece hambáč s hranolkama a tatarkou je lepší? A tu oblohu může sníst třeba králík.

Dokonce si ze mě dělá srandu. Kolikrát má na něco strašnou chuť. V dobré vůli mu vyhovím, abych to před špunta postavila a on se rozhodl, že už to nechce. Honem honem mě nutí utíkat na záchod, abych si sedla a vlastně se mě ani nechtělo. Chce s tátou hrát karty, a až tátu konečně přemluvím, tak se rozhodne, že ho to vlastně nebaví. Chce se dívat na komedii, aby ji probrečel. Za to dívat se na horor, to je strašna sranda.

Z mého dítěte je už teď pořádný samorost a to je velké, asi jak avokádo. I když podle mého břicha spíš jak kopačák. Ono je totiž strašná sranda zlobit maminku, která pořádně neví, co se sebou. Jakoby mě snad připravoval na dobu, až bude tady s nama. Myslím, že si ještě s prcekm pořádně užijem 🙂