Jaro pomalu odcházelo a atmosféra doma by se dala krájet. Už pár měsíců nám to doma docela solidně skřípe. Nějak nemůžeme najít společnou řeč. Ke konci května po jedné obzvláště vydařené výměně mi manžel řekl, že už další dítě nechce. Nejprve to beru jako poslední kapku, ale po pár dnech musím uznat, že má vlastně pravdu. Nemůžeme do této situace přivést dalšího malého tvorečka. Začínám tedy řešit můj návrat do práce.

Najednou se mi tak nějak i uleví. Doma se atmosféra kupodivu lepší a huráááá začínají prázdniny. Poslední, co trávím bezstarostně sama s holkama a tak si je teda užijeme. Hned na začátku měsíce nás čeká dovča na Slovensko. Po dlouhé době si s manželem rozumíme a dokonce si jeho přítomnost vysloveně užívám. Holky jsou nadšené.

Jeden večer se nám podaří obě příšerky uspat v rozumnou dobu a tak máme taky čas sami na sebe. Vše si v klidu vyříkáme, tulíme se a konečně je tu dávno ztracená pohoda. Noc zakončíme krásným tuleníčkem. V noci mám sen, že se nám narodí chlapeček. Hned ráno se tomu společně zasmějeme. Od toho dne je vše tak jako dříve, milujeme se, je nám krásně.

Prázdniny šíleně letí a je tu srpen a s ním odjezd na další dovču. No jo, ale něco není úplně v pořádku.  Tři dny před odjezdem mi dochází, že se nedostavila MS. Na tajňačku si kupuji testík a večer po uspání holek hned zkouším. Ani né po minutě koukám na dvě čárky. Nastává hrozný zmatek. Co teď? Co naše dohoda? Nechci narušit náš konečně fungující vztah zrovna teď, když nám to tak krásně klape. Nakonec se rozhodnu, že to manželovi řeknu po dovče. Druhý den po večeři za mnou manžel přijde a sám se ptá, co se děje. Chvíli váhám, ale pak mu podám testík. Je naprosto nadšený – objímá mne. Jsem neuvěřitelně šťastná.

Od prvního okamžiku cítím, že to bude chlapeček. Kupodivu tentokrát i manžel nemluví jinak než v mužském rodě. Ani nevím proč, ale nechci nikomu nic říkat. Tak si to tak tajíme a jsme ti nejšťastnější na světě. Cítím se docela dobře, jen bych prospala celý den.

A máme tu 12 tt a s ním nadcházející genetiku. Vůbec to neumím vysvětlit, ale genetika mne neděsí. V pondělí ráno jdu ke své Dr pro průkazku a výsledky krve. Mile mne pozdraví – vše mi vyplní a nabídne mi, že mrkneme alespoň na ultrazvuk. Mám dost času, tak souhlasím