Arménie, den první (Část 2.): Záchodová diplomacie, čínské menu a matka v bazénu 🇦🇲💩

Když jsem se minule loučila, vypadalo to, že moje existence visí na vlásku utkaném ze spánkové deprivace a sluchových halucinací. 😵‍💫 Jenže světe div se, ten mikrospánek v lezecké síti mě probral. Ačkoliv to trvalo sotva pár minut, z té sítě jsem se vymotala jako znovuzrozená. 🦸‍♀️ Halucinace byly pryč a já se bláhově domnívala, že nejhorší krize dne je za námi.

Arménská realita mě však okamžitě pleskla přes obličej. 👋 Sotva jsem dopadla na pevnou zem, ozvala se Viktorka. S tím nejnaléhavějším sdělením, jaké může tříleté dítě na cestách vyprodukovat znovu zopakovala: „Mami, mně se chce kakat.“ 😳

Následoval bleskový dialog plný mateřského zoufalství: „Viki, a nevydržíš to chvilku? Jen než nás ubytují?“ 🥺„Rozhodně ne!“ 🛑 Pohled v jejích očích jasně říkal, že tady končí veškerá diplomacie a biologické procesy nepočkají ani minutu. 💣

Otáčím se na Radka s němou prosbou v očích. Radek, jakožto zkušený muž, okamžitě zaujal strategii „já tu vlastně nejsem a s tímto incidentem nechci mít nic společného“. 🫥 S výrazem profesionálního lhostejníka mi vrazil do ruky peněženku, ukázal neurčitým směrem do ulice, kde se to hemžilo podniky, a utrousil: „Běžte někam do restaurace.“ Díky, miláčku. 🖕😂

Popadla jsem Viktorku za ruku a vyrazily jsme na zběsilý sprint přes jerevanskou silnici, kde pravidla silničního provozu fungují spíš jako nezávazná doporučení. 🏃‍♀️💨🚗 První restaurace, na kterou jsme narazily, vypadala tak honosně, že jsem měla pocit, že by nás tam nepustili ani v róbě od Diora, natož s dítětem, kterému tiká střevní bomba. Zamířily jsme tedy naproti. Sice neméně pěkné, ale v téhle nouzi už mi to bylo jedno. 🤷‍♀️

S hlubokými rozpaky a tepem 180 jsem oslovila obsluhu. Naštěstí mluvili anglicky (což je v Arménii spíš malý zázrak, většinou tu bez ruštiny ani nenakoupíte rohlík). 🇬🇧 „I am so sorry, but my child really needs to use the toilet…“ Pán s pochopením přikývl a ukázala směr. 🚽✨

Když bylo po všem a katastrofa byla zažehnána, vyšla jsem ven s peněženkou v ruce, připravená zaplatit za tenhle luxusní azyl klidně i zlatou kreditkou. 💳 Zeptala jsem se, kolik jim dlužím. Zamrtěli hlavou, usmáli se, že nic. Teda, arménská záchodová pohostinnost – palec nahoru! 👍 Viki si ještě chvilku hrdinně pohrála na místním hřišti, ale pak toho měla taky plné zuby. Padlo rozhodnutí: plazíme se zpátky na hotel, sedneme si do vestibulu na pohovku a budeme prostě tupě zírat do zdi, dokud nebude čas na check-in. 🥱

Cesta nahoru do kopce byla očistec. 🔥 Radek v tom začínajícím brutálním vedru fungoval jako nosič v Himálajích. 🏔️ Každých pár metrů pokládal vajíčko s miminkem, aby si odpočinul a neupadly mu ruce. Naše rychlost připomínala migraci lenochodů. 🦥 Stavěli jsme snad u každého veřejného pítka s ledovou vodou, která jsou tu naštěstí každých 500 metrů. Bez nich bychom tam patrně zůstali jako sušení jerevanské žáby. 🥵💧

Na hotelu nás ale čekal šok. Příjemný šok! 🎉 Bylo teprve něco po desáté ráno a oni nám s úsměvem předali klíče. Pokoj byl obrovský, dvoupokojový, s pěkným balkonem, prostornou koupelnou, konvicí i lednicí. 🛋️📺 Luxus! Viktorka okamžitě zahájila zátěžový test hotelového nábytku a jala se skákat po gauči. 🤸‍♀️ Já jsem mezitím, s elegancí a zvuky nervózní slepice, začala přehrabovat batohy, abych vyhrabala hygienické potřeby pro miminko, Viki i pro sebe. 🐔 Ta vidina sprchy byla v tu chvíli víc než vidina vychlazeného drinku. 🚿🤤

Dopolední očista proběhla úspěšně u všech. Radek se složil na přistýlku a do pěti sekund byl v limbu. 😴 Viktorka sice hrdinně prohlašovala, že ona bude také spát na přistýlce, ale nakonec její dětské ego kapitulovalo a skončila se mnou a s miminkem na manželské posteli. 🛌 Než jsem obstarala mlíčko pro malého a sama si lehla, chvilku to trvalo. 🍼 Ale jakmile malý dopil, v tu ránu jsme byli všichni tři absolutně tuhí. 💀 Vyčerpáním jsme spali přes pět hodin v kuse. ⏳ Radek kolem nás prý chvíli nervózně přešlapoval, protože měl ambice jít mi hned ukazovat město, ale proti našemu spánkovému bezvědomí neměl šanci. 🚶‍♂️❌

Když jsme se konečně probrali, na nějaké velké obcházení památek už nebylo pomyšlení. Vyrazili jsme raději otestovat hotelový bazén. 🏊‍♀️ Viktorce se do té vody ze začátku vůbec nechtělo, protože jí přišla studená a dávala to patřičně najevo. 🥶 V tu chvíli ale nastoupila „ostřílená matka“ (já). 💪 Rychlým, pedagogickým tónem jsem jí vysvětlila, že tam prostě musí hupsnout najednou, že je to tak lepší, rychlejší a méně bolestivé, načež jsem předvedla ukázkové elegantní vplutí do vody. 🌊 Viki mě poslušně následovala. Miminko jsme zaparkovali ve vajíčku do stínu, kde naprosto spokojeně žužlal kousátko 👶🦷 a sledoval, jak se jeho matka plácá ve vodě.

Vydrželi jsme tam asi hodinu, než se přihlásil hlad epických rozměrů. 🦖 Obléct, miminko do Manduci a hurá do kopců hledat nějaké jídlo. Narazili jsme na fastfood Tapaka (Radek tvrdil, že už z minulé návštěvy s tím má nějaké zkušenosti, ale ruku do ohně bych za jeho paměť nedala). 🤔🍟

Tady přišel další kulturní oříšek. 🧠 Dostali jsme jídelníček v arménském písmu. Pro představu: arménská abeceda vypadá jako náhodný shluk háčků, kliček a podivných vlnovek, ze kterých nevyčtete vůbec nic. 🪝🌀 Cítili jsme se jako v čínské restauraci uprostřed Pekingu. 🇨🇳 Takže jsme aplikovali osvědčenou metodu: „objednej podle obrázku a děj se vůle boží“. 🖼️🙏

Na stůl nám přistála placka se sušeným hovězím a zeleninou 🥩🥗, pak kuřecí maso se zeleninou v lavashe 🌯 a nakonec jejich vyhlášené chačapuri – které jsme si pracovně přejmenovali na „lodičku“. 🛶 Je to kynuté těsto ve tvaru lodičky, s okraji plněnými sýrem a uprostřed jsou dvě vejce se smetanou. 🍳🧀 Strašně, ale strašně moc jsme se narvali. 🐷 Když přišel účet na 6 400 arménských dramů, na vteřinu mě polil pot, ale rychlý přepočet mě uklidnil – v přepočtu je to necelých 380 korun za jídlo pro celou rodinu! 💸 Arménie, začínám tě mít ráda. ❤️

Cestou zpátky jsme si všimli, že večer se ulice neuvěřitelně zaplnily lidmi. 👥 Není divu – přes den je tu takové horko, že ven vyleze jen šílený turista, takže místní ožívají až po západu slunce, kdy se teplota dostane na lidské hodnoty. 🌆 Prodrali jsme se davy, zašli do místního supermarketu nakoupit nějaké dobroty na večer a pro Viki 🍫🛒 a po deváté hodině už jsme zase kempovali na pokoji (naše nohy by mohly vyprávět, chodili jsme tu fakt strašné štreky). 👣😮‍💨

Původní plán sice byl, že ještě večer navštívíme lunapark 🎡, dokud nemáme půjčené auto a jsme fixovaní na okolí. Jenže Viktorka to k mému obrovskému vnitřnímu štěstí totálně sabotovala. 🎉 Oznámila, že chce raději spinkat. 🛌💤 Lepší variantu jsem si nemohla přát.

Zabalit do peřin, nabrat síly a zítra hurá objevovat širší okolí Jerevanu. 🗺️🚗 Držte nám palce, dobrodružství teprve začíná! ✊✨

(A pro ty, co minule minuly: Pokud chcete vidět, že Arménie není náš další pokus o přežití v divočině s dítětem, na YouTube pořád najdete naše Shorty (které stále pravidelně přidávám) z loňské Indie! Odkaz najdete zde: https://youtube.com/@batolevbatohu?si=GKNrFqj9o3DcMLu5. Budu moc ráda, když kliknete i za odběr, ať vám neuteče, až tam začnu sázet videa z téhle arménské jízdy! 🎥👇🔔)