🇦🇲 Arménie, den první: Jak přežít halucinace z nevyspání, lži taxikářů a luxusní šlofík v síti
Náš let z Bratislavy do Jerevanu trval zhruba 3,5 hodiny. Když k tomu připočtete dvouhodinový časový posun oproti Česku, ocitli jsme se na arménské půdě krátce po jedné hodině ranní. 🛬 Protože cestujeme striktně low-cost, stačilo prostě popadnout naše batůžky, vajíčko s miminkem a vyrazit na pasovou kontrolu. A tady přišel první bonus cestování s dětmi: celníci nás kvůli prckům okamžitě a bez ptání nasměrovali na přepážku Priority. 🤩 Než jsme se nadáli, byli jsme venku.
Venkovní klima nás mile překvapilo – žádné pouštní dusno, ale příjemný vzduch, tak akorát. 🌬️ Jelikož check-in na hotelu nás čekal až ve 13:00, absolutně jsme nespěchali. Naopak jsme se zabarikádovali v odletové hale, kde jsme v klidu provedli ranní hygienu, vyčistili zuby a dali si krapet oraz. 🪥🧼
Během toho čekání mě naprosto dostala místní kultura vítání. Tolik lásky a emocí pohromadě se jen tak nevidí! Hala byla plná lidí, kteří čekali na své blízké, a snad každý z nich držel v ruce obří nafukovací balonky nebo gigantické pugéty květin. 🎈💐 Do toho náš čtyřměsíční mrňous okamžitě začal fungovat jako magnet na pohledy. Místní na něj s nadšením upozorňovali ostatní a všichni se na nás hřejivě usmívali. 👶❤️
🚖 Bitva s taxikářskou mafií a tanec na zastávce
Když nás letištní hala přestala bavit, přesunuli jsme se ven na autobus, který jezdí z letiště do centra (funguje to tam podobně jako AE linka v Praze). Jenže autobus nikde. 🚌 Jakmile místní taxikáři zvětřili rodinku se dvěma malými dětmi, okamžitě se slétli jako vosy na bonbón. Začali nás vehementně ujišťovat, že autobusy už definitivně nejezdí a že nás za „akčních“ 6 000 dramů hodí k hotelu. 💸 Jen jsme se usmáli, slušně poděkovali a poslali je dál. Věděli jsme, že prostě jen zkouší podojit neznalé turisty. 🛑🐮
Naštěstí s námi na zastávce čekala slečna z Čech, která nám po rozhovoru s místním potvrdila, že autobus prostě jen vynechal jedno kolečko a stoprocentně dorazí. A tak jsme čekali dál. Miminko spokojeně spalo zabalené v dece 👼 a tříletá Viktorka si zkracovala dlouhou chvíli tím, že na zastávce předváděla regulérní taneční vystoupení. 🕺✨
V půl čtvrté ráno autobus skutečně dorazil. Nastoupili jsme, zaplatili směšných 300 dramů (v přepočtu cca 57 Kč) a za chvíli vystupovali v Jerevanu kousek od slavných Kaskád. 🏛️
⛰️ Pítka, lékárny a nejkrásnější pohled na Ararat
Venku teprve pomalu svítalo, město bylo liduprázdné a panoval v něm neskutečný, magický klid. Viktorka začala hlásit žízeň, takže Radek odběhl do nonstop marketu pro pití 🥤 a my se vydali na pěší pochod k hotelu. Hned na začátku mě šokovalo, jak neuvěřitelně čisté a upravené mají silnice a chodníky. Kdybychom s sebou měli kočárek, byla by to naprostá pohádka! 😍
Jerevan mě vůbec překvapil dvěma věcmi:
- Pítka na každém rohu: Tekla z nich naprosto luxusní studená voda. Místní tvrdí, že je nejchutnější na světě, a já jim to po prvním loku věřím! 🚰💧
- Lékárny na každém rohu: Vážně, lékárna je tam na každém metru. Doteď nechápeme, jak se všechny dokážou uživit. 🏥🤔
Cesta k hotelu vedla nekompromisně do kopce. Když jsme se tam ale konečně vyškrábali, Arménie nám za odměnu ukázala svou největší nádheru – posvátnou horu Ararat. Byla úplně čistá, bez jediného mráčku. Nádhera! 🏔️✨
🧟♀️ Zombie máma a snídaně šampionů
Na recepci hotelu (který měl k Viktorčině obrovské radosti i bazén 🏊♀️) byli hrozně milí. Sice ještě neměli uklizený pokoj, ale nechali jsme si tam batohy a personál slíbil, že s úklidem máknou, abychom mohli jít spát co nejdřív. 🎒
Vydali jsme se proto pěšky do centra vzdáleného asi 2 kilometry. A tady na mě dopadla brutální realita. Jelikož jsem před odletem vstávala s miminkem už v pět ráno, v tuhle chvíli jsem fungovala 28 hodin bez jediné minuty spánku! 🫨 V letadle jsem totiž jako jediná z rodiny nezamhouřila oko. Cesta mi přišla nekonečná, čas neutíkal, jedna minuta se mi jevila jako půlhodina. Začala jsem mít regulérní sluchové halucinace – měla jsem pocit, že pode mnou neustále jede metro a občas se se mnou klepe celá země. 🤯
Radek mě sice utěšoval, že skočíme na snídani, jenže nastal zádrhel. Místní kavárny a restaurace otevírají až dost pozdě, většinou kolem 9:00 nebo 10:00 dopoledne. 🕒 V nouzi nejvyšší jsme proto vběhli do místního obchodu, koupili celé grilované kuře, k tomu nějaké jejich nadýchané pečivo a v parku jsme se do toho pustili jako hladoví psi. 🍗🐺 (Lavaš to sice nebyl, ale docela to ušlo!).
🕸️ Pár minut v ráji a drsný budíček
S plnými pupky jsme se přesunuli na prázdné dětské hřiště. Viktorka si šla hrát, miminko podřimovalo, Radek dohlížel a mé polomrtvé já spatřilo spásu: obří lanové prolézačky s velkými lezeckými sítěmi. Neváhala jsem ani sekundu. Vyškrábala jsem se na ni, opřela si záda do sítě a okamžitě upadla do hlubokého kómatu. 😴💤
Byl to nejlepší spánek mého života. Škoda jen, že trval 5 nebo 10 minut. Z nejkrásnějšího snu mě totiž nekompromisně probral zoufalý křik vedle mě: „Mámííí, já chci kakááát!“ 💩🚨
A v tu ránu byla zombie máma zase zpátky v realitě. Jak jsme tuhle ranní krizi vyřešili a co bylo dál? To vám prozradím zase příště 📝
🎥 Nalaďte se na naše šílené cest!
Než sepíšu pokračování, utíkejte omrknout náš YouTube kanál:
https://youtube.com/@batolevbatohu?si=pC6jQ3W1vQ8K38xv . Na videích z Arménie už sice usilovně pracujeme ve střižně, ale momentálně tam můžete sledovat naše Shorty z divoké Indie, kterou jsme procestovali s tehdy dvouletou Viktorkou! 🛺🕌 Takže pokud chcete vidět, že se s malým dítětem opravdu dá přežít i ten největší punk, hoďte nám tam odběr! 🎬🍿
Moc vám děkujeme za každý komentář, kliknutí, shlédnut i odběr! 🙏✨ Každá vaše podpora nás neskutečně nakopává. Jste skvělé! ❤️
