• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
Příspěvky pro registrované uživatele se ti nezobrazují.
a uvidíš všechny příspěvky!
ani84
3. bře 2016 Čtené 698x

Po prvním "klasickém" nemocničním porodu jsem se rozhodla druhé dítě přivést na svět vědoměji, bez zbytečných traumat pro něj i pro sebe. Netrvala jsem za každou cenu na domácím porodu, ale moc jsem si ho přála a jsem šťastná, že nám to vyšlo. Jsou to už skoro 4 měsíce, co si dobíjím energii při každé vzpomínce na tenhle nádherný zážitek. Konečně jsem náš příběh sepsala a budu moc ráda, když přispěje k šíření vědomí o přirozené ženské schopnosti porodit a schopnosti dětí narodit se.


Je krásný listopadový den, od rána svítí sluníčko. Už dva dny mi pomalu odchází hlenová zátka a blíží se vypočítaný termín porodu. V posledních týdnech jsem kvůli bolestem v kříži sotva chodila, dnes jsem ale od rána v pohodě, nic mě nebolí a mám skvělou náladu. V poledne mám domluvenou kontrolu u porodní asistentky, vyrážím k ní i se čtyřletým synem Šimonem. Cestou k autu si uvědomuji, že slaboučké kontrakce se zpravidelnily a přicházejí zhruba po 20 minutách. V té euforii, že už zřejmě začíná porod, se sotva soustředím na řízení. PA v domluveném čase nezastihnu, musela odjet k porodu a měla na mě uložené špatné číslo, tak mi nemohla dát vědět. Zastavíme se tedy poblíž u manžela v práci, objednáme si pizzu a všichni společně obědváme. Potom raději nechávám auto manželovi a vyrážíme se Šimonem domů pěšky. Cesta se nám protáhne asi na dvě hodiny, je nádherné počasí a takové teplo, že se svlékáme z bund a mikin jen do triček. Zastavujeme se v parku na lavičce, říkám Šimonkovi, že miminko se nejspíš už dnes narodí a on mi sám od sebe masíruje záda a nohy, prý aby se mi dobře rodilo :slight_smile: Kontrakce už přicházejí asi po 5 minutách a hlučné prostředí města mě při nich ruší, urychluji tedy cestu k domovu. Po příchodu si lehnu na gauč a snažím se relaxovat, což mi za chvilku naruší zvonění pána z PPL s balíkem na dobírku :slight_smile: Potom volá manžel a domlouváme se, že už raději přijede domů. Napouští mi spolu se Šimonem v obýváku bazének, já si zatím vedle na zemi chystám matraci a pro jistotu dobaluju tašku do porodnice. Začíná se stmívat, zapaluju si aromalampičku a několik svíček. Šimonek si lehá na deku vedle matrace, kde zrovna vkleče s houkavými zvuky prodýchávám kontrakci. Říká, že mi bude pomáhat, nosí mi vodu a datle na občerstvení. Potřebuju ale absolutní klid, tak ho za chvíli posílám hrát si s tatínkem do pokojíčku. Okolo půl páté volám Jolaně (to je žena, která doprovází k porodům a sama doma rodila; znám ji už nějakou dobu a věřím, že mě dokáže podpořit za všech okolností), aby pomalu vyrazila k nám. Kontrakce stále zesilují, zkouším zalézt do bazénku, ale voda mi moc neulevuje, spíš naopak, takže tam nakonec vydržím jen chvíli. Mezitím přichází Jolana, pozdravíme se a potom buď tiše sedí v obýváku, nebo střídá manžela a hraje si se Šimonkem. Po nějaké době jsou už kontrakce tak intenzivní a přicházejí tak rychle po sobě, že přemýšlím, jak dlouho to ještě vydržím, vyčerpáním se mi klepou nohy. Jolana mě uklidňuje, že si vedu skvěle. Raději se tedy během kontrakcí ponořuji do sebe, soustředím se na dýchání a uvolňování celého těla, které samo přesně ví, co dělat, co miminko potřebuje.

V jednu chvíli mě přepadá pocit, že by možná bylo lepší vyrazit do porodnice, ale zároveň netuším, jak moc můžu být otevřená a jestli bych tam nestrávila pár zbytečných hodin plných různých vyšetření. Ani nevím, jak bych se při tak intenzivních kontrakcích dokázala obléct a někam přesunout. Jolana mi radí, ať se zkusím zeptat miminka, jestli je vše v pořádku. Udělám to a hned se mi vrací pocit jistoty, zůstávám tedy v klidu doma. Brzy už cítím miminko v pánvi, jak se pomalu posouvá dolů. Přepadá mě zimnice, často potřebuju na záchod, kde odchází poslední části hlenové zátky. Tuším, že se blíží finále a pokládám si na matraci nepropustnou podložku. Kontrakce stále prodýchávám vkleče, horní částí těla opřená o gauč. Pomáhá mi, když vydávám co nejhlubší zvuky. Najednou se kontrakce zmírňují a je mezi nimi delší pauza, takže si můžu lehnout na matraci a trošku si odpočinout, ale brzy už mě to zase zvedá do kleku ke gauči a začínám mít potřebu tlačit. Jolana přináší další podložky a ručníky a já skoro nemůžu uvěřit, že už by miminko opravdu mohlo být tady. V pochvě nahmatávám plodový vak, při další kontrakci praská a voda proudem vytéká. Hned potom se prodírá ven pevná hlavička, chvilku mám pocit, že se mi snad rozskočí pánev a celá se roztrhnu, ale brzy přichází úleva a hlavička je venku (nakonec to bylo bez sebemenšího poranění). Hladím rukou vlásky a dozadu směřující obličejík. Do další kontrakce zůstává hlavička na místě, potom zas částečně mizí dovnitř, cítím, jak se miminko odráží nožičkama a dotáčí se. Pak vyklouzne celé, zachytávám ho do rukou, na chvilku pokládám na podložku pod sebou, otočím se a odmotávám mu pupečník lehce obtočený kolem krku. Zase ho zvedám, právě začíná dýchat a trochu u toho chroptí, tak ho lehce poplácávám po zádíčkách. To se mu zřejmě nelíbí a začíná pěkně nahlas ječet, rychle si ho tedy pokládám na hrudník, kde se uklidňuje. Potom ho naštvu ještě jednou, když ho otáčím a kontroluju, jestli je to opravdu chlapeček, jak jsem tušila. Je chvilku po půl deváté, manžel zrovna uspává Šimonka v ložnici, ale zaslechnou pláč a hned oba přichází Danielka přivítat. Ten už se zatím přisává k prsu a krásně pije, což brzy vede k vypuštění několika dávek smolky přímo na mě :slight_smile:. Přesouváme se z matrace na zemi na sedací vak, kde si užíváme první společné chvilky, zatímco manžel a Jolana okolo poklízí. Stále cítím silné kontrakce, které musím prodýchávat, snažím se občas trochu zatlačit, ale placentě se zatím ven nechce. Asi po dvou hodinách se s Danečkem v náručí přesouvám do vany a nechávám se osprchovat, placenta už je skoro venku, ale vytlačit mi nejde, až po lehounkém zatažení za pupečník vyklouzne úplně. Vracíme se do obýváku, manžel se snaží z Danečkovy části placenty odebrat trochu krve na stanovení Rh faktoru, jde to špatně a pomalu, ale nakonec se mu to podaří. Potom přestřihneme už dávno dotepaný pupečník. Jolana mi z kousku placenty, banánu a jahod připravuje koktejl na doplnění energie a potom pomalu odchází domů. S manželem a dětmi se přesouváme do velké postele v ložnici. Já celou noc nespím, pozoruju toho krásného malého tvorečka ležícího na mých prsou a s pokorou děkuji celému vesmíru, že jsem mohla zažít takový zázrak.

Čti celý článek
ani84
14. únor 2016
Tak jde čas s našimi nošenci :slight_smile: 30 fotek
ani84
17. srp 2015
Moje tvoření - plstěné maminky s dětmi 15 fotek