Tak tento problém mi začal někdy na základce. Trvá dodnes. Absolvovala jsem třikrát vložení stipulky do ušního bubínku na provětrávání. Mnohokrát mi píchali uši, párkrát prostě řezali bubínek s lokální i celkovou anestezií. Mám permanentně vpáčený bubínek, slyším na cca 70 procent.
Před svatbou jsem ve Frýdku prodělala odstranění nosních přepážek, prý omezovaly průchod. Pak konečně klid...
? Dva a čtvrt roku po svatbě... znova. Po klasické nemoci několikrát se opakující záněty středouší a se všemi problémy cca 4x antibiotika během 5-ti měsíců...?? NEEE! Já opravdu CHCI být zdravá...
Chci kojit, vychovávat děti, pracovat, NE BAŠTIT ANTIBIOTIKA.
Předposlední zánět se mi bubínek hojil dva měsíce. Přesně do dalšího zánětu.
Upřímný dotaz na doktora: "co vše mohu ještě udělat, abych zánětům předešla?"
Odpověď byla nanejvýš zdrcující: "NIC. Vy to tak prostě máte..."...????????????? A pro vše ještě dodal: " Očekávám další zánět, tyhle dva byly dost silné."... ??????????? "potom bych doporučoval operativní nasazení stipulky." ......????????? (už jsem ji měla třikrát bez stálého výsledku.)
Tak a po tomhle už jsem neříkala nic. Tomuto doktorovi věřím víc, jak jiným, velmi mi pomohl (asi jako jediný), když jsem měla problémy s rovnováhou. Přesto zastávám názor, že i dobrý doktor neví vše. Ovšem opětovné proděravění bubínku při probíhajícím zánětu jsem tentokrát jednoduše odmítla.
Jako věřící člověk jsem si prostě klekla a prosila, abych už byla konečně zdravá. Trvale. Vzpomněla jsem si, že jsem kdesi četla o výplachu nosu konvičkou. Taky mi v mysli vyběhne vzpomínka na informace o celostní dietě GAPS.
Ve chvilce najdu, co hledám. Konvička objednaná. Jakmile jsem ji měla doma, začala jsem s výplachy první dvakrát denně (prevence je jednou). Ten samý den mi luplo v uchu!!! (to jsem nezažila a ani si to dlouho nepamatuji, dokonce cesta letadlem přešla bez lupnutí…) Cítím neskutečně pozitivní změnu. Pravidelně jsem si dříve do nosu stříkala kde co, vyplachovala nos srkáním slané vody nosem. Stálého efektu nemělo nic. I tak vím, že tohle bude fungovat super jen, když to nebudu flákat. To si prostě NEMŮŽU dovolit.
Připadám si prostě už zdravá. Ale v hlavě mi straší to GAPS. Nedá mi to – nemám sice vůbec čas něco takového studovat, ale po pár doplňujících info zjišťuji, že jsem na dietu připravená tak, jak nikdy…jdu do toho, knížku o dietě přeskáču po kapitolách tak, abych tedy mohla co nejdřív začít. Beru to jako uzdravení těla po antibiotikách a kdo ví, co všechno ve mně je.
Po čase na dietě se dostávám k jedné z posledních kapitol: ZÁPALY UCHA A GLEJTOVÉ UCHO (kniha má pouze slovenský překlad). Tak tuhle kapitolu hltám. Úplně jiným způsobem mi otevírá oči. Poznávám se tak, jak ještě za celou knížku ne…
Stručně, jak to jako laik dokážu popsat: špatná strava a antibiotika (aj., samozřejmě) neničí jen mikroflóru ve střevech. Ničí taky mikroflóru v Eustachově trubici. To je i mj. jedno z vysvětlení, proč po antibiotikách je člověk náchylný k zánětu znovu a znovu……. Ej… ale však je to jasné, v pochvě mám taky přemnoženou candidu a střeva to taky nejsou… v knize je popisováno mnoho problémů, které se takto spojují, špatné bakterie mohou osidlovat už žaludek (málo kyselé prostředí), ústa…. (i tím jsou vysvětlovány některé výběrečné děti)…
Jsem mírně v euforii. Vzhledem k zjištěné intoleranci na mléko (zatím), nynějším zjištěním ohledně zánětů a zpětné reflexi do dětství, kde se to vše už dosti jasně nějakým způsobem projevovalo, si čím dál tím víc připadám jako GAPS pacient. Ale opravdu, vidím v tom Boží prozřetelnost. Děkuji za to.
Po čase cítím mírné nachlazení ucha – přehnala jsem to bez čepice, jsem prostě marná v tomhle, já musím mít na uších něco pořád. Výplachy dobré, nepomáhají ale tak, jak by měly. Jsem nesmírně vděčná GAPSovským info a zkouším „nový recept“. Šetřím se doma, nechodím ven. Jsem doma stále s čelenkou či čepicí. Piji horké nápoje, jak jen horké je dokážu snést a hned potom si na kořen jazyka sypu probio. Cítím opravdové uvonění. Přechladnutí opravdu přešlo! Ne hned, ale klasické antibiotika mě minuly. Asi nic není stopro, ale tyhle informace mi v této chvíli nejspíš opravdu hodně pomohly.
Ano, vím, že mi GAPS dieta pomáhá. Už dost pomohla. Ale faktorů, co se do toho promítají, je mnoho…na GAPSu jsem už víc, jak 40dní a pro tentokrát se už cítím vyčerpaná… neuzdravuji se tak, jak bych měla, velmi málo spím, mám stále dosti stresů, to vše věc dost maří… Deníček běží pomaleji, já vím;) No, on nějak doběhne.
A tenhle článek? Byl vlastně o mých ušních problémech, ale taky o tom, že věřit jen slepě doktorům je trošku naučená naivita. Bez doktorů ani ránu, pomohli mi dost, to bez řečí. Ale nejsou vše. Už se nebojím říkat NE. Nebojím se žádat informace, jde o mě. Ve všem jen tiše poslouchat mi nepřijde záslužné, je to něco na způsob falešné poslušnosti, pohodlnosti, kdy přece: JÁ ZA TO NEMOHU, to mám takové geny, tak jsem se narodil/a, ….. a samozřejmě, JÁ TOMU NEROZUMÍM, problém řeší někdo jiný…. JSEM BEZ ZODPOVĚDNOSTI. Toto pohodlí se ale mstí. Až moc. Přijmutí zodpovědnosti nese totiž i výhody. Mnoho věcí není konečných;) pokud uznáme, že za věc nemohou „jen“ geny, pak můžeme měnit svět. Kéž se Vám to také daří. V míře, jaká je pro Vás možná a dobrá.
PS: Proto nyní tolik tíhnu k nadaci W.A.Pricea. Jsem stále více utvrzována v tom, že člověk může ovlivnit zdraví svých dětí, v tomto případě stravou. Nynějších i budoucích a není to závislé na „genech“, ale ani na našich jakýchkoli problémech. Je to mnoho o tom, že člověk první musí uznat své chyby. Pak se mu otevře cesta úniku ze zdánlivě bezvýchodné situace. Přijmutí zodpovědnosti přináší dobré plody.
Dobrý den, chodíte ještě na MK? Četla jsem Vaše Gaps snažení.. 🙂