Já létání vždy milovala, něco se zlomilo 3 roky nazpět. Od té doby jsem nebyla schopna nasednout do letadla. Zkusila jsem to letos v létě a troufám si říct, že to bylo naposled. To co se odehrálo na cestě zpět nechci už nikdy v životě zažít. Bouřka, turbulence, propady, prudké klesání, v letadle panika, bylo to naprosto šílené, jako vystřižený moment z katastrofického filmu o leteckém neštěstí.
Já jsem říkala,že v životě nepoletím letadlem,nakonec mě manžel před třema rukama přemluvil a letěli jsme taky do Řecka na Kos.Sice jsem se děsně bála,ale když jsme vzlétli nahoru,zažívala jsem to samé co píšete-přilepená na okýnku celou cestu,nádhera 🙂..Měli jsme ale čistej,krásnej let,kdybych měla zažít turbulence nebo bozřku,tak asi dostanu infarkt :-/
Mám úplně stejný pocit z létání, miluju ho 🙂 Občas je fujtajbl přistávání, ale to jen v případě, že se moc točíme, nakláníme atd., to můj žaludek nerad 😀 🙂