Jedním z důvodů, proč tak moc milujeme řecké ostrovy, je bezesporu kombinace moře a hor. Nejprve jste v nadmořské výšce 0 a všude kolem vidíte neskutečné masivy a skaliska, která se zdají tak nějak mnohem vyšší než u nás v hornaté krajině🏔️

Už několik let držíme tradici, že na každém navštíveném ostrově zdoláme nejvyšší horu. Chtěli jsme samozřejmě i letos, ale bylo to mnohem složitější. Nejkratší možná trasa byla dle map 8 km. Vzdálenost ani obtížnost trasy pro nás samozřejmě není žádnou překážkou, ale místní vedro ano. Nebylo by to prostě rozumné, obzvlášť s dětmi. S těžkým srdcem jsme se tedy bavili o tom, že letos budeme muset vynechat. Jenomže kluci hned vyrukovali s tím, že to nejde, bylo by jim to strašně moc líto a že tam prostě musíme.

Jedinou možností tak bylo vyrazit velmi brzy ráno. A tak se vstávalo v pět, abychom vyrazili ještě před východem slunce. Při vstávání jsem tyhle naše nápady vážně proklínala, ale… vyrazili jsme. S sebou jsme nesli 10 litrů vody, cesta byla nádherná, i když opravdu náročná, místy spíše horolezecká než turistická. Za celou dobu jsme nepotkali ani živáčka, doprovázely nás jen místní horské kozy 😀

Po zhruba dvouhodinovém výstupu jsme stanuli nahoře. Tentokrát nás nečekaly jen skály, ale nahoře je maličký a opuštěný kostelík Proroka Eliáše (Profiti Ilias), což byl jeden z dalších důvodů, proč tam náš Eliáš tolik chtěl 😀

Jako vždy jsme zůstali naprosto ohromeni, stanout na takovéhle hoře je prostě něco tak jiného, než třeba vylézt na Sněžku. Letošní hora vlastně nebyla nijak moc vysoká ( má jen necelých 700 mnm), ale během chvíle musíte zdolat obrovské převýšení, jdete nedotčenou a neskutečně krásnou přírodou. Každý krok se kocháte a možná je to i tím obrovským vedrem, ale psychicky se dostáváte fakt do úplně jiné dimenze. Nahoře (na hoře) jsme pobyli asi hodinku a zahájili jsme sestup do výchozího bodu. A tradičně se ukázalo, jak jsou ty cesty dolů vlastně mnohdy náročnější. Při cestě zpět už nás vedro pohltilo v plné síle a na konci cesty jsme hlavně my dospěláci byli fakt už hodně vyždímaní. U auta jsme vypili poslední hlt vody a odpadli jsme. Opět se ukázalo, jak člověk nemůže věřit místním mapám - z cesty, která měla být cca 8 km, se stal 13 kilometrový trek 🤦‍♀️

Bylo to neskutečný, nádherný a jsem moc ráda, že nás kluci “přemluvili”, jsou to fakt naši borci. Eli byl unavený s námi, ale Tobi je nezničitelný, ten si dole poskakoval, pobíhal a chtěl jít někam dál, v tomhle je opravdu znát ta jeho brutální hokejová fyzička 😀

Kalymnos 2025, nejvyšší hora ostrova Profiti Ilias a naše maličkosti ♥️