Kefalonie je ostrovem se smutnými příběhy, o těch dalších vám povím zase jindy, ale dnes bych vám chtěla napsat alespoň něco málo o ničivé síle zemětřesení, se kterým se Kefalonie potýkala.

Ostrov leží na poměrně "náročném" místě, takže zemětřesení jej provázejí tak nějak neustále. Nicméně tím nejtěžším rokem byl pro Kefalonii rok 1953, kdy tenhle nádherný kout světa zasáhla série hned několika zemětřesení.

- první otřes r. 1953 poničil "jen" většinu domů
- druhý otřes přišel hned ráno po tom prvním a byl již mnohem silnější - země se na mnoha místech rozevřela a skály zasypávaly údolí
- třetí otřes byl nejsilnější a dosáhl hodnoty až 7,2 stupňů Richterovy škály - tehdy se celá pevnina zvedla o 1 m a už tak zůstala

Následky této série zemětřesení jsou na ostrově patrné dodnes - místní říkají, že tehdy spadlo 70% všech budov na ostrově. A v hlavním městě dokonce 90% všech budov. Do té doby byl tento relativně velký ostrov hojně obydlený a žilo tam kolem 130 000 lidí. Po tomto neštěstí většina z nich odešla žít svůj život jinam a tak je tomu vlastně dodnes - na ostrově dnes trvale žije pouze kolem 30 000 lidí.

Ostrov přišel téměř o všechny historické památky, starobylé domy a téměř celý jej museli vybudovat znovu, včetně veškeré infrastruktury.

Dodnes na ostrově najdete vesnice zničené zemětřesením, kam už se lidé nevrátili. My jsme navštívili jednu z nich a i po těch téměř 70 letech je tam cítit velká síla. V polorozpadlých domech stále vidíte pozůstatky toho, co tam lidé narychlo nechali, když ž utíkali - hrnce, lisy na víno i olivy, polorozpadlý kostelík,... ale většinu toho už čas smetl a zůstaly jen pozůstatky domů a ulic.

Tato místa jsou v oficiálních turistických průvodcích, turistů tam však moc nepotkáte. Hlavním důvodem je to, že tyto vesnice jsou vysoko v horách, kde dříve vesnice byly budované kvůli ochraně před piráty. Takže vás čeká pořádná makačka, než se nahoru vyškrábete. A druhým důvodem je určitě i to, že jsou to místa opuštěná, kde neseženete ani vodu, natož nanuky.

My navštívili vesnici Old Farsa, která je dost veliká - zůstaly tam pozůstatky cca 150 domů, uličky mezi nimi, kostelík se hřbitovem, nádherná příroda, která si pomalu (ale jistě) tohle místo bere zpět. Nahoru jsme vystoupali po velmi náročném výstupu a za celou tu dobu jsme na místě nepotkali ani živáčka. Tuhle cestu považuju za jednu z těch, na které nikdy v životě nezapomenu. Člověk na místě cítí tragédii, která se tam udála, ale přitom je pohlcen krásou místa, na kterém je. Nádherná příroda, západ slunce, příjemný větřík... a úplně si umí představit, jak v uličkách, kde se nyní o samotě prochází, byl slyšet život - dětský smích, hlasitá a veselá mluva Řeků, zvuky zvířat...

... a najednou si uvědomí, že ač jsme jako lidstvo dosáhli úžasných věcí, jsme proti přírodě takhle maličcí...

Old Farsa a vzpomínka na starou Kefalonii