Někdy je načase upustit stavidla - právě za sebou máme hromadnou online snídani se školou našeho Eliho. Zaznělo tolik nádherných slov, že slzeli úplně všichni - děti, učitelé, ředitel, rodiče,...
Já bych všem těm dětem tak strašně přála, aby mohly žít normálně - chodit do školy, rozvíjet své zájmy, chodit do kroužků, plavat,... prostě žít jako dřív.
Teď tu sedím úplně rozkopnutá, na jednu stranu dojetím a vděkem, že Eli může být téhle úžasné komunity součástí, a na druhou stranu opravdu bezbřehým smutkem nad tím, co všechno těm dětem doba bere a jak přesto jsou silné a drží se, i když samy přiznávají jak moc těžké to je. A zoufalstvím z toho, jak dlouho ještě budeme takhle přežívat...
Já mám holky taky malý, takže se nás to úplně závažně nedotýká, ale i tak je mi děti samozřejmě líto. I mým malým holkám chybí společnost, děti, stejně jako mě, chybí jim babička, která si je bere mnohem méně, protože má strach. Snažím se si říkat, že je to prostě zkušenost, která nás všechny někam posune, snažím se na tom hledat i něco dobrýho, i když je to čím dál tím těžší, a opravdu doufám, že to brzo skončí a už se to nebude opakovat.
U Viky to vidím čím dal víc. Taky dneska ode mě dostala své osobní vysvědčení za to, jak to uzasne zvládá navzdory všemu. Fakt je to pro tyhle prcky, který musí makat doma, nářez. Ale věřím, ze každá zkušenost te posouvá dal, myslím, ze ji to do života víc dá, než vezme, ze všeho se dá vytěžit něco, co te posune dal.
Já už bych taky chtěla, aby byl točit zase v normálu. Máme tretačku a nejstarší syn je v sekundě na víceletém gymnáziu, do školky chodí jen nejmladší....Žádná škola, tréninky, kamarádi....už skoro rok. Muž prakticky bez práce, je pilot....
Vím jak to myslíš :( zvládáme s přehledem, nehroutíme se a v rámci možností žijeme ..ale i naším splínem jsou děti - jejich zájmy a hlavně nejstarší syn který prostě tolik měsíců tráví čas u počítače a školu už ,,ani nezná"... Ač máme školu s úžasným přístupem, je mi těh větších dětí líto...druhačka s nadšením běží do školy a užívá si i družiny, mrnous nosí zážitky ze školky... a i já byla dnes dojatá - za dveřmi jsem poslouchala paní učitelku při třídnické hodině - osobně ,,předala" každému vysvědčení, pochvalu a poděkování, s každým probrala plány na víkend...... přišlo mi to v tu chvíli tak úžasný a smutný zároveň a i ona byla velice dojatá a když jim říkala jaká jsou úžasná třída a že se jí stýská a doufám že se s nimi snad v té páté třídě ještě potká tak se jí regulérně zlomil hlas...
Na jednu stranu dobře, že jsou medvídci ještě malí, na druhou holky byly odmala zvyklé v kolektivu. Vůbec netuším, jak by teď prcci zvládli jít do školky... nejsou na děti v podstatě zvyklí, ten rok strašně chybí...
Kdyz vidim zeme kolem nas i na druhem konci sveta, je jasne, ze bez omezeni to opravdu nejde a ze rousky nespasi vse stejne jako rozestupy.. chapu, ze se proste musi ustanovit pravidla, protoze jakmile se povoli, lidi jsou jak utrzeni ze retezu a pod zaminkou podpory mistnich podnikatelu okamzite poradaji najezdy na restaurace.. ale branit detem ve vzdelavani je to nejhorsi opatreni, jake muze byt.. a uprimne nesouhlasim ani s ockovanim NEJPRVE lidi na 80.. mame v ulici same stare lidi, ale nikomu z nich neni ani 78, tak kdo se proockoval? Lidi v duchodakach a LDN? No to je nam ale fakt platny.. proc se neockovali nejdriv se zdravotniky taky ucitele, aby se mohly deti vratit do skol? I kdyby se nejakou dobu vsude lidi prokazovali ockovanim nebo testem nebo cimkoli, ale vratili jsme se k normalnimu zivotu.. stari lide mohli opravdu pockat na plosne ockovani spolecne s padesatniky, tricatniky apod., kteri tvrde makaji na tom, aby nas stat mohl vubec dal vyplacet duchody.. nemluvim o rouskovnem.. 🤔
