Tak už jsme se přehouply za polovinu, to to letí...Dnes jsem byla na pohotovosti s vysokou horečkou... Člověk nikdy neví, aby to nějak nepoškodilo miminko. Naší holčičce se ale daří dobře, mrskala se v bříšku jako kapr. Uz váží 644g, což je slušná váha 🙂. Největší zážitek mi přinesl minulý ultrazvuk, kdy doktorka naměřila délku chodidla 3 cm 🙂...No, není to zázrak?

V posledních dnech se mermomocí snažím konečněnajít naší holčičce nějaké jméno, abysi zvykla na své jméno. Vůbec mi to nepříjde jako hloupost... Myslím, že tím jak je miminko spojeno tělesně s matkou, může maminka již vnímat pocity, které vyvolává jméno a zda se děťátku líbí. alespoň tak jsem to zažila s Filípkem. Prostě jsem měla vnitřní pocit, když toto jméno vyslovuji, že se děťátku líbí a jiné jméno jsme pak nechtěla už slyšet... Tak teď zkouším kdejaká jména a  jejich působení... Nemůžu si pomoct, ale Roňa u mne pocitově vítězí...Ale manžel je zásadně proti ☹... Tina, Natali, Anna, Adelaida, Mzia...všechna jména jako by vyzněla do prázdna...  Nikdy mne nenapadlo, že výběr dívčího jména bude tak náročný...

Právě se nacházím v půlce těhotenství a říkám si, chtělo by to nějakou reflexi pocitů a zážitků... Jak se říká, každé těhotenství je jiné a u mě to platí doslova. První těhotenství jsem prožívala každý den, stále načítala patřičné informace a nikdy toho nebylo dost. U PC jsem proseděla hodiny, jen, abych našla co nejvíce obrázků k danému týdnu vývoje našeho miminka. První pohyby a zklamání, že to manžel necítí a ani nesdílý mé nadšení z toho zázraku a proměn mého těla.. ale těšil se na potomka stejně silně jako já, to jo. Největší zážitky nás čekaly až ke konci, ale netravalo to dlouho a přišel porod... O tom už raději psát nebudu, myslela jsem, asi jako každá maminka, že to nepřežiji a když byl konec, byla jsem ráda, moc ráda... Sofinky jsem se skoro bála dotknout, jak byla taková malinká a bezbranná...

Druhé těhotenství zkončilo blbě, zůstal mi jeden vejcovod a domněnka, že už asi další dítko raději ne, že to stejně asi nevýjde a strach z toho, že zas otěhotním mimoděložně, byl velký...

Leč ne zas tak veliký, do půl roku po operaci jsem byla opět těhotná😀. No, bez problémů to nebylo, ale zadařilo se a miminko rostlo jak mělo, k tomu přibyla později krásná zpráva, že to bude kluk! Těhotenství už jsem měla nastudované a k tomu ještě péče o poměrně náročnou Sofinku, dokončování studia na VŠ zapříčinila, že těhotenství uteklo jako voda. Naš Filípek se taky uměl ozvat, ale i tak, se vše točilo kolem 2,5 leté Sofinky. Porod byl o polovinu rychlejší, ale o to více bolestivější, bez epidurálu s malým natržením... Musím ale řéci, že jsem byla i mnohem dříve fit a Filípka jsem si vychutnávala od prvních okamžiků. Až mi to bylo líto, že jsem něco takové nezažila i při Sofince. Prostě porod syna byl jiný, nevím, čím to bylo...i když jsem u porodu provolávala, že už žádný další porod NEBUDE!

Ale..

Třetí dítko na cestě, bylo to velmi spontální rozhodnutí😀. (Asi jsem zapomněla na předešlý porod, jak jen to bylo možné?)Filípek oslavil první narozeniny a já za pár týdnů už dělala test, neboť jsem si výsledkem byla celkem jistá. I přes to, že mám k dispozici jen jeden vejcovod, zdá se, že přejal veškerou službu za ten odejmutý a klapne to vždy napoprvé😀. nebýt hematomu, který mne strašil a nervoval až do 13.tt, bylo by vše fajn. Ale mimnko se drží a roste jak má, tak doufám, že bude vše vpořádku i nadále! Pohyby miminka už také sílí, ale nebude to zřejmě žádný fotbalista, ale docela klidné červňátko🙂. Alespoň se tak zatím tváří... Z mých zkušeností nedělám dopředu závěry, neboť podle chování miminka u maminky v bříšku nelze charakter potomka určit🙂. Za dva týdny budeme snad už i jistě vědět, co to bude, neboť zatím jsou tu jen nejisté otazníky😀