Znáte ten pocit, když něco vyhrajete? Dostanete zadarmo? Perfektní. 

Nadšeně to hlásím manželovi a mamce, oba se smějou, že jsem jako malá. Kdybych ty kapsičky měla Kubovi koupit, žádnou díru v rozpočtu nám to neudělá. Ale ta radost, zadarmo ...

BUM.

Dneska je čtvrtek, odpoledne vyrážíme s manželem na info schůzku do školky, kam Kubu přijali. Venku je snad tisíc stupňů, já 12kg nahoře, v 8.měsíci, je mi takový horko. Hodinka informací a já se peču vlastní šťávě, manžel mi nabízí nanuka, abych se prý schladila. Odpovídám mu, že abych se schladila, potřebovala bych sněhovou bouři, hurikán, bouřku … cokoliv.

Doma si vlezu do bazénu, hraju si se synem, večeře, koupel a uspat. Nikdy nevím, kdy ho budu naposledy uspávat jako jedináčka, kdy se ta naše malá cácorka začne hlásit o slovo. Nevadí mi, že venku začíná bouřka. Že stokrát po sobě slyším Kubovo: ,,Hromy, blesky, umba bumba. Maminko, já se bojím.“

Spinká, jdu dolů za manželem, beru do ruky telefon a kontroluju emaily a zprávy, co jsem nestihla vyřídit a přečíst během dne.