To je presny! A dalsi fazi u me je netrapit se tim,co ostatni radi,nechtit se porad obhajovat,proste aby mi to bylo jedno,coz mi zatim moc nejde.

Joo, to mi zní povědomě..nejvíc jedna známá od manželovi sestřenice mě dokáže vytočit..když se vidíme na fotbale (na vesnici) tak třeba přijde, chvíli kecáme, pak že se poňuchňá s dětma a přitom jim sahá na ručičky jestli jim není zima nebo teplo..

Jooo, to jsem vždy ráda, že rádoby kamarádky a rodinu mám daleko. Někdy fajn někdy blbý... Holt, každá mince má dvě strany.

je to nová životní role... a člověk si ji potřebuje trochu "osahat" a uvědomit si kdo je, kam patří, co je pro něj podstatné... leckdy se pak stává, že ten kdo byl průbojný, je jako rodič úzkostlivý a naopak ten kdo byl třeba ostýchavý, tak se naučí být asertivní atd.
je to velmi zajímavá změna, nejen hned po porodu, ale pořád, protože děti se neustále vyvíjejí a mění a my se přizpůsobujeme...
mnohdy se nám tím otevírají různá témata - vztahy s našimi rodiči, sebevědomí, umění odpočívat, schopnost odstupu a vidění dlouhodobé perspektivy, zvládání určení si priorit atd. atd.