Už je to skoro tři roky a ještě jsem se neodvážila článek napsat. Ne že bych neměla čas ale spíše na to pořád nemám. Ale přišel ten správný čas.

Některé z Vás si mě možná pamatuji z různých skupinek snažilek. Víc než 3,5 roku jsme čekali na náš zázrak. Když bříško rostlo a blížil se termín porodu tak jsem si začala představovat porod. Od mamky která to zažila 4krat jsem slyšela spoustu rad spoustu zážitků. 

Nebyla jsem ta která si svůj porod nějak plánovala nebo se připravovala nějakými kurzy. Proste jsme si řekla, že to nechám na svém těle na miminku a na personálu porodnice. Rodila jsem v Krnovské porodnici, která je vyhlášena přístupem k rodičkám a k novorozencům. 

V den termínu porodu jsem jela na kontrolu kde měl službu na ambulanci pan primář. Jeho přístup byl v pořádku. Vše zkontroloval a nic se nedělo. Bylo mi tedy doporučeno že pokud do týdne sama neporadím nastoupim k vyvolání. 

Za týden jsem se tedy hlásila v porodnici na příjem. Dostala jsem tabletku na vyvolání (bylo cca 6:30) a s instrukcí vybavit věci a ležet jsem se dostavila na pokoj. V té době ještě přítel teď už manžel zůstal semnou ale asi hodku až hodinku a půl se nic nedělo tak jel do práce s tím ze kdyby cokoliv budu volat ať dojede.

Co dvě hodinky jsem chodila na poslech malého a kontrolu co se děje dole. Zhruba kolem 9 se začaly rozjíždět slabší bolesti ale spíše menstruační bolesti. Bolesti jsem si intuitivně prodýchavala a po pokoji jsem se procházela. Kolem 12 jsem šla na ozvy a byla jsem otevřená na 5-6 prstů, což mi dodalo energii a hlavně jsem si říkala ze snad do večeře budu mít miminko u sebe v náruči.