Naděje - 1.díl

Všechno začalo v roce 2010 kdy jsem poznala svého teď už expartnera Petra. Byli jsme zamilovaní a po roce a kousek jsme chtěli rodinu. Vysadila jsem po 6 letech antikoncepci a zkoušeli to... 1,2,3....7, 8 měsíců... to už přišlo mému doktorovi divné a tak poslal na vyšetření Petra. U něj bylo všechno v naprostém pořádku. Už tenkrát jsem si říkala, co zase semnou není v pořádku. Byla jsem už po třech operacích páteře (nezhoubný kostní nádor s odstraněním obratle a žebra, místo toho tam mám titanové tyče a šrouby). Proto se rozhodl (to byl 11/2012)pan doktor, mě poslat na hysterkopii - laparoskopické vyšetření dělohy, vejcovodů a vaječníků. Diagnóza byla na světě - primární sterilita, oboustranná neprůchodnost vejcovodů. 😕 Můj svět se zhroutil. Zase já, zase musím mít něco extra... Doktor měl jasno... pokud upravíme měsíčky a budete to dostávat pravidelně, půjde IVF. Nasadil léky na pravidelný cyklus.. ten díky lékům přišel. Před tím jsem totiž cyklus měla 3x do roka, samozřejmě antikoncepce mi cyklus upravovala na měsíční, ale bez ní to prostě nešlo. S Petrem jsme začali první cyklus IVF 12/2012. V 01/2013 mě den ze dne Petr opustil a já se totálně zhroutila. Kvůli němu jsem se odstěhovala do Plzně, opustila rodinu, přátele všechno.. zdrcená jsem si našla práci, která mi natolik zaměstnávala, že jsem po nějaké době tu bolest prostě přešla. Díky jemu jsem přišla o jeden z placených pokusů o umělé oplodnění zdr. pojišťovnou. Smířila jsem se s tím, že už nikdy nebudu mít děti, že jsem prostě poškozené zboží. Kdo by chtěl takovouhle holku co nemůže mít v 25 letech děti. Práce byla na prvním místě a dlouho byla na prvním místě. Po 3 letech kdy už jsem toho psychickýho teroru a vydírání ze strany manažera měla dost a byla zase úplně vyřízená, jsem otevřela oči a řekla jsem si, to mi za to nestojí. Obnovila jsem staré kontakty s lidmi, před kterýma jsem se uzavřela po rozchodu s Petrem a novým začátkem práce. Začala jsem za sebe hledat náhradu na kancelář a tak jsem rozesílala na FB zprávy přátelům, jestli někoho neznají. Poslala jsem to i Danovi - mé lásce z dětství. Nikdy jsme si nepsali na FB, a nebyli v kontaktu,jen jsme se měli mezi přáteli, ani nevím co mě to napadlo mu to psát. Po 15 letech odluky mezi náma, jsme si začali dopisovat. Pak i scházet a už jsme spolu zůstali. Máme stejné sny, stejné přemýšlení, stejný humor, stejně strašný rodiny.. prostě k sobě nás to strašně přitahovalo.