Táta z rozvrácené rodiny

Poslední dobou stále přemýšlím nad tím, jak to mají tatínkové z rozvedených rodin. Tedy především přemýšlím jak je to u nás.

I já mám syna, kterého mám v péči a jednou za 14 dní si ho otec bere na víkend. Jsem ráda když si ho bere. Stráví spolu nějaký čas a věřím, že je to pro něj důležité do života. Nebo alespoň to tak 4 roky fungovalo. 

Poslední dobou (táta si našel novou paní) ty návštěvy syna nějak habrují. Pořád výmluvy, že nemůže. Začíná mi to docela vadit. A tak si říkám - co dělá ty dva týdny takový "víkendový táta"? 

Věnuje se koníčkům, když není v práci? Odpočívá? Vaří? Pere? Žehlí? To asi ne, to obstará většinou paní. Vzpomene si vůbec na svého klučíka, když ho nevidí a pak ani o víkendu nijak nejeví velký zájem s ním trávit čas? 

Ačkoli jsem žádala dítě do své péče a jsem ráda, že ho mám, přijde mi to trochu nespravedlivé. Není tu rovnováha těch rodičů. Otec ví, že může kdykoli zavolat a vyzvednout si malého ze školky. Já bych si doma třeba poklidila zatím. Ale to ne :( to on nedělá a moc me to vůči prckovi mrzí. 

Navíc se mi dostala zpráva od jeho bývalé manželky (aniž bych se po něčem pídila), že když synka má, tak se mu nevěnuje a kouká do telefonu nebo někam odjede. 

Je mi to hrozně líto, že to tak je. Já jsem z úplné rodiny a vím jaké to je mít maminku i tatínka u sebe a nedokážu si představit, co ten prcek prožívá. A jakou to může mít újmu na jeho budoucí psychiku. A já i kdybych se přetrhla, NEMŮŽU BÝT MÁMOU I TÁTOU ZÁROVEŇ. Od toho jsou přece dva. 

Kam se vytratila rodičovská povinnost postarat se o své dítě. Pro rozvoj osobnosti je tohle dětství tak strašně důležité. Vidím to i u své sestry. Také rozvedená a otec si malého bere jen když se mu to hodí. To mi nepřijde moc zodpovědné.

Naše společnost lidí spěje někam, kam nikdo nechce. A může to začít právě tady v dětství, kdy si upevňujeme osobnost. Co pak z těch dětí roste? Radši nevědět. 

To je všechno, co jsem měla na srdci 🙂