Napoprvé...

nevím...zatím jsem nepřemýšlela, jestli blogovat tady...ale pro ukládání poznámek typu kdy,kdo,kde a s kým - ve vztahu k dítěti je to fajn. zatím mě napadají jen drobné střípky, které bych si ráda uložila pro dobu, kdy bude petr velký kluk a bude se mnou vzpomínat, jaký to bylo, když byl malý.

zatím je batole, který si žije svůj vlastní, jen a jen jeho život, nepopsaný list papíru, všechny myšlenky jsou nezatížené minulostí a zkušeností a den co den nás překvapuje, jak myslí,uvažuje, jak jsme my dospělí straně moc ovlivněný tím, co jsme prožili. on nemá za sebou nic a všechno je poprvé.

sednul si na trávu, která byla mokrá. povídám: nesedej si na travičku, je mokrá. a on - bůůůůůůůů- říkám si -chytrej klukk ale jak to ví, že kráva jí trávu? omyl. on slyšel "kravička", slovo travička nezná......

našel si vývrtku od vína v šuplíku v kuchyni. hned jsem se jala mu vysvětlit, že máma si večer otevře láhev vína, tou vývrtkou vyndá špunt - vrtá do něj a pak ho vytáhne. po chvíli ticha - to je vždy podezřelé - sedí u stolečku, v ruce vývrtku a kuličku hrozna, vrtá a vrtá a vrtá....není víno jako víno....

před spaním ho laskám, ty jsi moje štěstí, viď? v rámci vzdorovacího období mi odpoví: ne. tak to zkusím: co jsi moje? a on tak krásně, se vší láskou a upřímností se píchne do bříška a hlásí: JÁÁÁ!  je prostě moje já, a ani netuší, jak velkou pravdu má🙂)))