PROČ jsem ztloustla a JAK jsem zhubla

Musím uznat, že nad tímhle článkem uvažuju už delší dobu. Nebylo pro mě lehké si na vše vzpomenout, ale nějak jsem to dala do kupy. Abych Vás uvedla do děje, proč jsem přibrala, ale hlavně, jak jsem zhubla…

Měla jsem 7,5 let vztah. Vztah začal, když nám bylo 15/16. Z mé strany to byla velmi silná láska. Ta první. Krásná. Opravdová. Čistá. Veděla jsem, že s tím dotyčným chci být navždy a že ho prostě miluju. Nikdy jsem neměla potřebu ho podvádvést. Bohužel to nebylo oboustranné.

Vím, že mě miloval také, neskutečně moc, ale prostě, něco se po těch letech pokazilo…my oba to pokazili…nejde o to kdo víc nebo míň, prostě oba. Musela jsem ten vztah ukončit a začít jinak, jinde a sama.

Po-rozchodové období bylo v mém podání naprosto šílené. Začít objevovat pro mě zatím „nepoznané“….čili: nebýt na nikoho vázaná a dělat si opravdu co chci. Žádný limit v pití, krabka cigaret sem – krabka tam, flirtování s chlapa a příchody nad ránem….jooooo, tak tohle je ta super svoboda. Na to, že jsem měla práci na recepci mi nedělalo problém se vylít jak váza 4x do týdne. Prostě jsem to potřebovala a dělalo mi neskutečně dobře dohánět to, co jsem „zmeškala“.

Nic jsem nedoháněla. Prostě jsem chlastala, protože jsem z toho rozchodu byla opravdu zničená a takhle mi bylo nejlépe. Myslela jsem si, že je mi takhle nejlépe.

Vysadila antikoncepci a neskutečne přibrala díky mému životnímu stylu a rozhozené psychice. 10kg nahoře za 2 měsíce.

Po čase, pouze a jen díky přátelům, mi došlo, že tohle už je moc a takhle to dál nejde.

Rozhodla jsem se pro změnu:
1) přestat se litovat
2) dát se dokupy a zhubnout
3) najít si partnera, kterého budu milovat a on mě.

Tohle byly mé přání. ( Doporučuji knihu: Jak si správně přát)

Odhodlala jsem se tedy a zašla za výživovou poradkyní, jelikož jsem měla při své pidivýšce 158 cm přes 60kg ( btw, to jsem neměla ani těhotná :D).

Byla jsem nateklá, nacucaná tukem, nasáklá chlastem, rozbředlá a ve 23 letech mé tělo podle měření odpovídalo 30ti leté ženě!!

Tak to je maras. Tohle mě proliskalo.

Začala jsem tedy dodržovat jídelníček a sama si naordinovala 4x týdně cvičení ( HIIT a bosu) + jízda na kole do práce a zpět. Svalová hmota šla rychle nahoru, centimetry ubývaly velmi pomalu, ale jistě.

Bohužel po čase mě začalo deptat odvažování jídla – hlavně zeleniny, což mi přišlo naprosto stupidní. Po jednom měsíci jsem se vykašlala na dodržování jídelníčku….nebo jsem to vzdala? Bůh ví.

Blížilo se léto a s ním i výlety a dovolené. Mé milované večery trávené u grillu s lahváčem v ruce ve skvělé společnosti = rodinou či přáteli. Blýskalo se na lepší časy. Kila se mě sice stále držela, ale smutek z rozchodu už byl skoro všechen pryč.

Joooo, jede se na Bečvu do kempu. Celá grupa. Mám sbaleno a nákup se vezme po cestě. Nákup rozuměj: Jäger, cola, pečivo, maso, tatarka a zelenina. Jsme na místě, blíží se večer, brikety jsou rozpálené, vodní dýmka provoněla celý kemp a alkoholové zásoby se rychle zužovaly.

Bum, prásk. Takže, tady to vezmu ve zkratce…. „jeden“ večer se víc pilo a osud tomu chtěl (a aniž by se mezi námi dvěma cokoliv intimního stalo)….stačilo jen pár ožraleckých vět a z dlouholetých přátel, mě a mého nejlepšího kamaráda, se stali „ne-přátelé“.

Druhý den ráno po onom rozhovoru jsme oba věděli ( i když M. to měl díky vysoké koncentraci alkoholu v krvi poněkud méně jasné než já, nicméně vnitřní pocit mu dával jasný signál), že je něco jinak. Že už to nikdy nebude stejné.

Nebylo. Není, díky bohu  !!!!

O 14 dní později mi z ničeho nic napsal, že je to prostě jiné, jestli nemám ten pocit. Začala jsem pomalu „doufat“, že si to nepamatuje a třeba to bude stejné, jako doposud. Odepsala jsem mu, že mám.

V tu dobu už řešil M. rozchod s bývalou přítelkyní, což jsem v danou chvíli netušila…

V Srpnu jsme spolu začali chodit, měli první sex, začali jsme se poznávat z jiné stránky. Tehdy jsem bydlela ještě na bytě a M. mi řekl, že by byl moc rád, kdybych se k němu nastěhovala.

Váhala jsem. Bála jsem se, že se to všechno posere. Jenže. Po tolika letech ( cca 10ti, co jsme se znali) už nebylo na co čekat. Buď to půjde nebo ne. Nastěhovala jsem se.

Zařídili jsme si nádhernou novou ložnici a zůtulňovali si byt po svém. Naštěstí šlo zvelebování rychle, jelikož bývalá přítelkyně si moc na to „domácí“ ženské vymazlování bytu nepotrpěla. Po půl roce jsem si začala pomalu zvykat a po roce už to bylo i moje doma 🙂.

Od té doby, co jsme spolu začali žít, jsem nepotřebovala žádný předepsaný jídelníček, žádné vážení a měření a ani cvičení 4x do týdne.

Během roku bylo 15kg dole, aniž bych se jakkoliv snažila. A kde je to kouzlo, jak jsem zhubla?

POHODA a to, že mě ten nejbližší viděl krásnou i když jsem byla jak válec. ( Klišé jak prase!, vím). A také pozvolný přechod na zdravější stravování.

Takže z 60kg jsem se dostala na 45kg, „jen“ díky partnerovi a urovnání psychiky.

...... až se mě zase někdo zeptá, jaktože jsem tak zhubla, jestli nemám anorexii, kolikrát denně zvracím, co cvičím a podobně, usměju se na něj a odkážu ho na tenhle článek.

Všem, které bojujete s kily:…“ Když nejde o život, tak jde o hovno“ 

PS: hledala jsem fotky z toho nejtlustějšího období……bohužel jsem je nenašla= měla jsem je ve starém mobilu…a zbylé, co si budeme povídat, jsem mazala o sto šest. Takže bohužel, Vám nemohu dát porovnání před a po, ale mám pár fotek, když už byla půlka dole a po zhubnutí. Více na www.byclaire.cz