Bojíte se společného spaní s dětmi?

Pokud se s kontaktním rodičovstvím zatím jen oťukáváte, možná jste se už setkali s vtipnými obrázky, které zobrazují společné spaní s dětmi. Většina jich vypadá nějak takhle:

(Děkuju LiliDraw za ilustrace!)

Člověk se tomu zasměje, že jo? (Ať už to zná na vlastní kůži, nebo si to jen představuje.)
Ale pro hodně lidí je právě tohle důvod, proč do společného spaní s dětmi nakonec nejdou.

Bojí se, že se nevyspí. Anebo druhá varianta strachu: Bojí se, že dítě zalehnou.

Není třeba z toho mít strach!

Pokusím se vám vysvětlit proč:

Pokud nejdete spát opilí, pod vlivem drog, nebo prášků na spaní, nemáte šanci dítě zalehnout. I to nejmenší škvrně se umí ozvat, když se mu něco nelíbí. Opravdu není znám případ, že by bylo dítě zahubeno v posteli vlastními rodiči, pokud byli střízliví a psychicky zdraví.

A co to nevyspání se?

Pokud se budete snažit dítěti v posteli uhýbat (aby mělo dost místa), pravděpodobně vás vystrká až na okraj (nebo dokonce ven z) postele 🙂

Ale myslíte si, že vás dítě chce z postele vyštípat a užívat si ji samo pro sebe? Omyl! Chce vás cítit u sebe – proto na vás furt šahá a ochmatává vás, plácá a mačká se k vám. Chce cítit vaše teplo, váš tep a dech.

Prohlídněte si ty obrázky ještě jednou! To dítě je rozvalené, všechny končetiny má natažené – hledá svoje rodiče 😉

Takže teď když už víte, že ho nezavalíte, a že vás chce mít co nejblíže u sebe, nic vám nebrání si ho přitáhnout blíž k sobě (třeba pod křídlo) a vychutnat si klidný spánek. Třeba takhle:

Pozice s dítětem tělo na tělo má i tu výhodu, že při nočním převalování se, pořád víte, kde dítě je, a nemusíte se bát, že ho omylem praštíte třeba rukou. Budete jedno tělo 😉

Jak to vyřešit s peřinou?

Záleží, jak moc teple se přikrýváte. Je mnoho možností, jak to vyřešit:

• Společná peřina (vy se přikryjete jen pod prsa),
• každý má svou slabou deku (aby mezi vámi nebylo moc materiálu),
• dítě spí ve spacím pytli/uzavřeném overalu a vy pod slabou peřinou (některé děti to milují, jiné nesnáší),
• spíte každý v dlouhém pyžamu bez přikrývek (nebo v krátkém za horkých nocí).

Každopádně ani udušení dítěte peřinou se nemusíte bát – i novorozenec se umí hlasitě ozvat, pokud se mu připlete na hlavičku 😉

S pokrývkami souvisí i další obava:

Nebude nám vedro?

Odpověď záleží spíš na teplotě v místnosti, než na tom, jestli spíte pohromadě. Ale určitě je dobré před spaním řádně vyvětrat a i v noci mít zajištěn přísun čerstvého vzduchu:

• Pokud máte pasivní dům s rekuperací / klimatizaci, máte vyřešeno,
• pokud nemáte okno blízko postele, můžete otevřít ventilačku nebo celé okno,
• pokud by vám průvan vadil, doporučuju aspoň mikroventilaci (nová okna ji mívají všechna),
• pokud nic z toho nepřichází v úvahu, zkuste větrat přes jinou místnost – otevřete dveře a v jiné místnosti bytu otevřete okno.

Pro spánek dvou osob se doporučuje místnost o velikosti 12 m², takže je super, pokud můžete mít společné spaní v místnosti úměrně větší. Pokud ne, dobře řešte větrání (otevřením dveří si množství vzduchu k dýchání zvětšíte o objem vedlejší místnosti).

Tohle se týká ale spaní všeobecně, není to problém jen společného spaní.

„Jak je pak z vaší postele dostanete?“

Tahle obava trápí především prarodiče a vaše okolí. Často vás před tím varují ale i rodiče, kteří mají děti v pokojíčcích a společné spaní nepraktikují. Jak to? No protože jim ty děti ze svých postýlek v noci cestují k nim do postele. A proč asi? Protože se u rodičů cítí bezpečněji.

A kdy je tedy ta správná chvíle k přesunu dětí do vlastního pokojíku?

pokračování článku