Když se cykly srovnají: dvě ženy, jeden kalendář – a ta druhá je moje třináctiletá dcera

Nevím přesně, kdy se to stalo. Ale najednou jsme já a moje třináctiletá dcera začaly mít téměř stejný cyklus. Sladily jsme se tak dokonale, že sdílíme nejen dny, ale i nálady. Když jedna mlčí, druhá zpívá. Když jedna brečí, druhá hledá důvod. A když obě zatouží po čokoládě? No… vyšleme mého manžela. Jsme přece tým.

Z trestu se stal rituál (a z dcery průvodce)

Menstruaci jsem dlouho vnímala jako nepříjemnost, skoro trest. Ale s věkem – a hlavně díky své dceři – jsem v ní začala nacházet něco víc. Sílu. Hloubku. Čas pro sebe.

Vlastně bych řekla, že právě ona mě naučila přestat menstruaci ignorovat a začít ji vnímat jako měsíční zastávku vnitřního klidu. Jako restart. Jako návrat k sobě.

Moje dcera to tak zatím necítí. Pro ni je to pořád spíš trest. Něco, co ji omezuje, bolí, mění. Ale pozoruju, jak si k tomu postupně hledá vztah. Jak si dovoluje odpočívat. Jak začíná chápat, že i „špatná nálada“ má své místo. Že být cyklická není slabost – ale dar.

Kdo je Riky a kdo Bobek?

Riky je náš psí terapeut. Drsňák, gaučák, věrný parťák. Umí pochopit i mlčení. Vyvaluje svoje kulky a ví. Jeho přítomnost během „těch dnů“ je léčivá.

A Bobek? To je králík. Malý chlupatý filozof, co má výhled z klece na celý náš vesmír. Občas sedí v rohu a žere… svůj bobek. A kouká přitom takovým způsobem, že okamžitě zapomeneš, proč jsi vlastně brečela.

Naše cyklická KPZ: Krabička poslední záchrany pro dvě ženy a jednoho muže v poli

• čokoláda (vždy nová zásoba – díky, manželi)
• teplé ponožky a deka
• vnitřní svět a klid
• jóga s hlavou zabořenou v polštáři
• bylinkové čaje (maliník, kontryhel, nebo cokoliv, co voní po lese)
• homeopatika a kapky ženské trpělivosti
• mazlení s Rikym a Bobkem
• procházky bez cíle
• týdenní nárok na mlčení, který je potají naplněn zpěvem, tancem a nesmyslnými pohyby v kuchyni

Náš cyklický kalendář: Pro slabší povahy nevhodné, pro mámy nutné

• Krámy – mluvit pouze v případě nouze
• Týden čokoládových hodů – denní limit neexistuje
• Týden zabijáckého pohledu ala Superwoman – nezkoušej vtipy, nevyhledávej oční kontakt
• Den kontryhelu – maminka hledá smysl života v hrnku čaje
• Ticho svaté – introspekce, zírání do blba a zákaz dotazů
• Den pomazlení se zvířetem – povinný kontakt se srstí, ideálně s Rikym (králík se počítá až druhý)
• Návrat bohyně – maminka se zase směje, dceři se lesknou oči, svět má smysl

Závěrem

Nejsme jen máma a dcera. Jsme dvě ženy v proměně. Dvě luny, co krouží v rytmu přírody.

Někdy v absolutní harmonii. Jindy každá ve své galaxii. Ale vždycky spolu. V čokoládě, v tichu i v tanci.
A hlavně – už se nebojíme těch dnů. Už s nimi tančíme.