Nikdo neodchází naráz.

Odcházíš po kouskách. Ráno mlčením u kávy. Večer zády v posteli. Tím, že přestaneš vyprávět, jak byl den, protože už se nikdo neptá.

Lidi si myslí, že vztah končí hádkou. Nekončí. Končí tichem, na které si oba zvyknou. Tím, že sedíš vedle člověka a je ti víc samotno než v prázdném pokoji.

Zůstáváme ze zvyku. Ze strachu. Protože odejít znamená přiznat, že to nevyšlo. A to pálí víc než další rok zádama k sobě.

Někdo ti drží ruku. Někdo ti jen drží místo. To není totéž.ění článku