Když je jídlo nepřítel a Vy jste divní...

Jídlo…dodává nám energií, díky němu rosteme, žijeme každý den a užíváme si života. Takový scénář má jídlo pro spoustu lidí, přináší jim potěšení a radost. Některým tedy někdy trochu přespříliš Ale co když jídlo není nositelem radosti ani potěšení a nemáme z něj vůbec nic než trápení? I jídlo se ač se to na první pohled nezdá, může stát našim úhlavním nepřítelem.

Přestože ráda chodím do farmářských obchodů a nakupuji zdravé potraviny musím i přiznat, že nejsem typ člověka, kterému  k životu stačí jen  bio mrkev. Občas zhřeším a vychutnávám si to, ale podle mě nejde o to, jak často hřešíme, ale o to, jestli jsme spokojení. Nikomu nevnucuju svůj způsob života ani jídla, kdo si chce dávat 6x týdně bůček, tak klidně. Mě tato strava nesedí a tak jsem se konečně naučila poslouchat své tělo a dávat mu jen to, co mu prostě vyhovuje. Dlouho mi ale trvalo, než jsem zjistila, co mi nedělá dobře a protože ve svém okolí znám spoustu lidí, kteří zatím tápou, rozhodla jsem se dnes napsat svůj příběh a zkušenosti s potravinovými alergiemi a intolerancemi. Třeba někomu pomůže.

Jako dítě jsem prý neprospívala, trpěla jsem na bolesti bříška a reflux. Každé tři měsíce jsem skončila v nemocnici s bronchitidou napojená na kapačky a brala tuny antibiotik, které samozřejmě mému už tak oslabenému imunitnímu systému moc nepomáhaly. Každé umělé mléko jsem zvracela, no každé, v době mého kojeneckého věku byly na trhu asi dvě nebo tři značky Sunar a Feminar, takže zase tak veliký výběr nebyl. Jenže tenkrát prý děti zvracely po sunaru běžně, takže to nikdo příliš neřešil. Bohužel se nehledělo ani na moje dýchací problémy a ekzémy, na všechno byla jedna mastička a jedny léky, lékaři tehdy o nějaké alergii na bílkovinu kravského mléka neměly ani ponětí. A i kdyby měli, stejně by to asi nikdo moc neřešil, nevěděli by co s tím. Kojenecká mléka pro děti s alergiemi byla tehdy sotva v plenkách svého vývoje.

Už jako dítě si pamatuji, že jsem přirozeně odmítala jogurty a jablka a to mi vydrželo prakticky celý život, stačí si jen na ně vzpomenout a hned mám pocit kamene v břiše. Nedávno jsem četla zajímavý článek, kde bylo popsáno, jak děti samy eliminují určité potraviny tím, že je prostě nechtějí jíst. Každý rodič  v tom hned vidí, že je dítě vybíravé, ono ale možná jen nechce jíst něco po čem mu prostě není dobře a neumí to jinak dát najevo. Naše dcera Nicolka takhle odmítala jogurty také, všechny. Sváděla jsem to na rozmlsanost a nutila jí do zkoušení nových jogurtů, aby přece měla nějaké vitamíny. Trvalo to přesně do doby, než začala trpět úpornými průjmy a stěžovala si na bolesti bříška. V té době jsem už něco málo přečetla o potravinových alergiích a protože já sama jsem docela silný alergik na trávy a pyly, tušila jsem, že by Nicolka mohla být alergická také.Běžný krevní test u lékařky odhalil problémy s mlékem, a tehdy mi to došlo. Naše dcerka dělala to co jsem jako dítě dělala já, odmítala vědomě jogurty, protože jí nedělaly dobře. Naštěstí u ní se jednalo jen o přechodnou intoleranci laktózy způsobenou antibiotiky a po cca půl roce držení bezlaktózové diety se všechno upravilo. Dnes už sice po jogurtech potíže nemá, ale stále je téměř nejí, myslím, že v ni ty pocity těžkosti zůstanou ještě dlouho, stejně jako mě vydržely vlastně až dodnes.

U mě pravidelný přísun mléka nakonec  vyvrcholil zhruba ve 14-ti letech, kdy jsem byla hospitalizovaná se žlučníkovými obtížemi v nemocnici. Strávila jsem tam asi dva týdny, než mi šoupli nálepku- Žlučníkář-i když ultrazvuk byl v pořádku. Dostala jsem léky a  seznam jídel, která nejíst a tím to vše bylo vyřešeno .Bolesti jsem měla stále a to každých pár měsíců a to zhruba do svých 30-ti let. Nakonec mě to dovedlo až do Gastroenterologické ambulance, kde mladý lékař (dodnes mu děkuji v duchu) okamžitě naznal, že to nebude se žlučníkem mít nic společného a že to bude od jídla. Nevěřila jsem tomu, myslela jsem si, že je mladý a nezkušený a jen si na mě chce vyzkoušet svoji první gastroskopii. Jsem srab to se přiznám a na gastroskopii jsem nešla. Strach byl větší. Díky tomu jsem  začala více vnímat svoje tělo a sledovala po čem křeče přicházejí a po čem ne.

ALERGIE JAKO ODPOVĚĎ IMUNUTINÍHO SYSTÉMU

Mnoho lidí si plete alergie s nemocí a neuvědomuje si, že každá alergie je pouze odpovědí oslabeného imunitního systému. Proto také většina alergií střídá intenzity nebo mizí v závislosti jeho dozrávání .Mezi nejznámější alergie na potraviny patří ABKM=alergie na bílkovinu kravského mléka, alergie na vejce a lepek. ABKM se projevuje v 98% v kojeneckém věku, děťátko trpí na bolesti bříška, ekzémy a celkové neprospívání. Pláče, ve stolici se objevuje hlen nebo dokonce krev. Pokud nenarazíte na lékaře, který má s alergiemi zkušenosti nebo je má alespoň v povědomí, navrhne Vám kapky  nebo změnu mléka, což jistě zkusíte, bohužel většinou bez většího úspěchu. Pokud máte štěstí a dítěti jsou udělány krevní odběry na mléčnou bílkovinu nebo se dostanete do ordinace Alergologa, je to první cesta k úlevě Vám oběma. Protože není to jen dítě, které trpí a neumí to popsat, ale trpí s ním celá rodina. Malý drobeček nespí, pláče, vzpouzí se u krmení a Vy jste nešťastní s ním. Nevíte jak mu pomoci a přitom pomoc je blízko. Na trhu jsou různá speciální mléka jako třeba  Nutrilon Allergy Care nebo v případě potřeby pokud toto mléko nestačí, je k dispozici i Nutrilon Digestive Care.

Později je nutné pečlivě číst etikety a vyloučit všechny potraviny, které nejen obsahují mléko jako takové, ale  sušené, případně kasein, syrovátku a výtažky z nich. Sušené mléko se přidává i tam, kde by jsme ho nečekali, dokonce i do některých rybích produktů a margarínů, zvlášť do těch, kde je uvedeno „s máslem“. Mléko  se dá dobře nahradit různými rostlinnými jako rýžové, špaldové nebo pohankové. Stejně tak je na trhu hodně rozmanitá škála náhrad za jogurty i sýry. Bohužel většina z nich je založena na sóje, která je hned po mléčné bílkovině také silný alergen a nemělo by se to s ní přehánět.  Útěchou každému rodiči, který má dítě s ABKM je fakt, že později s tím jak se vyvíjí  mizí, k velké úlevě dochází zhruba ve třetím roce života.

Vejce a lepek jsou druhou nejčastější potravinovou alergií a i tyto dvě zásadní potraviny mají dopad na malého strávníka i jeho rodinu. Vejce se dá  nahradit třeba Hraškou, do sladkých pokrmů i banány. Dokonce jsou tabulky, kde je přesně rozepsáno jakou surovinu a kolik jí je třeba, aby nahradila jedno či více vajec. V rámci bezlepkové diety, která je jediným „lékem“ při alergii na lepek, je nutné vyloučit všechny potraviny, které obsahují pšeničnou, žitnou, ovesnou a ječnou mouku. Kromě pečiva se lepek přidává i do různých ochucovadel, instantních jídel, uzenin, paštik, atp. Kromě alergie na lepek, můžete také mít alergii pouze na jeden druh lepkové bílkoviny obsažené třeba v pšeničné mouce. Ostatní mouky tedy lze  se zvýšenou opatrností používat, ale každý alergik má jinou hranici tolerance. Projevy alergie jsou většinou rychlé po snězení dané potraviny. I já mám slabší alergii pouze na pšeničnou mouku, takže se jí snažím vyhýbat, ne vždy je to možné, protože nabídka  pečiva je u nás velmi omezená a i když je napsáno na obale, že se jedná o špaldový chléb, vždy má příměs pšeničné mouky.

INTOLERANCE=ZAKÓDOVANÁ LEST

Intolerance se může projevit kdykoliv během života a většinou je podmíněná geneticky a nedá se s ní do budoucna už nic dělat. Odstartuje jí stres nebo dlouhodobá nemoc, často i porod. Typickou intolerancí, která je doživotní tak zůstává Celiakie, která vypukne nezávisle na věku. Cesta ke stanovení celiakie nebo jiné intolerance jako diagnózy bývá dlouhá a zahrnuje spoustu vyšetření. Když už ale zazní jako verdikt, většinou se dotyčnému uleví, protože ví co mu je a konečně má možnost to změnit. Intolerance laktózy je také častá,  a na rozdíl od alergie na mléčnou bílkovinu se většinou neprojevuje kožními ani dýchacími potížemi, ale trávicími a jejich nástup může být od několika minut nebo hodin až po dny. Proto je složité je uvědomit si, že to může být právě laktózou. Léčbou je bezlaktózová dieta a naštěstí dnes je v obchodech hodně potravin  a  nové přibývají.

Já jsem po negativních testech na alergie vyzkoušela domácí test Food Detective. Objednáte si ho na internetu a domů vám přijde sada lahviček a podložky, na kterou  podle snadno pochopitelného návodu, v různých časech postupně lijete jejich obsah  a nakonec se za cca 40 minut dozvíte výsledek. U každé potraviny se v případě pozitivity zabarví kolečko modrou barvou a to od nejsvětlejší po nejtmavší, podle intenzity, s jakou na ní Vaše tělo reaguje. U mě se objevilo mléko, pšenice, žito a kvasnice. Ostatní zůstalo bílé. Přiznám se, že jsem tomu testu moc nevěřila, na internetu byly rozdílné recenze, někdo ho chválil, jiný zase nadával. A tak jsem se rozhodla zkusil právě test v nemocnici, kde bylo testováno cca 289 alergenů. Za pár dní mi v emailu přistál PDF soubor a v něm seznam všech testovaných potravin a u nich stupně od 1-4 podle reakce.  U mě se intolerance laktózy schovávala za pozitivními výsledky na kravské mléko. Bohužel  lékař, který mi vyšetření prováděl,  neřekl důležité věci a já si na ně  musela přijít sama. Jako laikovi mi nedošlo, že když mám pozitivní mléko v testu intolerancí a zároveň slabě kysané výrobky, které jsou právě velmi dobře při této intoleranci snášeny, že to i u mě bude laktóza, která mi vadí a ne přímo mléko jako takové. Nejhorší je, že takových lékařů je většina a když už se k nějakému vyšetření doslova vnutíte, výsledky vám nejsou vysvětleny nebo Vám je vysvětlí špatně. Také vám nikdo neřekne, že u 30%t lidí jsou všechny testy negativní a protože mají oslabený imunitní systém, nereagují na protilátky proti daným potravinám v krvi. A protože v krvi nic není, není důvod cokoliv vysazovat a tak se trápíme dál. I  když Vám laktózovou intoleranci zjistí, ještě to nemusí být definitivní. I u mě byla pouze dočasná a to po léčbě antibiotiky a zaplísnění organismu. Po té co jsem nasadila vysoké dávky probiotik a rostlinného uhlí, jsem po třech měsících snesla i trochu obyčejného jogurtu. Dnes mléčné výrobky někdy snesu a jindy ne, je to určitě i tím, že každý jsme individuální a někomu stačí málo laktózy a hned se projeví nepříjemné vedlejší projevy.

Nejlepším možným způsobem jak zjistit, zda na tu či danou potravinu reagujeme a nedělá nám dobře, stále zůstává prostá eliminační dieta. Na tři až šest měsíců vyloučit největší strašáky jako lepek, mléko, vejce apod. ze stravy a postupně vždy po jedné zavádět zpět. Nikdy se nedoporučuje zkoušet více rizikových potravin najednou, protože bychom se tak nedopátrali, zda máme křeče a ekzém po rohlíku a nebo po jogurtu. Při zkoušení potravin se také doporučuje dva dny počkat a sledovat reakce.

Ať už lékářské nebo naše osobní potvrzení alergie nebo intolerance  sebou nese i míru viny a nepochopení v okolí. Věty typu „to není možné, dřív jsi mléko pila a nic ti nebylo “ a nebo “ Jak to že dřív alergie nebyly a jedlo se všechno?“.  Jsou stresující a pokud nemáte nikoho kolem sebe, kdo Vás pochopí a podpoří, je to hodně složité. Máte pak pocit, že se musíte schovávat a jíst tajně, aby jste se vyhnuli posměškům. I já jsem to zažila, u nás doma se jedlo všechno a nějaké alergie přece nikdy nebyly. Těžko vysvětlovat, že mouka, ze které se kdysi dělal chléb nemá s dnešním bílým prachem v obchodě nemá  nic společného. A fakt, že dřív se tolik  pečiva nejedlo, také nikoho nezajímá. Nepřesvědčí je ani množství bezlaktózových a bezlepkových výrobků, které všude jsou k dostání a jejichž nabídka se rozšiřuje. Kdo nechce, nepochopí ani neuvěří. A babičky, které potají dětem dávají čokoládu a poctivého pribiňáka, přestože jim slušně vysvětlíte, že bude mít dítě ekzém a průjem ještě tři dny po té, také neohromíte. Mentalita těchto lidí je zastaralá a cokoliv nového je děsí a nejsou to schopni přijmout. V hlavách lidí prostě stále zůstává rohlík s máslem a svíčková se šesti knedlíky jako normální české jídlo a všechno mimo něj, je prostě divné a lidé, kteří to jedí jsou podezřelí cvoci.

Mám štěstí, že mám v současné  rodině podporu. Je to hrozně fajn pocit být mezi lidmi, kteří Vás podpoří, i když to není snadné. Můj muž sice jedním dechem intolerance a alergie popírá, ale druhým dodává, abych nepila mléko, když mi nedělá dobře I já mám někdy výčitky, když jsme někde, že mi dlouho trvá vybrat si jídlo a na výletě si nemůžu dát to nebo ono jako ostatní. Jenže je to v našich hlavách, že cítíme  vyřazení. Musíme si více věřit a naučit se prosazovat své názory a přesvědčení. Kdo nechce, stejně nepochopí a neutlučeme ho argumenty. Já už jsem to vzdala. Už se neptám v restauraci  jenom jestli jsou kuřecí prsa politá smetanovou omáčkou, ale jestli i brambory, které k nim dávají polévají máslem. I tak na mě skoro všude koukají přinejmenším jako na hlupáka, proč se ptám na takové nesmysly. Kdo se nikdy nesetkal s nějakou alergií nebo intolerancí a nezažil ten pocit po snězení něčeho, co se nesmíte, se vždycky bude divně tvářit a myslet si „něco“.

A je jenom naše vina, že si takových lidí všímáme. Musíme se naučit obhájit si svůj postoj a stát si za ním, protože je to naše tělo a my pak trpíme. Jsem to já , kdo se svíjí v křečích po snězení smetanové zmrzliny, ne slečna co mi jí prodala. Je to moje chyba, že jsem se nechala zlákat okolím a dala na jejich názor.

Život, který žijeme pod taktovkou alergie nebo nesnášenlivosti nevnímejme jako omezení, jako překážku k tomu být normální, jako ostatní. Vnímejme to jako jedinečnou příležitost zkusit něco nového, ochutnat jídla, která nejsou nudná a jsou pro naše tělo zdravá. Pokud dokážeme v našich hlavách přijmout fakt, že nejsme divní, zjistíme, kolik chutí a radosti nám nový životní styl přinese. A nakonec? Nakonec zjistíme, že nejsme omezení vůbec ničím, naopak, máme tolik možností….