@vlaxyz za prvé se omlouvám za smazaný komentář, ale někdy prostě nechci číst útoky na sebe zvlášť, když se tu otevřu.
@janedv
@esterka610
Dřív to tu bylo tak pěkný, milé prostředí, vkusné komentáře, i kritika...Té se nikdo nebrání, ani já ne. Nečekám, že se bude každému líbit, co píšu ani styl, jakým píšu, ale tak proč to komentujete? A co hůř, když Vám to vadí, proč to čtete a ztrácíte tím čas? To přeci nedává smysl.
Víte Vy co? Máte pravdu. Snažila jsem se být milá, ale upřímně? .Ne, nemusím si nechat všechno líbit jenom proto, že jsem veřejná osoba. Nemusím to přecházet, ani to číst. Komu by se to líbilo, když napíšete něco osobního a někdo naprosto cizí se Vám vysměje? Proč?
Nechci vyznít, jako že si stěžuju nebo že píšu "sluníčkově"-ani nevím, co to znamená, tak mi to někdo prosím vysvětlete do komentáře. Ale pokud to tak někdy vyznělo a pokud jsem se tím někoho dotkla nebo ho urazila, tak mě to mrzí, to jsem neměla v úmyslu.
V životě by mě nenapadlo, že se osobně setkám s lidskou zlostí a frustrací takhle napřímo. Co vede lidi k tomu, že si sednou a píšou takové nesmyslné komentáře a snaží se druhého zesměšnit a ublížit mu? Proč prostě nenapíšete něco smysluplného a k věci? Já se nad tím ráda zamyslím, okomentuju to...ale když napíšu něco osobního, evidentně se mě to dotýká, to je problém alespoň ze slušnosti to nechat být? Nelíbí se mi to,= ale nebudu se ještě trefovat?
Kdyby to alespoň mělo přínos, smysluplný komentář, ale Vy prostě máte jen za cíl někoho naštvat nebo mu ublížit. Myslela jsem si, že jsme tu dospělé a ženské k tomu. Tohle fórum by mělo být přeci pěkným místem, ale kolik lidí mi píše SZ, že je to tu hrozné, plné frustrovaných k.... a já tomu nevěřím a pořád sem přispívám. Fakt se sama sobě divím.
Nemyslím si, že to mám ani já, ani vy zapotřebí.
Až zase jednou budete sledovat patnáctivteřinové video nebo dívat se na něčích dvacet centimetrů naklizeného čtverečku, chci, abyste se zamyslely.
.
Nad tím, jak moc skutečné to je. A jak moc skutečné, to je u Vás doma. Se všemi drobky, fleky od sirupu na stole, dřezem s nádobím ještě od snídaně a prachem na poličce.
Ne, nebudu Vám tu dnes psát o tom, že mít doma nepořádek je naprosto fajn, a že "šťastné dítě=bordel v bytě." I když možná trochu jo.
Ale pokud jste uklízecí typ, jako já, tak Vás tohle všechno může děsit. Hlavně se děsíte toho, proč nedokážete mít perfektně naklizeno, jak byste si přála, i když by to mělo být jednoduché, že? Každý to přeci zvládá.
.
Tak já vám řeknu, že já to třeba nezvládám.
A taky Vám řeknu, že nepořádek kolem Vás nevypovídá vůbec nic.
Nepořádek, je jen nepořádek. Je přirozený. Je součástí našich životů i našich domovů. Protože v nich žijeme, protože i my jsme skuteční. Dýcháme, smějeme se, jíme, chodíme po podlaze, saháme na kliku a okna, cpeme se oblíbeným popcornem na sedačce.
.
Žijeme tu. Tohle je náš domov.
Nepořádek, drobky, neumytá okna i prach tam někde v rohu nevypovídá nic o tom, jaký jste člověk a už vůbec neznamená, že jste špatná máma. Jenom proto, že máte plný dřez nádobí a koš s odpadky je pootevřený, protože už včera jste ho chtěly vynést.
.
Nepořádek je jen nepořádek. Jsou to jen věci. Drobky se zametou, prádlo poskládá, sirup utře a odpadkový koš vynese. Je to jen nepořádek. Nemá žádnou váhu ani hodnotu.
.
Já chci vidět domovy a místa, kde lidé žijí. Kde je normální, že musíte vyklepat sítko se zbytky jídla, kde je normální, že máte zapatlanou zeď v předsíni, protože namalovat ji na růžovo byl s pěti dětmi bezva nápad.
Kde je normální, že máte špinavé víko od koše, protože jste tam špatně hodila víčko od jogurtu.
Kde je normální, že jsou kapky na zrcadle.
Kde je normální, že je občas nutné vysát příborník, protože vůbec nechápu, jak tam se drobky můžou dostat?
.
Jsou lidé, kteří se dívat nechtějí.
Chtějí vidět dvacet centimetrů naklizeného čtverečku a jeho úklid, který je stejně nesmyslný, jako předstírat, že v domě s dětmi a kočkami, je to jako z magazínu o bydlení. I s tou béžovou sedačkou, bílými polštáři a sněhově bílým nábytkem.
A jedním fíkusem v rohu.
Neožraným od kocoura. Div je, že to přežil. Kocour ne fíkus.
.
Protože já chci. Chci vidět domovy a další mámy, které to nemají všechno srovnané, které nemají naleštěný stůl ani podlahu a u kterých najdete, stejně jako u nás, kočičí chlupy v rohu. Vůbec nesejde na tom, jak moc a často zametáte, jak moc a často berete hadr do ruky a utíráte a utíráte.
Protože domov je od toho, abyste v něm žili, abychom my v něm žili. Smáli se, brečeli, radovali se, vařili jídla, která milujeme a sdíleli vzpomínky, které nám v paměti zůstanou víc, než uklizená podlaha.
.
Vím, že se to teď říká často, stejně jako oblíbené "body positivity a minimalismus", ale když se někdy večer zamyslím nad tím, co se stalo ten den, vidím všechno možné, jen ne ty kočičí chlupy v rohu. I když tam stále jsou, protože s dlouhosrstým kocourem a kočkou, prostě budou. Už mě to neděsí, i když jsem puntičkář, protože ty chlupy opravdu nikam neutečou. Ale mohly by mi utéct vzpomínky na ty chvíle, které jsme tu strávili. A to nechci. Ani vy to nechcete.
.
Takže až zase příště uvidíte něčích dokonalých dvacet centimetrů v domě a budete mít pocit, že kolem Vás je pořád nepořádek a že to děláte špatně, vzpomeňte si na mě. Protože děláte všechno dobře, děláte všechno tak, jak můžete nejlíp. S dětmi, únavou, prací, v domě nebo v bytě...i s tím dlouhosrstým kocourem, který se rozvaluje na koberci a zlomyslně pouští další chlupy. Nemám mu to za zlé a ať už je u Vás tím kocourem cokoliv nebo kdokoliv, ani Vy nemějte.
Já tu jsem, stejně jako Vy a snažím se každý den. Protože tak to my mámy děláme. Ať už jsme kdekoliv, ať už jsme jakkoliv unavené nebo smutné.
A tak doufám, že i u Vás doma se žije, miluje, hádá, brečí a směje. I s těmi kočičími chlupy v rohu.
S láskou,
Monika ❤
IG: @mamaholciciparty
🎈 SKUPINA VYTVOŘENÁ🎈
Krásné pondělní ráno 🙂
Pro ty, kdo vědí-vy víte 😉 pro ty z Vás, které třeba ne a rády by se připojily.
Založila jsem skupinu pro všechny maminky, které rády budují domov s láskou, tvoří, pečou, vaří, inspirují nebo se chtějí inspirovat od ostatních. Chtěla bych, aby to byla příjemná komunita žen, které se podporují, neodsuzují a společně sdílejí radosti i starosti všedních dnů.
Protože já sama jsem žena v domácnosti, je to zejména pro maminky, které také jsou doma, pracují z domu a máme společnou cestu. Pokud navíc jako já, milujete všechno retro a vintage, budeme si hodně rozumět 😉
Rády ale uvítáme i maminky, které pracují mimo domov, jen prosím buďme k sobě slušné, naslouchejme si a respektujme, že máme každá jiný příběh a jinou cestu.
Pokud jsem zapomněla poslat žádost některé z Vás, přidávám odkaz zde 🙂
https://www.modrykonik.cz/group/9084/
Už se na Vás všechny těším <3
Zdravím Vás po dlouhé době a upřímně, ani se mi nechtělo do on-line světa vracet. Už si ani nepamatuju, kdy jsem něco napsala a nesetkala se pod mým postem s nějakým rýpavým komentářem od neznámého člověka, který měl potřebu vyjádřit názor, který nikoho nezajímal. A tak jsem toho nechala. Jenže čím déle jsem pryč, tím víc mi dochází, že to není v pořádku. Nemusíme počítat s troly, ani s pomluvami, ani s negativními komentáři, jenom proto, že sdílíme cokoliv veřejně. A těm, kteří je píší, nikdo nedal právo se takhle vyjadřovat.
❤
Před pár dny jsem se stala členkou skupiny žen, které mají rády retro módu. Víceméně 1940-1960. Dneska jsem se dozvěděla, tedy nejen já, ale i my ostatní, že většina skupiny jsou moderní ženy, emancipované feministky a že tam "nepochodíme". My, které jsme doma, s dětmi, bez dětí, pracujeme nebo pleteme, to je koneckonců jedno. Nikomu do toho, jak žijete nic není. Nikomu nemusíte předkládat účty, snad jen tomu nahoře, pokud v něj věříte a i to je vaše věc. Já sama jsem doma, muž je úspěšný, často cestuje na dny nebo týdny a na mě je chod domácnosti a starání se o dům a našich pět holek. Už jsem unavená z toho, že je to nemoderní, že jsem za "hloupou" slepici, která peče, šije a poskakuje doma v podpatcích. Neposkakuju. A peču občas ráda. To je fakt.
❤
Mám se stydět za to, že nechodím do práce, protože cokoliv bych vydělala by byly drobné a navíc by to celý chod rodiny zkomplikovalo? Mám se stydět za to, že se ráda oblékám žensky do šatů a sukní? Za pár let mi bude 40 a mám pocit, že jsem se celý život za něco styděla. Hlavně za to, že jsem úplně jiná, než většina lidí a žen v mém okolí.
❤
Ale taky vím, že Vás(ty které mě sledujete rády a tímto zdravím sestřičku z dentální kliniky 🙂/ tu je dost. A s Vámi chci sdílet svoji cestu, svůj život. Proto dnes večer založím soukromou skupinu, do které budou moct jen ženy, které to mají podobně jako já. Ženy, které se nestydí za to, že pracují z domu nebo třeba jsou doma, ale nepracují, prostě rády vaří, pečou, pletou, malují nebo jezdí na koni, to je jedno. Založím skupinu pro ženy, kde se můžeme inspirovat, povzbuzovat, chápat a být si přítelkyněmi. Soukromou proto, aby nám tam bylo hezky, cítily jsme se v bezpečí a nemusely jsme poslouchat nějaké rýpavce, kteří se nudí a potřebují ventilovat svoje frustrace 🙂 Skupina bude i pro maminky, které chodí do práce, ale prosím, buďme k sobě tolerantní a chápavé. Neříkejme si věty typu: " Kdybych byla celý den doma, taky bych zvládala to a to..."
❤
Možná jsem naivní a v dnešním světě opravdu úplně mimo, ale věřím, že jsou tu ženy, maminky, které se rády podpoří, a že nám tam bude pěkně. Kdo by se chtěl přidat napište mi komentář tady s ❤ nebo zprávu a já Vás do skupiny přidám.
Snad se tam s Vámi uvidím 🙂😉
Monika
Za naši rodinu vám přejeme krásné a klidné Vánoce. Dnes jsme byli zapálit svíčku nejen za naše blízké, kteří s námi už nejsou, ale i za ty, kteří přišli o život nedávno. Dávejte na sebe pozor🫶🏻
MŮJ IG: @mamaholciciparty
#veselevanoce #krasnevanoce #holynight #merryandbright #milujuaděkuju #rodina #mama #maminka #maminkacz
Vzpomínáme💔 V době, kdy celý svět oslavuje Vánoce se náš svět zastavil. Už poněkolikáté.
Další tragédie. Další zbytečně ztracené životy. Mladé životy. Věnujme jim tichou vzpomínku a nejen jim. I těm, kteří po nich zůstali. A my, obejměme naše nejbližší. A buďme vděční. Za všechno. za to, že tu jsme.
🎉🎁 VÁNOČNÍ EBOOK 🎁🎉ZMĚNA LINK JE I ZDE
pro ty z Vás, kteří to přehlédly, vyrobila jsem letos takový Vánoční Ebook s tipy na úklid, vánočními aktivitami a oblíbenými recepty. Ty z Vás, které o něj projevily zájem, prosím pošlete mi emailovou adresu do zpráv, pošlu Vám ho dnes večer jako PDF. A ty, které by ho ještě chtěly, pošlete mi zprávu také
Ať se líbí a hlavně ať zvládneme ten předvánoční shon i radosti co nejvíce v klidu a pohodě.
Odkaz na EBOOK zde:
https://heyzine.com/flip-book/149015d42d.html
Monika
Můj IG: @mamaholciciparty
TAK JEŠTĚ V ČESKÉ VERZI, pro ty, co si přály 🙂
VÁNOČNÍ TAPETY A KALENDÁŘE 🎉
Posílám Vám vánoční tapety a kalendáře, které jsem vytvořila. Doufám, že se Vám budou líbit. ❤
Monika
IG: @mamaholciciparty
Krásné úterý ,
blíží se Vánoce a ty jí naprosto Miluji. Jako vážně a hodně. Ale i když je miluji, je to přeci jen náročné období, abych všechno stihla připravit, trochu poklidit a také k nám tradičně přijíždí rodina na slavnostní oběd.
Tak mě napadlo, neuvítal by někdo takový Christmas plánovač s aktivitami, takový Adventní kalendář? Kde byste našly týdenní výzvy-co uklidit a postupně připravit na Štědrý den. Také nějaké oblíbené recepty (já třeba budu chystat Gingerbread granolu jako dárek a nějaký alko i nealko drink na Vánoce, prkénko na Štědrý den i takový brunch).
tak mi dejte vědět, pokud byste měly zájem. Já ho připravím a pošlu Vám ho 🙂
Monika
Pokud Vám to ještě dnes nikdo neřekl a já vím, že zřejmě ne, jste úžasná a musíte si to teď říct hlavně sama sobě.
Protože i když se nám občas chvály od ostatních dostane, stejně se na sebe při pohledu do zrcadla ani nepodíváme.
Odvracíme zrak, protože co v něm občas vidíme, se nám nelíbí. Léta stejně jako smích, pláč a všechny okamžiky se nám do našich tváří vpisují rychleji, než bychom si snad přály. A najednou stojíme u zrcadla, díváme se na tu osobu v něm a chceme se zeptat, co se s ní stalo? Kam se ztratila?
Přitom ona je pořád tady. Vy jste pořád tady.
Pod rozcuchanými vlasy. Pod legínami, které v koutku duše možná proklínáte. Pod unavenou tváří bez make-upu.
Pod tím vším nádobím ve dřezu. Pod tím vším pláčem a záchvaty vzdoru. Pod tou kopou prádla, které se trčí v rohu. Pod každou hádkou mezi nimi, pod každou probdělou nocí, pod každým dojetím i svraštělým čelem, když Vaše ruka zabloudí na teplé čelo.
Všude tam jste. Vím, že tam jste. A chci, abyste se dnes do toho zrcadla podívala. Ne, na tu osobu tam. Ale na sebe. S láskou, s vděčností, s maličkou pýchou. Protože máte být na co pyšná.
Já na Vás jsem. Na nás všechny. ❤
Dobrou noc.💋
IG: @mamaholciciparty
Magic, Beauty, Books. 🪄Jednoduše patrně nejznámější knihkupectví spojené s kavárnou v Londýně. Waterstones. Kdo v něm nebyl, jakoby snad ani nebyl v Londýně samotném. Pracovat v něm je pro lidi čest.
🪄My jsme navštívily ten na rušném Trafalgar Square a popíjet anglický čaj a přitom sledovat nejrušnější provoz v celém Londýně, to bylo jako z jiného světa. You have place in my heart forever Waterstones.🫶🏻
#waterstones#waterstonespiccadilly#waterstonesbookshop#waterstonescafe
🫶🏻Nothing Hill. Láska na první pohled. Tušila jsem, že téhle barevné čtvrti, která byla doslova ztělesněním lásky propadnu. A to natolik, že jsme se do ní vydaly ještě hned po příletu. Řeknu Vám vidět na vlastní oči tu neskutečně krásnou barevnou paletu dveří a procházet se místy, kde se do sebe bezhlavě zamilovali Julia Roberts a Hugh Grant, to moji romantickou duši přímo roztetelilo radostí. ☀
Nakoukly jsme i k onomu známému knihkupectví, kde bohužel Hugh nebyl k zastižení, naštěstí hned vedle měli prodejnu s famóznímu donuty, takže jsem svoje zklamání mohla alespoň zajíst.😁
Na tuhle část Londýna se zapomenout nedá. Mezi barevnými dveřmi a ulicemi je znenadání naprostý klid, zatímco jakmile odbočíte byť jen o kousek vedle, ocitnete se okamžitě na rušné, hlavní ulici. Pokud jste ale v duši romantičky, musíte jí navštívit. Prostě musíte. U růžových dveří jsem měla nutkání zaklepat a zajít na čaj se samotnou Barbie 💕
Tak až tam budete, vyřiďte Hughovi, že se vrátím. Přesně za rok, na stejné místo. Goodbye Hugh🫶🏻
MŮJ IG: @mamaholciciparty
Žijeme ve světě, kde mít víc, znamená být šťastnější. Hlavně zážitků, protože bez nich jsou dny nudné. A nudné je obyčejné a obyčejné, je špatné. Přitom kolik z nás opravdu zažívá denně nějaký nablýskaný moment? Nevím jak Vy, ale já trávím dny často hodně obyčejně. Pro spoustu lidí určitě. Vařím, uklízím, pracuju a občas se podívám na nějaký film. Nebos si přečtu knížku. Čím jsem ale starší, tím víc si ale takových dní vážím. Dní, které prostě jen plynou a já s nimi. Ano, je to patetické, stárnu, prostě jen obyčejně stárnu.
Takže jestli jste tam někde někdo, kdo máte pocit, že máte strašně obyčejný a nudný život, protože prostě jen jste, jsem v tom s Vámi. I pokud, jste za to vděčná a stydíte se to přiznat nahlas. Protože já občas taky.
Tak dobrou noc❤
MŮJ IG: @mamaholciciparty
Londýn! 🫶🏻Pro nás milovnice Sherlocka Holmese, britského humoru a filmu Nothing Hill, to byla skoro povinnost. Těšila jsem se celý půl rok a i když nebyla cesta jednoduchá (poprvé na mezinárodním letišti sama), tak jsme si to neskutečně užily. Budu tu chvilku spamovat Londýnem, protože se mi splnil sen. Celých pět dní, ve snovém městě s nejoblíbenějšími lidmi na světě. Mými dvěma holčičkami.❤️
MŮJ IG: @mamaholciciparty
#londonbaby#londyn#cestujemesdetmi#kdyzseplnisen#maminka#maminkacz#promaminky#bytmamou#mamablogerka#mamablogger#londontrip #mamablog #mamabloger #family #mamablogerka
Blíží se desátá hodina večer a to u nás znamená jediné, celý dům utichne.
V kuchyni uslyším tikot hodin na zdi, v dálce šplouchá myčka a venku zase štěká sousedovic pes.
Po celém dni si můžu sednout, zhluboka se nadechnout a utřídit si myšlenky. Dneska byl dobrý den. Obyčejný, ale dobrý. A my mámy víme nejlíp, že obyčejný je kolikrát to nejlepší, co se nám může stát.
Žádné velké překvapení v podobě rozbité myčky, neočekávané angíny nebo jiné situace, se kterou jsme ještě ten den ráno nepočítaly. A to je na tom být mámou pro mě často nejhorší. Nevědět.
Jen doufat, že bude dobrý den. Bez překvapení. Nebo alespoň bez velkých překvapení, protože ono se vždycky nějaké najde.
Takže pokud jste dnes měly také dobrý den a nebo naprosto šílený a počítáte minuty už, aby byl u konce, přeji Vám dobrou a co nejvíce klidnou noc. Ať naberete co nejvíce sil můžete.
Protože zítra, zítra je nový den.
Dobrou noc ❤
MŮJ IG: @mamaholciciparty
Dneska jsem stála se svými dvěma holčičkami (12 a skoro 10) ve frontě na Trdelník. Běžná věc, nic zajímavého na tom nebylo. Až do chvíle, kdy se na mě otočila jedna starší paní a začala chválit moje holčičky. Že jsou slušné, hodné a moc dobře vychované. A v tu chvíli mi došlo, kolikrát denně mám pocit, že to nezvládám. Kolikrát denně pochybuju o tom, jestli si můžu sednout a jen tak si číst. Jestli bych zase neměla radši něco poklidit, něco napéct a někde něco porovnat. Nebo vymyslet nějaký společný výlet.
Vím, že v tomhle nejsem sama, teda, alespoň v to doufám. Ale já vážně nemám všechno srovnané, dokonale navařeno a napečeno a netrávím s našima holkama celé dny. Dělám, co můžu, abych je nakrmila, dobře oblékla, zajímala se o jejich trápení i radosti a dobře je vychovala. A také vím, že to nedělám sama. Děláte to i vy, děláme to my všechny.
Snažíme se každý den být lepší a lepší, než ten den předtím. Ležíme v postelích večer a i když jsme unavené, nemůžeme usnout, protože se nám hlavou honí tolik myšlenek. Jestli jsme nezvýšily moc hlas, jestli jsme jim nějak neublížily, jestli mají všeho dost, co potřebují zítra a zejména to, co jsme dnes nestihly. Zejména to, se nám honí hlavou nejdéle.
Nemyslíme na to, co jsme zvládly, ale na to, co ne. A tak jestli tam někde sedíte a čtete tyhle řádky nebo ležíte v posteli a počítáte, co jste dnes nestihly, myslím na Vás. Přeju Vám klidnou noc a přeju Vám, abyste usínaly s pocitem, že jste toho zvládly dneska hodně a že nemusíte být zítra lepší. Protože už i dnes, i dnes, kdy máte pocit, že ne, jste byly dost dobré. Jako každý den.
A udělaly jste dost.
Dobrou noc ❤
MŮJ IG: @mamaholciciparty
Chci Vám jen říct a ani nevím jak, DĚKUJI! Za všechny Vaše komentáře, zprávy, objetí na dálku. Mám tu nejlepší komunitu na světě a vážím si každé, jedné z Vás. Každou, jednu z Vás vidím. A slibuji, že tentokrát se nebudu bát psát a tvořit, být sama sebou a být tu pro Vás a doufám, že časem se dočkáme nějakého společného kafíčka, i kdyby jen virtuálního ❤
MŮJ IG: @mamaholciciparty
Měly jste někdy pocit, že Vám život utíká pod rukama a Vy se ho snažíte chytit, marně?
Někdy si přijdu úplně rozpolcená, ztracená. Vím, že jsem se mámou stala dobrovolně, vím, že jsem všechny dcery chtěla a také vím, že je tolik žen, které by si dítě přály, ale nemohou ho mít nebo o něj dokonce přišly. A proto mám výčitky, že si toho všeho dost nevážím, že často pomýšlím na jiný život.
Jakoby jsem mohla do sebe nasoukat dvě osoby. Jednu "mámu", a pak tu druhou, kterou jsem si "vysnila v hlavě" a kterou být nemůžu. Alespoň ne teď.
Večer vím naprosto přesně, že ráno vstanu, protáhnu se, udělám si kávu, otevřu deník, ale do toho jednu dceru bolí v krku, druhá má špatnou náladu a najednou se mi ta představa klidného rána i celého dne rozsype přímo pod rukama. Místo smoothie k snídani, hltám rohlík. Místo salátu s avokádem mačkám presovač a odpoledne se snažím vzpamatovat, abychom měly hezkou a klidnou večeři. Přitom jsem tak utahaná, že myslím jen na postel. A vidím nějaké video o jiné mámě, která vstává v pět, cvičí, pije smoothie, a přitom chystá svačiny třem dětem.
A sama vím, že to chce fakt hodně síly a odhodlání tohle všechno zvládnout. A jsem na sebe naštvaná, protože já to nedokážu. Proč ona a ne já?
Zní to hrozně pateticky a možná i hloupě, ale pokud jste tam někdo, kdo máte občas pocit, že byste chtěla být někým jiným, alespoň na den..dva...tak Vás chápu. Milujete svoje děti, i já je miluju nade vše, jen někdy...nějak, alespoň na chvíli. Vidím Vás.
A vidím i Vás, která se občas zavřete v koupelně na delší dobu, než je nutné a přerovnáváte už tak dost srovnané ručníky, protože díky tomu, máte pár minut ticha navíc.
A vidím i Vás, která sledujete hodiny a přejete si je trošičku popostrčit dopředu a nebo zpět. Protože i když se těšíme na večer, víc a víc si uvědomujeme, že přijde doba, kdy ten zatracený čas budeme chtít zpomalit.
A nejhorší na tom, že si připadám strašně zbytečná. Nevydělávám velké peníze, nemám žádnou veleslavnou kariéru a už vůbec nejsem aktivní na sociálních sítích. Ani na blogu. Ne, proto že bych nechtěla nic předávat dál nebo nevěděla co, ale protože, koho by to zajímalo? Číst příspěvky od mámy pěti dcer, která žije obyčejný život v kolotoči nákupů, svačin, večeří, občas přidá nějakou tu snad povzbudivou poznámku, ale není vůbec cool a ani in. Protože dneska se nosí profily, které přidávají hodnotu. Kosmetiku, oblečení, fitness, ale co když nejsem nic z toho.
Takže i Vás, která byste tolik chtěla světu ukázat kus sebe sama, i tu vidím.
Vidím Vás všechny.
❤
MŮJ IG: @mamaholciciparty
Na každý začátek se často zapomíná.
Na první moment, kdy jsme držely v náručí naše dítě. Jak jsme byly zaplavené nejen láskou, ale i strachem a velkou neznámou.
Na první přebalení, kdy jsme nevěděly, co s ohnutými nožičkami a jak správně plenku zapnout, aby nepadala nebo nebyla moc těsně.
Který krém dát pod plenku a jestli vůbec. A co se začervenáním? Kolikrát jsem stála nad opruzeninou a chtělo se mi plakat společně s mojí dcerkou. V tu chvíli bych se rozeběhla do všech obchodů a nakoupila všechno možné, jen aby to zabralo.
Na první koupání, jestli je voda dostatečně teplá nebo málo nebo příliš? Jestli umýt vlásky nebo jen tělíčko a jestli koupat vůbec, když miminko pláče? Koupání, které v nemocnici zabralo pod zkušenými rukami sestřiček pár minut, nám trvalo s přípravami a otázkami hodinu.
Na první krmení, kdy ještě i dlouho po něm, jsme nevěděly, zda má miminko dost mléka, nestrádá a něco mu nechybí.
Na první uspávání, převlékání, první příkrmy.
Všechno co bylo tehdy poprvé, se nám dnes zdá tak běžné a samozřejmé.
My "zkušené" mámy často na ty "nezkušené" působíme suverénně, jako by to všechno byla vlastně brnkačka.
Ale zkušené jsme tím, že jsme měly možnost dělat spoustu omylů a chyb a naučit se, dělat to lépe. 🙂
MŮJ IG: @mamaholciciparty
#blogmamy #maminkacz #bytmamou #milovatjebatse #nazacatku#maminka#maminka❤️#maminkam
#maminkám#maminkamaminkam
Taky Vás občas otázky našich nejmenších zaskočí, že nestihnete odpovědět?
A nebo neodpovídáte, protože prostě nevíte?😂
Myslím, že my mámy máme nějaký divný kalendář, kde nás prostě výrobci podvedli. Některé dny záměrně vynechali.
Takže nám začíná sice týden pondělím jako ostatním, ale pak je hned pátek.
Není to spravedlivé a zvažuji postoupení příslušným orgánům.
Jak jinak si vysvětlit, že poslední dobou nic nestíhám 😀
Na konci sprna jsme na pár dní navštívili restort Harmony Club ve Špindlerově mlýně. Nechala jsem se inspirovat úžasnou recenzí a musím říct, že to bylo báječné. Nádherná příroda, lanovka, dětské hřiště a výborné jídlo. A to wellness! Naše holky byly ve svém živlu a vážně jsme si to užili. Nesmím ale zapomenout poděkovat celému personálu, který byl vstřícný a ochotný. Cítili jsme se jako v bavlnce a rozhodně se někdy vrátíme. Už proto, že jsme holkám slíbili lanový park a nedošlo na něj 😀 Pokud hledáte i teď na podzim pár dní v nádherném prostředí a úžasné jídlo k tomu, nemůžete vybrat lépe. A že už jsme toho navštívili 😉
P.S. a já se tam úplně zamilovala do tvorby Aleny Mornštajnové! Hana mě dojala, Tiché roky udržely v napětí a nyní Listopád, stránku po stránce překvapuje. Znáte autorku, četli jste od ní něco?
#dovolena#rodina#milujuadekuju#spindleruvmlyn#odpocinek#maminka
Tak naštěstí nastává čas pro tu příjemnější část✌️ doufám, že si těch 30 minut stihnete náležitě užít 😃
Někdy jen tak sedím a říkám si, co se mnou bude, až všechny naše holky vyletí z hnízda? Myslím, že to napadne občas nás všechny. A to jsem nikdy nepatřila mezi maminky, které opravdu žijí jen dětmi a pro ně. Vždycky jsem pracovala, měla svoje koníčky a snažila se být sama sebou. Méně či více úspěšně.
Přesto je moje identita "mámy" ve mě tak silně spjata. Vím, že se to nezmění, budu pořád máma, pořád je budu chtít chránit, ať jim je deset nebo bude čtyřicet. Ale dneska tady sedím a plánujeme stěhování. Za necelé čtyři roky. A v tu chvíli bude naší nejstarší 21, další 19 a prostřední 18. Teď mi to přijde úplně nereálné, že budou opravdu takhle velké a že nebudou každý den doma. Ty dvě starší určitě.
Že už je neuvidím každý den. Při večeři. Nebudeme si dávat dobrou noc. Je mi z toho smutno. A tak tíživě, na srdci.
Vždycky jsem se těšila, až budou velké, až půjdeme na kafíčko, popovídat si a já uvidím, jak rostou v mladé a snad úspěšné ženy. Ale že to přijde tak brzy a že se s tím budu tak těžko vyrovnávat, s tím jsem tedy nepočítala nikdy.
Už teď když kolikrát jedeme někam na výlet a jedna z nich chce jít ven s kamarády, je mi to líto. Jsem za ni ráda, to ano a moc, ale zároveň si občas postesknu po dobách, kdy bylo v autě pět dětských sedaček a pět malých holčiček.❤
Přijde chvíle, kdy budete naposledy držet své dítě v náručí. Cítit tu teplou, miminkovskou vůni. Dech toho droboučkého tělíčka.
Naposledy Vám bude mávat až půjde do školky a později do školy.
Naposledy se k Vám připlíží uprostřed noci do postele a bude Vás šťouchat do boku a vystrkávat ven.
Jednou přečtete poslední pohádku o Popelce nebo Červené Karkulce před spaním a naposledy utřete špinavý obličej.
Takže zatím, co si někdy přejete, aby to už bylo naposledy.
Jednou přijde den, kdy si budete přát, abyste to mohla zažít zase ZNOVU.❤
Jen hrstka malin a takové štěstí.
Na cestě lesem, z nenadání poprvé vidět borůvčí. Poprvé ochutnat lesní borůvky a zažít ten pocit.
Vracely se mi vzpomínky z dětství tak silně, že jsem skoro až v dáli slyšela svého psa jak se brodí jehličím.
Dojímala jsem se.
Celé letošní léto se dojímám.
Nad chvílemi jako tyhle. S upatlanými, modrými prstíky v mé dlani.
S cákanci kolem bazénu, s melounovými kuličkami a pozorování západu slunce.
I ty na první pohled nejobyčejnější chvíle, jsou často ty nejkrásnější.
A život je takový.
Obyčejný a krásný. A někdy si víc nepřejeme.
Jak jste prožili léto a na co nejvíc vzpomínáte?❤
Zkuste prostě jen být. Teď a tady. Zkuste jen být. Sama sebou, neohlížejte se na to, co byste všechno měla dnes udělat. Neohlížejte se na to, čím vším byste dnes měla být.
Jen být. Teď a tady. Zachumlejte se do velké, kostkované deky a začtěte se do příběhů z říše pohádkových. S těmi nejmenšími. I s těmi většími. Slyšte jen jejich dech, tlukot jejich srdcí a úžas v jejich očích. Když Červená Karkulka vítězí nad zlým vlkem. A popelka lehce vklouzne svou nožkou do útlého střevíčku.
Prostě jen být. Teď a tady. Protože to stačí. Protože je to dost. I vy sama jste.
Sama sebou, taková, jaká byste si přála být. Alespoň dnes večer.
Všechno co se nepovedlo, všechno čeho bylo málo, nechte odplout někam daleko.
Buďte jen sama sebou, tady a teď. Pro ně. Pro jejich náruč. Pro sebe.
S láskou, Monika ❤
A některé dny jsou vážně těžké. Jiné jsou ještě těžší a to už si možná i sáhnete na pomyslné dno. Takový ten moment, kdy chcete jen brečet do polštáře, bouchnout dveřmi nebo něčím o zem. Kdy se nedaří vůbec nic. V takovou chvíli se cítíte nejhůř na světě, nepomůže číst, že zítra bude líp. Že za hodinu až všechny děti usnou, bude líp. Že až omyjete poslední hrnek, byt utichne, že bude líp.
Ale ono bude. Možná ne za hodinu, ani za dvě, ale bude.
Všechno pomine a vy se znovu zase nadechnete. Zvládnete to. Minutu po minutě, den za dnem. Bude líp.
S láskou,
Monika
Stav velké party na táboře. Den dvanáctý.
Zvrtnutý kotník a opar, nekompromisně a na celé čáře, převálcovaly rozbité brýle.
Už jen čekám, kdy mi holky oznámí, že na tábor dopadl Asteroid, proběhl se jím Tyranosaurus Rex a nebo že se v táboře objevil vzácný druh španělské chřipky, která byla vymýcena v 16. století.
Ať žijí táborové radovánky.
P. S. Doufám, že máte krásné léto.
S láskou,
Monika❤️
