Pokud Vám to ještě dnes nikdo neřekl a já vím, že zřejmě ne, jste úžasná a musíte si to teď říct hlavně sama sobě.
Protože i když se nám občas chvály od ostatních dostane, stejně se na sebe při pohledu do zrcadla ani nepodíváme.

Odvracíme zrak, protože co v něm občas vidíme, se nám nelíbí. Léta stejně jako smích, pláč a všechny okamžiky se nám do našich tváří vpisují rychleji, než bychom si snad přály. A najednou stojíme u zrcadla, díváme se na tu osobu v něm a chceme se zeptat, co se s ní stalo? Kam se ztratila?

Přitom ona je pořád tady. Vy jste pořád tady.
Pod rozcuchanými vlasy. Pod legínami, které v koutku duše možná proklínáte. Pod unavenou tváří bez make-upu.

Pod tím vším nádobím ve dřezu. Pod tím vším pláčem a záchvaty vzdoru. Pod tou kopou prádla, které se trčí v rohu. Pod každou hádkou mezi nimi, pod každou probdělou nocí, pod každým dojetím i svraštělým čelem, když Vaše ruka zabloudí na teplé čelo.
Všude tam jste. Vím, že tam jste. A chci, abyste se dnes do toho zrcadla podívala. Ne, na tu osobu tam. Ale na sebe. S láskou, s vděčností, s maličkou pýchou. Protože máte být na co pyšná.
Já na Vás jsem. Na nás všechny. ❤
Dobrou noc.💋