TOBĚ, KTERÁ SEDÍŠ HNED VEDLE V KABINCE

Zní to prapodivně. Asi si říkáte v jaké kabince? V kabince letadla mířícího vstříc fantastickému dobrodružství? Nebo v kabince fotobuňky, kde se právě tvoří vzpomínky?

Je to vlastně jednoduché, v obyčejné kabince na veřejných záchodech. Třeba těch v obchodním domě.

Všechny mámy to známe. Nezáleží na tom, kde zrovna jsi, jestli se snažíš konečně dojíst oběd v restauraci, po dvacáté chytnout batole na skluzavce nebo si nakupuješ večeři pro svou rodinu. Jenom pár slov, těch tolik obávaných slov, které prostě v jednu chvíli zazní z úst Tvého  potomka: "Mami, potřebuju na záchod!"

Kolikrát se tomu snažíš předejít a tak jdeš s dítětem na záchod pro jistotu a pořád se ptáš. Ujišťuješ se ve výtahu,  dokonce ještě ve chvíli, kdy bereš nákupní vozík se ptáš: "Nepotřebuješ na záchod?"

NEPOTŘEBUJE. Samozřejmě, že nepotřebuje. Aspoň ne teď. Stačí, aby uběhlo dvacet vteřin a najednou těch pár malých slov zní z její pusy znovu a znovu a hlasitěji: "POTŘEBUJU NA ZÁCHOD, MAMI!"

A tak utíkáš...já taky, jsem ta, která vleče batole za ruku a uhání na první záchod, stejně jako Ty.

Vrhnu se do první kabinky, nejdřív zkontroluju, jestli je dostatečně čistá a pak už jen rozepínám bundu, sundávám kalhoty a spodní prádlo a každý pohyb neustále doplňuji jakýmsi zaříkadlem: "Ještě ne! Ještě nečůrej!"

Uff, povedlo se a batole sedí na záchodě a bez nehody.

Ale nejsem tu sama, vedle cvaknou dveře a do vedlejší kabinky vstoupíš TY.

Vím, že toho uslyšíš hodně v nadcházejících minutách..v tom malém prostoru 4x2 metry. I když vidím jen Tvé boty vím, že slyšíš všechno co řeknu, protože se to rozléhá ozvěnou po toaletě.

Slyšíš mě, jak říkám : "Nesahej na to," asi desetkrát za třicet vteřin. Také uslyšíš rány, rachtání prázdné role toaletního papíru, splachování, jak se svou dceru snažím přinutit "konečně už" a zvuk vody prý funguje. Slyšíš mě, jak říkám, že je mi teplo a že už OPRAVDU musíme jít, tak aby si pospíšila.

Ale najednou už se jí nechce a místo dělání toho, proč jsme tam přišly, jí zaujme kbelík, takže se ho snaží otevírat a zavírat. Což samozřejmě komentuji, aby nedělala.

Kromě toho slyšíš i její zvídavé otázky: "Co to je?" a moje odpovědi, kdy se snažím být opravdu trpělivá a milá, ale je to velmi náročné.

Navzdory všemu, co slyšíš, zatímco se já snažím přinutit své batole vykonat potřebu, kvůli které jsme tam přišly, chci, abys věděla následující věci:

1. BÝT MÁMA NENÍ PRO SLABÉ POVAHY

Mateřství sebou přináší mnoho "jedinečných" situací, které dokáží znervóznět i ty nejsilnější z nás. Třeba to, co se děje v záchodové kabince ve chvíli, kdy se moje batole snaží dobýt velký bílý trůn a já hledám poslední zbytky trpělivosti, děkuji, že s námi máš trpělivost. Bude to hodně různých zvuků a pachů, které budeš muset vydržet.

2. DĚLÁM,  CO MŮŽU

Dnes jsem četla citát: "Tak dlouho, jak se budete snažit dělat to nejlepší, nikdy nemůžete selhat."

I když je můj boj s nočníkem často náročný, dělám to nejlepší pro svou dceru. Jako všichni rodiče na světě. Doufám, že si moje dcera bude jednou pamatovat ty groteskní okamžiky, kdy jsem čelila rozpakům při jejích pokusech na veřejných záchodech.

I v těch extrémně náročných chvílích, kdy jsem ve stresu, to nevzdávám, protože chci pro ni udělat to nejlepší.

3. PŘÍSAHÁM, ŽE UŽ UMÍ CHODIT NA ZÁCHOD

Vlastně chodí na nočník nebo na záchod už několik měsíců a bez problémů. Zdá se ale, že kdykoliv vejdeme na záchod jinde než doma, má potíže. Možná si ale jen chtěla vyzkoušet mýdlo, které tam mají nebo si prohlédnout koš na odpadky. Nebo vyzkoušet ten děsivý vysoušeč rukou, který najednou úplně zbožňuje. Ale když už jsme konečně tady, prošly jsme celým obchodním domem a vysvlékla jsem jí několik vrstev oblečení, doufám, že jsme sem nešly zbytečně. I když tobě, sedící hned vedle nás, se to jistě jeví.

Upřímně, mně už také.

4. MÁM OPRAVDU PŘÍJEMNOU POVAHU, PŘÍSAHÁM

Předtím, než jsem měla děti, jsem byla přesně ten typ ženy, která zapřísáhle tvrdila: "Moje děti nebudou nikdy mít záchvaty vzteku a už vůbec ne na veřejnosti. Nikdy se nebudou válet po podlaze a křičet a já nebudu stát bezradně nad nimi. Je to vina rodičů, když se dítě takhle chová."

Dneska musím uznat, jak hrozně jsem se mýlila. Všechny dvouleté, tříleté nebo čtyřleté děti mají záchvaty vzteku a pláčou. Často a je jim jedno, kde zrovna jste. Jestli v bance, v obchodě nebo se snažíte domluvit s dětskou lékařkou.  Výbušné, nepředvídatelné a tolik stresující záchvaty pláče a vzteku prostě přicházejí a odcházejí. A vy jste proti nim bezradní.

Takže Ty, která zrovna sedíš ve vedlejší kabince na záchodech věř, že to co slyšíš ode mě, není zrovna to nejlepší z mé povahy.

5. NEZNÁM ODPOVĚDI NA VŠECHNY JEJÍ OTÁZKY

Když jsou ti tři roky, všechno se zdá být nové a neznámé a tak máš plno otázek. Bez ohledu na to, jak bláznivá otázka to může být, naučila jsem se nebýt v rozpacích a jen se smát tomu, jaká šílenost to zase je. Části lidského těla, tlačítka ve výtahu nebo tolik fascinující krabičky s prezervativy u pokladny. Zajímalo by mě, jestli zrovna tyhle malé krabičky jsou cíleně pokládány do výšky dětských očí, protože není jediná návštěva supermarketu, kdy by se mě naše dvou a půl letá dcera zaujatě neptala: "Co to je?" Někdy se mi těžce hledá odpověď a přiznám se, řeknu i lež 🙂

Doufám, že se směješ také 🙂

6. MILUJU BÝT MÁMOU

 Už dávno jsi dávno odešla a patrně už jsi neslyšela  moje nadšení, když jsem radostně vykřikla, že už se to "konečně povedlo"! Věděla bys, že být máma znamená být v jednu chvíli totálně na dně a hned vzápětí prožívat nejšťastnější okamžiky svého života se svým dítětem.
I když se to mnohdy nezdá, ty lepší chvíle převáží ty špatné, jen to chce tomu věřit.
Takže milá ženo, ty, která jsi před chvíli seděla hned vedle nás a sdílela jsi se mnou a mou dcerou zrovna ty "nešťastné" okamžiky, díky, že jsi se mnou měla trpělivost a že jsi v těch mých nelehkých okamžicích byla potichu a držela mi palce.
A co Vy, máte taky nějaké vtipné zážitky z návštěvy toalet s batoletem nebo dětmi? Napište mi je do komentářů 🙂

NAJDETE MĚ I NA FACEBOOKU: https://www.facebook.com/Denikmamy/?ref=aymt_homepage_panel

#mk_academyblog #blogujeme #trenujemenazachod