Děkuji za Vaše zprávy, ve kterých se mi svěřujete se svými problémy. I mě se vždycky uleví, když zjistím, že nejsem sama, do bojuje se vším tím prádlem, nádobím a odmlouváním dětí. Někdy jsem unavená i na to, abych s nimi diskutovala a každé "proč" mě jen vysiluje víc a víc.
Vím, že je to období, kdy je důležité odpovídat, ale někdy není prostě síla.
Opravdu neznám 32 jednoduchých kroků jak mít uklizenou domácnost a zabránit záchvatům vzteku.
Ani Vám nemohu poradit osvědčenou radu, díky níž uděláte všechno správně a Váš život bude ze dne na den plný třpytu a slunce. Ani Vám nemohu říct, že všechno bude skvělé, Vy se vyspíte a všechna frustrace, vztek a smutek budou jako mávnutím kouzelného proutku pryč. Ne to opravdu nemůžu.
Ale to, co můžu a musím je napsat Vám, že NEJSTE SAMA.
Každá z Vás, která čte tyto řádky. Ať už držíte plačící dítě nebo jste si jen na chvíli sedla a kolem Vás běhají děti a Vy máte chuť se někam zavřít a křičet. Když jste uvízla v kruhu, který se zdá být každý den horší a horší.
Vypadá to, že všichni kolem Vás to zvládají, že? Mají nějaký tajný recept na všechno, je Vy ne.
Nejenom Vy, JÁ TAKÉ.
Ale víte co? Zvládnete to. Dostanete se zase o krůček dál, malý, ale podstatný. A já také.
A do té doby?
Buďte k sobě milosrdnější a dívejte se na sebe tak, jak se díváte na ostatní. Se soucitem a pochopením.
Buďte hrdá i za ty maličkosti, které jste dnes udělala.
Snažila jste se a je to vidět.
Buďte vděčná za sebe, protože jste to Vy, kdo je tím kouzelným lepidlem, které drží Vaší rodinu pohromadě a díky Vám, všechno funguje.
Moje přítelkyně, projdeme tím vším společně,
a zvládneme to.
Monika ❤