Dnes ráno při odvádění Nicolky do školky jsem zažila něco zvláštního.
Potkala jsem jinou maminku. Všimla jsem si jí už včera na besídce, která ve školce byla.
Klidné, laskavé oči, jemné blond vlasy a celkově působila rozvážně a klidně. Přesný opak mě.
V jednu chvíli jsme zůstaly v šatně jen my dvě s našimi dcerami.
Zatímco já jsem říkala svojí holčičce, aby se převlékala a nekoukala se kolem sebe.
Ona tu svou tiskla v náručí a opakovala: "Mám Tě ráda, miluju Tě a moc."
Velmi záhy jsem pochopila, že je to jejich ranní rituál, který dělají pokaždé, když dcerku odevzdává učitelkám ve školce.
Nejdřív mi to přišlo divné a přehnané, ale cestou k autu jsem o tom musela přemýšlet.
A té mamince bych chtěla poděkovat.

Děkuji, že jsi mi ukázala, jaká láska k dítěti je a měla by být.
Nemohu Ti slíbit, že budu stejná, ale pokusím se být lepší.

Monika ❤