Dneska jsem stála se svými dvěma holčičkami (12 a skoro 10) ve frontě na Trdelník. Běžná věc, nic zajímavého na tom nebylo. Až do chvíle, kdy se na mě otočila jedna starší paní a začala chválit moje holčičky. Že jsou slušné, hodné a moc dobře vychované. A v tu chvíli mi došlo, kolikrát denně mám pocit, že to nezvládám. Kolikrát denně pochybuju o tom, jestli si můžu sednout a jen tak si číst. Jestli bych zase neměla radši něco poklidit, něco napéct a někde něco porovnat. Nebo vymyslet nějaký společný výlet.

Vím, že v tomhle nejsem sama, teda, alespoň v to doufám. Ale já vážně nemám všechno srovnané, dokonale navařeno a napečeno a netrávím s našima holkama celé dny. Dělám, co můžu, abych je nakrmila, dobře oblékla, zajímala se o jejich trápení i radosti a dobře je vychovala. A také vím, že to nedělám sama. Děláte to i vy, děláme to my všechny.

Snažíme se každý den být lepší a lepší, než ten den předtím. Ležíme v postelích večer a i když jsme unavené, nemůžeme usnout, protože se nám hlavou honí tolik myšlenek. Jestli jsme nezvýšily moc hlas, jestli jsme jim nějak neublížily, jestli mají všeho dost, co potřebují zítra a zejména to, co jsme dnes nestihly. Zejména to, se nám honí hlavou nejdéle.

Nemyslíme na to, co jsme zvládly, ale na to, co ne. A tak jestli tam někde sedíte a čtete tyhle řádky nebo ležíte v posteli a počítáte, co jste dnes nestihly, myslím na Vás. Přeju Vám klidnou noc a přeju Vám, abyste usínaly s pocitem, že jste toho zvládly dneska hodně a že nemusíte být zítra lepší. Protože už i dnes, i dnes, kdy máte pocit, že ne, jste byly dost dobré. Jako každý den.

A udělaly jste dost.

Dobrou noc ❤
MŮJ IG: @mamaholciciparty