Hezkou neděli,
upřímně, nečekala jsem dnes takovou odezvu na článek- Dny, o kterých příliš nemluvíme, ale měly bychom..., které se mi dostalo.
Některé příběhy Vás mě dojaly, protože je opravdu smutné, že se cítíte osamělé, nepochopené a bojíte se venku zvednout oči, abyste neviděly odsouzení v očích druhých.
I já jsem se s tím setkala, naposledy dnes odpoledne. Naše nejmladší dcera měla záchvat vzteku v prodejně, protože jsem jí odmítla koupit šaty. Když ji okřikla prodavačka, vzala jsem ji do náruče a raději odešla. To, co jsem cítila asi popisovat nemusím.
Cítíme se tak všechny, často.
Odsouzené, nepochopené, osamělé.
Píšete mi častěji a častěji do soukromých zpráv, ptáte se na radu, děkujete za článek, který Vám pomohl uvědomit si, že nejste samy. A vy víte, ŽE NEJSTE SAMY.
Pokud máte chuť říct něco ostatním maminkám nebo se s nimi podělit o svůj příběh, své pocity, i když nejsou takové, jaké by okolí čekalo,
máte možnost.
Tento blog je náš, píšu ho pro nás všechny a byla bych ráda, kdyby jednou byl místem, kde se všechny maminky budou cítit dobře a jako "doma".
S Láskou,
Monika
