Hurá do papírnictví na nákup školních potřeb aneb jak si ten konec prázdnin pěkně užít.

Přiblížila se chvíle, kdy všichni rodiče školou povinných dítek v závěru léta plného smíchu, s divokým výrazem v očích a seznamem, který neměl ani pán Bůh, když tvořil svět, dobývají regály papírnictví.
Připravte se na bujarý pochod napříč všemi velikostmi sešitů, nepadnoucích obalů, tužek číslo 150 a nutnou blikající propiskou s tučňákem na konci, která dopíše přesně za dvě hodiny po příchodu domů.
Co už, polovina věcí v tašce stejně nedává smysl.

"Mami, potřebuju sešit A4 s linkama." Zní to jako brnkačka, ale je to omyl.
V následujících minutách mě čeká rychlokurz v identifikaci školních pomůcek a naprosto pochopitelných rozdílů (jak pro koho) mezi sešity 440, 524 a 625 zakončený proslovem, že ty trapácké s krajinkou nebo duhou nosit nebude.
5x A4, 40 listů čtverečkovaných, tři malé sešity, sedm velkých nelinkovaných a ideálka je samozřejmě Oxford sešit, který podle ceny rozhodně museli tisknout přímo na dané Univerzitě.

Jako zkušený rodič se snažím alespoň naoko tvářit, že s přehledem rozlišuju větší formát, tužší desky, linka vs. čtvereček.
V regálu samozřejmě sešit, který potřebuju a ideálně s netrapáckým motivem na přebalu není. Opatrně se zatajeným dechem sahám do vedlejšího, a už se ho chystám vzít, když mi probleskne hlavou otázka:
"Koupit ten sportovní s fotbalistama pro tiché dítě, které má trauma z míče?"
Začínám se ale dostávat do stavu, kdy ze všech těch plnících per, náhradních tuh číslo 0.8 nebo 0.5 a modelín fosforeskujících 36 barvami, které jsou samozřejmě lepší, než ty jen se 25, budu mít trauma sama.

Cestou míjím zoufalé rodiče, kteří se dostali do pasti kornoutů naprosto netušíc, že jediný, kdo bude po večerech užírat pracně nasypané bonbóny a lízátka, budou oni sami. Chce se mi ušklíbnout, protože toto období mám již zdárně za sebou, ale humor mě přejde hned vzápětí. Dostáváme se do sekce "OBALY".

Ano, ano, vím. Za nás byly jen dva typy obalů. Ty co padly a ty co byly úplně na..však vy víte. Ovšem dnes je jiná doba. Zatímco se potím a lezu regálem plným lesklých, matných a poloprůhledných nesmyslů (jakoby to nebylo jedno, když za měsíc budou všechny buď počmárané nebo popraskané), všimnu si prodavačky u pokladny, která se potutelně usmívá.
Začíná přeměřování.
Učebnice Dějepisu je vyšší, než učebnice Chemie, ale nižší, než Atlas světla. Takže vidina 3 stejných obalů se vytrácí v dáli stejně jako moje příčetnost a zachování lidské důstojnosti. Jsem jen kousek od toho, kdy nechám narvaný košík uprostřed prodejny.

Pomalu se přesouvám k regálu s pravítky. Lidský rozum nařizuje vzít sadu, koneckonců, když nějací myslitelé udělali sadu pravítek, asi věděli, proč.
Chyba.

Pravítko průhledné, klasické a s délkou 30 cm je dneska nuda. Dnes jsou školní pomůcky víc, než nesmysly, za které rodiče utrácejí své vydřené výplaty. Jsou totiž módními doplňky.
Puberťačka koulí očima, ze kterých létají blesky, protože ona mít nějaký hnusný, průhledný pravítko ještě z dob vašeho děství(rozuměj středověku) ani náhodou nosit nebude, když Mařka odvedle má barevný a ještě ke všemu ohebný.

Říkáte si, co stojí za námahu a předem prohraný boj a co už ne. Sada nudných avšak praktických pravítek jde do košíku ovšem také. Tak nějak tušíte, že ohebné, svítivě růžové pravítko bude puberťačce na houby a když se dost nařehtá se spolužačkou, kam až pravítko lze ohnout, bude potřebovat taky něco narýsovat.

Naprosto vyčerpaná diskuzemi o nutnosti gumy ve tvaru K-pop idolu, která sice negumuje, ale je trendy, se doploužím k pokladně, kde se na mě stále usmívá prodavačka a moje příčetnost zasáhne ranou své otázky:" Obalíme?"
Mám chuť jí skočit po krku a naschvál koupit 60 obalů na úkolníček jenom, abych jí dokázala a celému světu, že padnou na všechny sešity a učebnice, ale zmůžu se jen na přikývnutí.
Prodavačka se zaraduje a začne z podpultu tahat jeden obal (samozřejmě perfektně padnoucí) za druhým a já jen přemýšlím, jestli tesání do kamene nebylo přeci jen efektivnější.
Na částku svítící na pokladně ani nekoukám a vleču se s puberťačkou domů i s nadějí, že to nejhorší, už mám za sebou.
Školním pomůckám zdar.💋

Závěr: na tuhle absurditu zapomeneme všichni ve chvíli, když se večer zjeví v Bakalářích zpráva od třídní učitelky: " Na zítra prosím donést vylisovaný květ růže damašské, kelímek od řeckého jogurtu 1 kg balení a staré tričko."
P.S. Jdu narvat holky kilovkou jogurtu, abych to měla už připravené.

FCB: https://www.facebook.com/blogmamy/
IG: bymonicarose