Jako máma se pořád každý den učím, co je správné a jak se zachovat.
A někdy mám pocit, že s tím nikdy nepřestanu a nikdy vlastně nezjistím, co je nejlepší.
Když se ohlédnu do minulosti a do svého dětství, vím, přesně co moje máma dělala špatně a co já bych dělat nikdy nechtěla.
Občas se ale na sebe podívám nebo slyším, co říkám a jsem si čím dál více jistá, že je snadné hodnotit a myslet si, co je nejlepší. Mnohem těžší je to, ale skutečně vědět.
Všechny chceme naše děti chránit. Bránit je předtím, aby jim někdo ublížil.
Jenže jak poznáme, kdy jim ublížit někdo chce a kdy se jen zbytečně bojíme pustit je do světa?
Je to tisíc a jedna otázek, kterou jako rodiče denně řešíme.
Čím začít krmit, mrkví nebo cuketou, zda vybrat ekologické plenky, zda používat vlhčené ubrousky nebo zda zrovna tohle oblečení je z dokonale hebké bavlny a nepoškrábe jejich křehká tělíčka.
Častěji se ale obáváme o jejich křehké duše, aby jim jejich dětská naivita zůstala co nejdéle, aby co nejpozději zjistily že vlk, který sežral babičku i červenou karkulku, byl rádoby hodný soused, kterého obě znaly.
Pravda ale je, že je před vším uchránit nedokážeme a naše děti nás mnohdy jako jediné, uvidí v situacích, kdy prostě nebudeme krásné, chytré, dokonalé a které budeme chtít z jejich myslí vymazat.
Unavené, naštvané, zoufalé.
Některé blogy Vám poradí, jak najít nejlepší odstín make-upu a který zvířecí potisk je právě nejvíce in. Také Vám řeknou, proč byste měly mít zrovna tuhle kabelku nebo tyhle boty, i když jsou to jen věci.
Jiné blogy Vám poradí, jak udělat dokonalou snídani v neděli, jak mít pocit štěstí, protože máte krásnou fotku a můžete jí sdílet. A také Vám poradí, jak děti správně vychovat, ohlídat je a ochránit je před vším zlým.
Jestli bude stačit jen hlídat je nebo bude lepší postavit jim klec a klíč zahodit.
Z některých rad se Vám zatočí až hlava a co teprve realizace.
A pak jsou tu blogy, které Vám neporadí nic z toho.
Nemusíte se líčit posledním hitem, když je čtete. A autora pramálo zajímá, jestli svetr, který máte na sobě je in, z kašmíru, vlny a nebo, jestli je vlastně čistý.
Také ho nezajímá, co jste měli k večeři a zda Vám stojí nádobí ve dřezu.
Jsou to blogy, kde je úplně jedno, jestli máte nemyté vlasy dva dny, na rameni trochu mléka a zrovna v tuto chvíli prožíváte všechny pocity, jen ne štěstí.
Ani já Vám neporadím, jestli se zrovna Vaše nové boty dobře zkombinují s touhle šálou a jestli byste na podzim měla vyměnit osvědčený krém za jiný.
Je to jednoduché, tedy mé důvody pro to jsou jednoduché.
Není to proto, že by mě to nezajímalo a nechtěla bych Vám poradit.
Je to jednoduše proto, že vím, jak snadné je nechat se zahltit dokonalými posty ostatních a chtít se jim vyrovnat , když nemůžete.
Když jste pár týdnů po porodu a nezapnete kalhoty, i když byste měla.
Když jste doma s dětmi a přesto to u Vás doma rozhodně uklizeně nevypadá.
Každý máme svou cestu. Pro někoho je sbírka designerských kabelek štěstí, pro jiného je to půl hodina s osobou, kterou miluje.
A každý si musíme tu svou cestu najít a po ní jít. Nenechat se ovlivnit okolím, protože i když se snažíte přejít pláž v deseticentimetrových podpatcích, brzy Vám dojde dech a boty sundáte a vyměníte je za žabky.
Je naprosto v pořádku chtít být lepší, pracovat na sobě a snažit se něco zlepšit. Je ale také v pořádku nedělat někdy nic. Nechtít po sobě 100%, když zvládnete jen polovinu.
Všechen ten tlak, všechny odpovědi na každou otázku. Jeden lepší manuál na štěstí za druhým. Stačí si jen vybrat.
Možná bude lepší, když si vyberete sebe.
Když přijmete fakt, že dneska to prostě na 100% podle ostatních nebylo.
Ale bude stačit, když to bude Vašich 100%.
Každý máme totiž jiný metr, jinak nastavený a jinak nám měří naše hodnoty.
Ale nakonec pochopíte, že ten Váš metr je vlastně nejlepší, protože je podle Vás, Vaší rodiny i Vašich dětí.
A že rady ostatních jsou fajn jako inspirace, ale nedá se podle nich chtít žít.
Protože každý máme jiné možnosti, schopnosti a přání.
V jednom se ale shodneme, že jako mámy chceme, aby naše děti byly šťastné a spokojené takové, jaké jsou.
Nechceme je předělat, i když se někdy vztekají, jsou tvrdohlavé a neústupné a někdy spolu bojujeme.
Dopřejme si to samé navzájem.
Maličko zlepšit, když cítíme, že bychom rády, ale nechtějme se předělat a být někdo jiný.
Monika ❤️
❤PŘIPOJTE SE KE MĚ NA FACEBOOKU: https://www.facebook.com/simplyblog/
❤NEBO NA BLOGU: www.blogmamy.cz
❤A NEZAPOMEŇTE NA INSTAGRAM: https://www.instagram.com/thesimplyblog/
