Je smutné, kolik žen se bojí říct nahlas svůj názor.
Bojí se odsouzení, kritiky a nepříjemného útoku, protože nejsou dost šťastné  mámy.
Být máma přeci stačí ke štěstí.
Já cítím, že ale mě nestačí.
Své děti miluji nade vše na světě a udělám pro ně vždycky všechno, co budu moct. Své potřeby odsunu na druhou kolej a jejich dám na první místo.
Ale i přesto, říkám otevřeně a nahlas, že jsou věci, které mě jako mámu nepříjemně zaskočily a které mi rozhodně radost nepřinášejí.
Jednou z nich je třeba hluk.
Upřímně, myslím si, že hluk je jedna z nejtěžších věcí, které jako mámy denně zažíváme.
Já přiznám, že mám ráda klid a ticho.
Moje dcery ale ne.
Někdy vytvářejí tolik hluku svým nadšeným poskakováním, hlasitými hovory a hrou, že (a teď nežertuji), utíkám se zavřít do ložnice ve druhém patře, kde si lehnu na postel a naplno vychutnávám TICHO.
Po chvíli se ale cítím provinile, že nejsem dost dobrá máma, když se takhle schovávám, protože hluk je jen dočasný.
A já bych měla být naopak vděčná, že jsou naše dcery takhle živé, upovídané a neztratí se.
Ale někdy je to prostě náročné.
Někdy stačí opravdu málo a bojuji s tím, zůstat v klidu a neokřiknout je. A někdy také selžu.
Večer, když jsou spát, si užívám ticha kolem sebe, zrovna jako právě teď.
Ale místo toho, abych si to vyčítala a obviňovala se, jsem se rozhodla, že nemám za co se stydět.
Nemám ráda hluk a na tom není nic špatného. Přeci to neznamená, že jsem neměla mít děti.
Tahle část mateřství je pro mě těžká, ale patří k němu.
Stejně jako k němu patří spousta krásných věcí.
Věřím, že nejsem sama, kdo to takhle cítí a že je nás víc, které jsme rády večer za trochu ticha 🙂
I když své děti milujeme nade vše, je krásné, když spí, že? 😉
Tak klidnou noc a hlavně tichou, co nejvíce to bude možné ❤