Krásný večer 🙂

vítám další příchozí. Jestli si něco přeji ze všeho nejvíce, tak abychom tu byly přítelkyněmi, oporou. Nechci další skupinu a nechci si hrát na "influencera nebo "blogerku".

To mi připomíná, že zrovna sedím s hrnkem mátového čaje a sleduji videa na youtube. Přiznám se, že mezi sledovanými jsou různí lidé, většinou však mají něco společného. Je to klid, který cítím, když je sleduji.
Ať už je to minimalismus, nebo homemaking, opravdu si u nich odpočinu.
Občas si přijdu ale jako z jiné doby. Jakoby mě někdo sebral z filmu "Městečko Pleasantville" a hodil sem. Znáte ten film? 🙂
Občas mám pocit, že sem nepatřím, že jsem prostě mimo.
Nenosím oversized věci, miluju šaty, ženské siluety, jemné barvy, šperky a broušené sklo.
Boho styl mi nic neříká a i když jsem se opravdu snažila, zjistila jsem, že to nejsem já, když se oblékám do stylu, který je kolem mě a je trendy.
Je to vlastně stejné, jako s mým životem.
Dodnes nechápu instagram. Je to galerie, plná úžasně inspirujících lidí, ale pak je tam také tolik žen nebo dívek, které vystrkují(omlouvám se za výraz) cosi do objektivu, skupují jednu paletku očních stínů za druhou, cpou si skříně neforemným oblečením a mají falešný pocit popularity, když sbírají like jen tím, že jsou součástí skupin, kde je systém "follow za follow, like za like".

Možná je to tím, že mě instagram nikdy neživil a nikdy ani nebude. Protože styl ála "50 léta a Audrey Hepburn" se tu moc nenosí a spíš vzbuzuje údiv.
Na druhou stranu si ale všímám, že když procházím obchodním domem v šatech okolo žen v jeansech a svetrech, otáčí se za mnou. Říkám si, je to údiv nebo mi malinko závidí, že mám odvahu vystoupit z davu?

A proto vlastně dnes píšu příspěvek, abych Vám dodala odvahy, pokud jste jako já a cítíte se často mimo a nekomfortně v tom, v čem se cítí dobře (a nebo to dobře předstírají) 90% žen.
A to souvisí i s tím, že jste doma, staráte se o domácnost a líbí se Vám to. Máte radost a jste šťastné.
Protože na konci dne, na tom záleží úplně nejvíce.

S láskou,

Monika❤