Mít bazén, to je vám krásná věc.

Sedíte na terase. v ratanovém křesle. popíjíte ledový čajík ze skleničky, ve které se houpe brčko s plameňákem a s láskou pozorujete ta svoje robátka, jak si užívají léto.
K dokonalosti už Vám schází jen pohledný a opálený Hawajčan. který by Vám čajík doléval a pak něžně stínil sluníčku, abyste se nespálili.

A protože už tady na venkově žijeme nějaký ten pátek, ve stínu závisti sousedům, kteří celé léto nadšeně povykují z chlorované vody u nich na pozemku, jsme naznali, že i u nás, už nastal onen čas.
Čas zábavy, šplouchání a hlavně chlorovaných tablet.

Tož jali jsme se pořídit bazén.
Jak těžké to může být?
Ovšem realita, ta je tady na venkově úplně jiná.

Nejdřív zjistíte, že mít pozemek pomalu o velikosti fotbalového hřiště, je sice super, ale když není skoro nikde rovina, vaše plány se pomaličku hroutí.
Nakonec zlanaříte ochotného souseda, který svou dělbou práce přispěje k tomu, abyste měli betonový plácek na bazén.
Suma za bazén naskakuje, s mužem se jen culíme a pořád věříme, že děti bazén ocení a léto bude tzv. happy jak dva grepy.

Pak nastala část výběru bazénu.

Limitováni průměrem betonového plácku, usuzujeme, že bazén stojící nahoře na něm bude nejmenší problém a tak s metrem měříme a zkoumáme. Nakonec je na výběr jen jeden typ bazénu, tady je to aspoň snadné a už hurá do obchodu. Ověšeni síťkou EXLUSIVE, která tuším je jen za exkluzivní cenu, kapátky, nádobkami a plovákem na chlorové tablety a nadějí, usedáme do auta vstříc světlým zítřkům plným koupání a smíchu.
Netušíme, že hlavně toho smíchu si užijeme my s manželem.

Po úspěšné montáži bazénu, který naštěstí dělali profíci,(což nám bylo doporučeno hned při koupi bazénu v prodejně, kde jsem se ujala výběru skleniček na víno po té, co mi z ruky dvakrát upadla síťka do bazénu), začala konečně ta zábavná část.

Napouštění!

Zatímco děti nadšeně běhaly domě, soukaly se do plavek, nafukovali vehementně plameňáka a stihly se pohádat, kdo dřív uplave 100 metrů pod vodou, já běhala okolo domu s techniky.
Mít studnu je výhoda, kterou oceníte nejvíce v době, kdy ostatním neteče voda v rámci odstávky. Tehdy mám tendenci otevřít okna a pustit naplno kohoutek, aby sousedi slyšeli, že nám teče!

Nutno však zmínit i nepatrnou nevýhodu. A to množství vody.

Ne každá studna je dělaná na to, aby se z ní najednou vysoslo 20 kubíků vody. A ta naše začala protestovat už po pár litrech.
Zatímco uvnitř studny blikal nápis "F-sucho", mě blikaly v hlavě všechny možné katastrofické scénáře od sesychající pleti až po děti plazící se po zemi žízní.

Zatímco děti pochopily, že s plavkama dnes jen do vany, podařilo se studnu zprovoznit, ale napouštět z ní bazén, nám bylo doporučeno jen na vlastní nebezpečí.
jak se říká, "voda je základ všeho živého", tak v rámci zachování života naší rodiny, jsme tento pokus stopli.
Zbývalo řešit co dál.

Bazén stál, rukávky i plameňák nafouknuté, ledový čaj ve skleničce pomalu teplal a Hawajčan zrušil let.
Naštěstí nám svitla naděje.
Severočeské Vodárny.

S příslibem tak čisté vody, kterou by i studánka pod horskou říčkou mohla závidět, jsem se domluvila s pánem na termínu.
Muži jsem oznámila sumu, ovšem nepoznala jsem, zda se usmívá a nebo to byl křečovitý, stávající stav jeho tváře.
Děti byly nadšené, já začala po večerech zkoumat, jak zbavit bazénovou vodu chloru a co se všemi těmi kapátky.
Vše se zdálo být idylické a rozzářené jako nebe letního, teplého večera.

Nastal onen soudný den a dorazil pán i s cisternou. Prvotní nadšení vystřídal děs (můj) a údiv (jeho), zda hadice dlouhá 80 metrů bude stačit, aby vodu do bazénu vůbec dostal.
Hrozilo riziko rozorání půlky zahrady, které by nevyhnutelně nastalo, jakmile by s cisternou vážící několik tun, musel objet půlku pozemku.

Naštěstí se černý scénář nenaplnil a hadice stačila.
Začalo se vesele napouštět.
S rychlostí blesku dopadala jiskřivá voda na dno bazénu, stejně rychle jako se točily nuly za konečným číslem na faktuře.
Jak říká můj muž: "no money, no funny", tak usuzuju, že podle těch našich, dnešních "money", budou mít ve vodárně fakt hodně "funny".

Po dvou hodinách však zdárně napuštěno, částku za celkovou instalaci, betonování, dopravu a ideálně ph obsahující vodu z vodárny, jsem radši přestala počítat.
Pořád totiž ještě věřím, že letní večery budou zalité smíchem a cákající vodou z našeho krásného a čistého bazénu.
A že to děti ocení.

Tu práci. Psychické vyčerpání. Částku ne(nejsem naivní) a nakonec i reálné riziko, že bychom jako někde v Keni, museli chodit s kbelíkem pro vodu, jakmile by v té naší studni došla.

Takže létu zdar, koupačkám taky a najdete mě u bazénu.
Kontrolovat PH, hubit bakterie, lovit bordel a pouštět filtraci.
I s tím ledovým čajem v ruce. 😉

Monika