Na Koníkovi jsem několik let, přesto mi nikdy nedošlo, proč tolik maminek odchází, nadává na skupiny jiných tady a píše mi, ať radši odejdu také.
Protože jinak mě rozcupují a sežerou (jejich slova). Protože píšu veřejně a protože občas nebo možná hodně často, se trefím do něčího zraněného ega, blbého dne nebo jen nátury, která má potřebu zlomyslně se posmívat.

Ale napadá mě, kolik maminek jenom tady na Koníkovi píše veřejně?
Ptají se, tápou, hledají oporu, pomoc nebo se jen chtějí pochlubit a svěřit. Kolik z nich se setkalo s posměšky, útoky, negací a kolik z nich, radši už nepíše nic. A nebo ani nezačaly. Právě proto.

K tomu jsem si myslela, že fóra pro maminky a rodiče jsou. Abychom se navzájem utěšily, poradily si, zasmály se a byly jedna druhé oporou. Zmýlila jsem se?

Možná tomu tak bylo kdysi. Dnes jsou "prý" fóra pro rodiče nebezpečným místem, kterému je někdy lepší se vyhnout. Protože jinak a nezáleží na tom, jak se cítíte, ani jak odhalené jste, když třesoucími prsty ťukáte do klávesnice svůj strach a smutek, na druhé straně bude vždycky někdo, kdo bude mít tu neodolatelnou potřebu napsat Vám něco "pěkného". A tím si zlepšit den.

Ale nevzdávejte se, věřte mi, že na druhé straně, někde tam venku, sedí někdo, kdo Vás potřebuje. Kdo ocení, co děláte. Ať už malujete botanické ilustrace nebo mluvíte do mikrofonu. Pokud máte co říct, své lidi si najdete. Jen to nesmíte vzdát.

Monika <3