Někdy máme očekávání, že náš den musí být něčím výjimečným.
Nabitý zážitky, neobyčejnými.
Jedině takový den je hodný toho, abychom na jeho konci, měli dobrý pocit a lépe se nám usínalo.

Ale jestli mi něco poslední dny daly, tak je to vděčnost za to, jak může život u nás doma být tak obyčejný. Obyčejně krásný. To je pro mě teď na životě to nejkrásnější.

A když se večer dívám na své dcery, jak klidně spí v té hromadě plyšových zvířátek, a vím, že jim nic nehrozí, jsem vděčná.

Za život, který teď máme, za teplou vodu, za lednici plnou jídla, za to, že svým holčičkám každé ráno můžu dát před školou pusu a zamávat jim. A že mi zamávají zpátky.❤